Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Argentina
Přehled politického vývoje

15. stol. - severozápadní část byla součástí Incké říše (rozvrácena Španěly 1533).

1502 - prvními Evropany, kteří na toto území připluli, byla výprava Ameriga Vespucciho.

1516 - připlula španělská výprava vedená Juanem Díazem de Solís.

1580 - součástí španělského místokrálovství Peru.

1776 - zřízeno místokrálovství Río de la Plata se sídlem vlády v přístavním Buenos Aires.

1806 - invaze Britského vojska, potlačena místními milicemi.

1816 - získána nezávislost na Španělsku.

19. stol. - dlouhotrvající spory mezi centralisty a federalisty.

1825-1828 - argentinsko-brazilská válka.

1865-1870 - válka aliance Argentiny, Brazílie a Uruguaye proti Paraguayi skončila vítězstvím aliance.

1880-1926 - období hospodářské prosperity tažené exportem.

30. léta 20. stol. - světová krize vedla Argentinu k nahrazování importů domácí výrobou.

2. sv. válka - země byla oficiálně neutrální.

1943 - vojenský převrat, jedním z významných aktérů převratu byl Juan Domingo Perón. Ten během vojenské vlády postupně posiloval své mocenské postavení. Opíral se o odbory (socialistické a syndikalistické hnutí).

1944 - Perón se stal viceprezidentem a ministrem války ve vládě prezidenta Edelmira Farrella.

1945 - zakládající člen OSN.

1946-1952 - Perón prezidentem. Provedl sociální reformy zaměřené na dělnickou vrstvu, podporoval růst počtu členů odborů, vytvořil Všeobecnou konfederaci práce (Confederación General del Trabajo). Znárodnil mnohá průmyslová odvětví (doprava, plynárenské a telekomunikační podniky). Svou politiku prezentoval jako "třetí pozici" (mezi komunismem a socialismem) - tzv. peronismus. Zasadil se o industrializaci země. V roce 1947 přišel s pětiletým plánem na podporu znárodněného průmyslu. Téhož roku vznikla Peronistická strana. V roce 1949 přijata nová ústava zakotvující sociální práva a národní vlastnictví nerostného bohatství. Střední a vyšší vrstva (zpočátku především studenti) se postavili do opozice proti Perónově prodělnické politice.

1948 - Argentina členem Organizace amerických států.

1952-1955 - Perónovo druhé prezidentské období. Zhoršení hospodářské situace. Provedeno několik teroristických útoků proti civilistům. Neshody s církví, která do té doby Peróna podporovala

1955 - fašisticko-katolická skupina provedla státní převrat "Revolución Libertadora" (Osvobozující revoluci). Perón odešel do exilu do Paraguaye a později do Španělska. Zrušena ústava z roku 1949. Stoupenci Peróna byli pronásledováni a peronismus zakázán

60. léta - pokračující obtížná ekonomická situace v zemi. Vládě se nepodařilo zcela potlačit Perónovy stoupence

1962 - vojenský puč.

1963-1966 - Arturo Umberto Illía prezidentem. Obnovena činnost politických stran. Posílení levice a peronistů.

1966-1970 - státním převratem převzal moc Juan Carlos Onganía. Podobně jako jeho předchůdce neuspěl ve snaze pozvednou hospodářskou situaci.

1970 - vojenský převrat.

1971-1973 - Alejandro Lanusse prezidentem. Přislíbil návrat k civilní vládě.

1973 - prezidentské volby vyhrál Héctor Cámpora, který umožnil návrat Peróna. Navázal styky s Castrovou Kubou. Cámpora resignoval a vyhlásil nové prezidentské volby.

1973-1974 - Perón zvolen prezidentem - 3. funkční období. Podporován veřejností, vnímán jako jediné východisko z obtížné hospodářské a sociální situace. Nicméně nepodařilo se mu sjednotit pravicové a levicové křídlo svého hnutí, čelil vlně terorismu. V roce 1974 Perón zemřel, prezidentskou funkci převzala jeho žena Isabel Perón.

1976-1981 - státní převrat provedený fašistickou vojenskou juntou vedenou Jorgem Videlou, který převzal moc. Pronásledování disentu. Přetrvávající hospodářské problémy.

1976-1983 - tzv. špinavá válka (guerra sucia) - vládní akce s cílem potlačit disent zahrnující nelegální praktiky (počet zmizelých/mrtvých dosáhl 30 tisíc). Špatná hospodářská situace, porušování lidských práv a prohraná válka o Falklandy vedla vládnoucí vojenskou juntu k uvolnění politické scény.

1982 - válka s Velkou Británií o Falklandské ostrovy, které Británie okupovala od roku 1933. V březnu Argentina ostrovy okupovala, v červnu se vzdala bez územních zisků.

1983-1989 - Raúl Alfonsín prezidentem na základě svobodných voleb. Konsolidace demokratických institucí a omezení účasti státu v ekonomice.

1984 - Argentina a Chile podepsaly v Římě dohodu řešící pohraniční spor o oblast kanálu Beagle.

1989-1999 - Carlos Saúl Menem prezidentem. Neoliberálními strukturálními reformami změnil úlohu státu v hospodářství, privatizoval mnohá průmyslová odvětví (znárodněná Perónem).

1991 - vznik hospodářského integračního uskupení MERCOSUR (společný trh Argentiny, Brazílie, Paraguaye a Uruguaye).

1999-2001 - Fernando de la Rúa prezidentem. Pokračoval v neoliberálních reformách. V roce 2000 následoval doporučení Mezinárodního měnového fondu (snižování výdajů státního rozpočtu, pozemková reforma, podpora soukromého podnikání). Neúspěšně - recese, která začala během Menemova období, se dále prohloubila.

2001 - argentinská ekonomická krize. Mezinárodní měnový fond vytvářel tlak na devalvaci pesa, které bylo navázané na dolar, lidé z obavy před tímto krokem hromadně vyzvedávali své úspory v bankách, došlo k úniku kapitálu. Bankovní aktiva v pesech byla zmražena, peso devalvováno, zatímco úspory v dolarech neztratily na hodnotě - nejvíce byla krizí postižena střední třída. Hospodářský propad vedl k vlně nepokojů, doprovázených násilnostmi. Odstoupení viceprezidenta i prezidenta. Adolfo Rodríguez Saá se stal prozatímním prezidentem. Vyhlášeno moratorium na splácení argentinského dluhu. Rodríguez rezignoval, nahradil jej Eduardo Camano

2002-2003 - v prezidentských volbách zvítězil Eduardo Duhalde. Zrušena parita dolaru a pesa. V obobí ledna až dubna 2002 byly uzavřeny směnárny a banky. Přijaty zákony a opatření na překonání krize. Pokračují masové protesty Argentinců proti vládním opatřením.

2003 - Néstor Kirchner se stal prezidentem. Pokračoval s restrukturalizací státního dluhu.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.