Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Alžírsko
Přehled politického vývoje

Před 700 000-500 000 lety - osídleno homo erectus.

11. stol. před n. l. - pobřeží osídleno Foiničany.

8.-1. stol. před n. l. - numidské státy

146 před n. l. - na konci punských válek pobřeží ovládnuto Římany (provincie Mauretania Caesarensis), berberské kmeny, které ovládaly celou severní Afriku postupně zatlačeny do vnitrozemí.

Kolem 440 před n. l. - pobřeží obsazeno Vandaly.

6.-7. století - součást byzantské říše.

Kolem 650 před n. l. - začátek pronikání Arabů a islamizace původního, převážně berberského obyvatelstva, po staletích bojů se vlády ujala berberská dynastie Abdalwadovců (1236-1554).

15.-16. století - některá pobřežní města dobyta Španěly.

Po roce 1492 - usazování Židů a Maurů vyhnaných ze Španělska.

1518 - Alžírsko nominálně součástí Osmanské říše, ve skutečnosti samostatnost. Zdrojem příjmů pirátství (korzárská republika, 16.-18. století), pirátští kapitáni mocenskými konkurenty místních sultánů, bejů a dejů.

1830 - Francouzská intervence do Alžírska údajně kvůli odstranění pirátů z tohoto území.

1834 - připojení Alžírska k Francii. Přes odpor arabsko-beberského obyvatelstva (Abd al-Kádir, Ahmad bej) ovládla roku 1847 (1848 - součástí Francie) Francie většinu území.

2. pol. 19. stol. - častá protifrancouzská povstání.

1902 - Francie dostala pod kontrolu celé území.

Začátek 20. století - hnutí mladoalžířanů.

Druhá světová válka - De Gaulle slíbil Alžírsku samosprávu, po válce nesplněno.

1954 - v listopadu zahájena alžírskou Armádou národního osvobození národněosvobozenecká válka (1954-62).

1962 - ve francouzském Évianu uzavřeny dohody o ukončení války. V červnovém referendu se většina vyslovila pro nezávislost, která byla vyhlášena 5. července. U moci Fronta národního osvobození (FLN). Alžírsko se stává socialistickou zemí a znárodňuje zahraniční podniky.

1963 - Ahmed Ben Bella zvolen prezidentem.

1965 - postupná koncentrace moci v rukách prezidenta Ben Belly vyústila ve státní převrat Huárí Bumediena. Ten zavedl represe proti komunistům, část podniků vrácena do soukromých rukou.

80./90. léta - hospodářské potíže spojené s korupcí nypomohly růstu popularity islámské opozice.

1988 a 1989 - referenda o zavedení pluralitního systému.

1990 - první pluralitní volby do místních zastupitelstev. Zvítězila FLN, úspěšné byly ale i islámské strany, především Islámské fronta spásy (FIS).

1991 - v prosinci proběhlo 1. kolo prvních svobodných parlamentních voleb. V něm zvítězila islámská strana FIS. To vyvolalo reakci v podobě převratu armády, která výsledky voleb anulovala. Moc převzala Nejvšší státní rada.

1992 - v lednu Nejvyšší státní rada rozpustila parlament. Vypukly boje mezi novou vládou a militantními islamisty, kteří útočí na civilisty a cizince (zvláště Francouze). Mezi nejaktivnější patří především Islámská vojenská skupina (GIA). V únoru byl vyhlášen výjimečný stav. V březnu byla Islámská fronta spásy zakázána.

1994 - v lednu byl poradní Nejvyšší radou bezpečnosti jmenován dosavadní ministr obrany Lamín Ziruál prozatímním prezidentem s diktátorskými pravomocemi. V dubnu prezident Zirál rozhodl o přechodu pravomocí rozpuštěného parlamentu na Národní prozatímní radu. V srpnu povstalecká Islámská vojenská skupina (GIA) vyhlásila "vládu chalífátu" pod vedením Muhammada Sa'ída, bývalého vůdce FIS. V říjnu vypukly demonstrace Berberů za uznání berberštiny úředním jazykem a za autonomii Kabýlie na severovýchodě země.

1995 - v lednu proběhla v Římě jednání se zástupci 8 nejdůležitějších opozičních skupin. Požadavky těchto skupin však vojenská vláda odmítla. V listopadu se uskutečnily předčasné prezidentské volby, první pluralitní volby od roku 1962. Zvítězil v nich Lamín Ziruál (61,3 %).

1996 - v listopadu byly v referendu schváleny ústavní změny navrhované vládou. Byly tak rozšířeny prezidentské pravomoci, umožněno vytváření politických stran, ale nikoli na základě náboženství. Islám byl uzákoněn státním náboženstvím a arabská a berberská národnost vyhlášena základem národní identity.

1997 - v červnu proběhly parlamentní volby, ve kterých zvítězilo Národní demokratické sdružení (RND) složené ze stoupenců prezidenta Ziruála, které získalo 155 z 380 parlamentních křesel.

1997-1998 - nevyhlášená občanská válka eskalovala. Islámští extrémisté, kteří původně zaměřili svoje útoky na vládní představitele a později na intelektuály a novináře (kterých přišlo o život asi 70), podnikají svoje útoky proti civilnímu obyvatelstvu. Alžírsko odmítlo mezinárodní zprostředkování a snažilo se okolnímu světu neposkytovat informace o vnitrostátní válce. Zavedena tvrdá státní cenzura, vláda i povstalci jsou obviňováni z rozsáhlého porušování lidských práv.

1999 - v dubnu byl prezidentem zvolen Abdul Azíz Bouteflika (bývalý ministr zahraničí), který představil plán na řešení konfliktu, jehož základem měla být mírová smlouva mezi vládou a Islámskou armádou spásy (AIS), která je ozbrojeným křídlem zakázané Islámské fronty spásy (FIS). V červnu nabídla Islámská armáda spásy příměří a prezident Bouteflika vyhlásil amnestii pro islámské povstalce. V září byl mírový plán schválen v referendu.

2000 - v lednu získali příslušníci AIS amnestii a organizace byla formálně rozpuštěna. Amnestii však odmítla Islámská vojenská skupina (GIA), která je odpovědná za většinu útoků a která v bojích pokračovala. Dalších několik měsíců pak znamenalo eskalaci násilí a zintenzívnění bojů mezi vládními silami a povstalci. Každý měsí přicházelo o život kolem dvou až tří set lidí. Bouteflika jako první alžírský vůdce od roku 1982 navštívil Francii.

2001 - pokračují boje s islamistickými povstalci. Zabití berberského mladíka policií v policejním vězení v severovýchodním regionu Kabýlie v dubnu znamenalo několik měsíců trvající protesty proti násilí, nezaměstnanosti, korupci a dalším sociálním problémům a za uznání berberského jazyka a kulturních práv berberského obyvatelstva. Během nepokojů zemřelo na 80 lidí. Nepokoje se rozšířily v Kabýlii a v hlavním městě Alžíru. V polovině června demonstrovaly stovky tisíc lidí před prezidentským palácem v Alžíru a požadovaly větší míru demokracie. 4 lidé přitom byli zabiti. Vláda zakázala demonstrace. Pokračující protesty v Kabýlii donutily v říjnu prezidenta Boutefliku k ústavnímu dodatku, kterým byl oficiálně uznán berberský jazyk Tamazight. Alžírsko slíbilo podporu pro americkou kampaň v boji proti terorismu po 11. září 2001. Bouteflika navštívil v listopadu USA s cílem posílit politické a hospodářské vztahy.

2002 - berbersky mluvící region Kabylie a i jiné regiony pokračovaly v rozsáhlých protestech proti vládě. Parlamentní volby poznamenané násilím vyhrála Národní fronta osvobození (FLN) ministerského předsedy Alího Benflise. Volby bojkotovány 4 politickými stranami, z toho 2 berberskými.

2003 - v květnu bylo více než 2000 lidí zabito při zemětřesení na severu země. Po 12 letech ve vězení byli propuštěni vůdci zakázané Islámské fronty spásy (FIS) Abassi Madani a zástupce Alí Belhadž.

2004 - v dubnových prezidentských volbách byl na druhé funkční období velkou většinou zvolen prezident Bouteflika.

2005 - vláda oznámila zatčení vůdce FIS. Uzavřena dohoda s berberskými vůdci z Kabýlie o investicích do této oblasti a o větším uznání berberského jazyka Tamazight. Podle vládní zprávy byly bezpečnostní síly odpovědné za zmizení více než 6000 lidí během občanského konfliktu v 90. letech. Referendum o národním usmíření, které podpořilo plány vlády na amnestii pro velkou část lidí odpovědných za zabíjení po roce 1992. V místních listopadových volbách v Kabýlii vyhrály opoziční strany.

2006 - v září se z exilu vrátil vůdce zakázané Islámské fronty spásy (FIS) Rabah Kebir a vyzval svoje spolubojovníky ke složení zbraní.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.