Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Ázerbájdžán
Přehled politického vývoje

9.-4. století před n. l. - na území Ázerbájdžánu řada nezávislých států,

331 před n. l. - území dobyto Alexandrem Velikým.

Od 2. století n. l. - počátky christianizace.

4. století - křesťanství státním náboženstvím.

Od 3. století - území Ázerbájdžánu pod nadvládou Peršanů.

Od poloviny 7. století - území Ázerbájdžánu pod nadvládou Arabů. Začátek islamizace.

Od 11. století - nájezdy seldžuckých Turků.

13. století - území Ázerbájdžánu pod mongolskou vládou.

14. století - území Ázerbájdžánu součástí Timúrovy mongolské říše. .

16.-18. století - drobné státy (Karabach, Baku, Derbent aj.) vystaveny soupeření Turecka, Persie a Ruska.

1828 - po rusko-perských (1804-13, 1826-28) a rusko-perských (1806-12, 1828-29) válkách bylo území Ázerbájdžánu rozděleno na základě tzv. turkmančajské smlouvy mezi Rusko (severní část) a Persii (jižní část). Větší část rozlohy původního Ázerbájdžánu leží na území dnešního Íránu.

1848-49 - první ropné vrty. Postupně význam Ázerbájdžánu v souvislosti s rozvíjející se těžbou ropy u Kaspického moře stále vzrůstá.

1879 - bratři Nobelové zakládají společnost na těžbu ropy.

1901 - v oblasti kolem hlavního města Baku se těží kolem 50 % světové produkce ropy.

Začátek 20. století - v Ázerbájdžánu soupeří sympatizanti ruské revoluce s nacionalisty a panislamisty (strana Musavat).

1918 - v období únor až duben součástí Zakavkazské federace, v dubnu vytvořena bolševická "bakuská komuna", po její porážce 26 jejích komisařů popraveno. 26. 5. 1918 v gruzínském Tbilisy vyhlášena islamisty Ázerbájdžánská republika, která musí čelit mnohým problémům.

1920 - v dubnu vstoupila do země Rudá armáda a 28. 4. 1920 vyhlášena Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika.

1922 - Ázerbájdžán jako součást Zakavkazské sovětské federativní republiky se stává zakládajícím členem Sovětského svazu.

20. léta - v souladu se stalinskou národnostní politikou byl Náhorní Karabach převážně obývaný křesťanskými Armény začleněn do Ázerbájdžánu jako jeho autonomní oblast.

1936 - Zakavkazská sovětská federativní republika rozpuštěna a Ázerbájdžán se stává svazovou republikou SSSR.

1967 - šéfem ázerbájdžíánské KGB se stává Heydar Alijev.

1969 - Heydar Alijev v čele ázerbájdžánské komunistické strany.

1987 - Heydar Alijev opouští politické byro ázerbájdžánské komunistické strany a Radu ministrů.

1988 - začátek konfliktu v Náhorním Karabachu, který požaduje začlenění do Arménie. Etničtí Ázerbájdžánci prchaji z Náhorního Karabachu a Arménie a naopak Arméni se stěhují z Ázerbájdžánu do Arménie. V etnických bojích umírají desítky lidí.

1990 - etnické boje přerůstají v regulérní válku mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Ve vzrůstající chaotické situaci získává vliv Ázerbájdžánská lidová fronta. ypukaj také pohraniční konflikty na hranicích Nachičevanské oblasti a na hranicích s Íránem. Desítky lidí umírá v etnických bojích v Baku. Demonstranti z Ázerbájdžánské lidové fronty požadují demisi komunistických představitelů. K obnově klidu použila sovětská armáda sílu, zásah si vyžádal minimálně 100 lidských obětí. Vůdcem Ázerbájdžánské komunistické strany se stává Ajáz Mutallibov. V prvních vícestranických volbách se komunisté sice udrželi u moci, nicméně poprvé se do parlamentu dostává i opozice.

1991 - 30. srpna vyhlášena nezávislost a v prosinci se Ázerbájdžán stává zakládajícím členem Společenství nezávislých států. Ve volbách bojkotovaných opozicí se prezidentem stává Ajáz Mutallibov, Heydar Alijev se dostal do čela ázerbájdžánské exklávy Nachičevanska. Náhorní Karabach vyhlašuje svoji nezávislost, pokračují boje.

1992 - boje o Náhorní Karabach se mění na regulérní válku. Arménská armáda vytváří koridor mezi Náhorním Karabachem a Arménií přes ázerbájdžánské území. Prezident Mutallibov rezignoval, novým prezidentem zvolen vůdce nacionalistické Lidové fronty Abulfaz Elcibey. Ázerbájdžán vystupuje ze SNS (v září 1993 však do něj zase vstupuje).

1993 - Arménie obsadila ázerbájdžánské území kolem Náhorního Karabachu. Povstalecký vůdce plukovník Surat Huseynov převzal kontrolu nad druhým největším ázerbájdžánským městem a pochoduje na Baku. Prezident Elcibey pozval Alijeva do hlavního města a uprchl. Alijev se tak dostal k moci. Huseynov je jmenován ministerským předsedou. Výsledky Huseynova vojenského povstání, které svrhlo Elcibeyovu vládu a vrátilo moc bývalým komunistům pod vedením Hejdara Alijeva, jsou odsouhlaseny referendem v prosinci 1993. Alijev zvítězil v prezidentských volbách bojkotovaných Elcibeyovou Lidovou frontou.

1994 - Arménie, Ázerbájdžán a Náhorní Karabach podepisují dohodu o příměří. Náhorní Karabach a ázerbájdžánské území kolem něj zůstává pod kontrolou etnických Arménů. Po údajném pokusu o státní převrat vyhlásil prezident výjimečný stav. Ministerský předseda Huseynov je propuštěn a prchá do Ruska. Ázerbájdžán podepisuje smlouvu s konsorciem ropných společností na průzkum a těžbu tří přípobřežních ropných nalezišť.

1995 - potlačeno povstání jednotek zvláštní policie Rovshana Jovadova. V Náhorním Karabachu, který vystupuje jako nezávislá republika se konaly volby do legislativního orgánu. Výkonným prezidentem se tam stal bývalý šéf Výboru pro obranu státu. V sporných vícestranických parlamentních volbách v Ázerbájdžánu zvítězila Nová ázerbájdžánská strana vedená Heydarem Alijevem. V referendu je schválena nová ústava posilující prezidentské pravomoci.

1996 - úřadující prezident Náhorního Karabachu Kočarjan potvrzen ve funkci v přímých volbách.

1997 - Kočarjan opustil Náhorní Karabach, aby se stal ministerským předsedou Arménie. Karabašským prezidentem zvolen ministr zahraničních věcí Arkadij Gukasyan. Bývalý ázerbájdžánský ministerský předseda Huseynov byl vydán z Ruska. Alijev a arménská prezident Ter.Petrosjan podepisují kompromisní návrh OBSE na řešení konfliktu v Náhorním Karabachu. Arménský prezident je kritizován za dělání mnoha ústupků a nakonec rezignuje. Začátek těžby ropy podle smlouvy s konsorciem ropných společností z roku 1994.

1998 - ve sporných prezidentských volbách znovu zvolen prezidentem Heydar Alijev. Protestující stoupenci opozice uvězněni. Zrušen trest smrti.

2000 - neúspěšný pokus o atentát na karabašského prezidenta Arkadije Gukasyana. Odsouzen na 14 let vězení je za něj bývalý ministr obrany Samvel Babayan.

2001 - navzdory kritice pro porušování lidských práv se Ázerbájdžán stal plnoprávným členem Rady Evropy. Neúspěšné rozhovory mezi Arménií a Ázerbájdžánem zprostředkované USA o budoucnosti Náhorního Karabachu. USA odvolalo zákaz poskytování pomoci Ázerbájdžánu, který zavedlo během konfliktu v Náhorním Karabachu, po té, co Ázerbájdžán poskytl vzdušný prostor a zpravodajské informace při operacích po útocích 11. září. Celkem bezvýsledně pokračují rozhovory pěti kaspických zemí o vlastnictví moře. Dosaženo dohody mezi Ázerbájdžánem, Gruzií a Tureckem o vybudování ropovodů a plynovodů spojujících Kaspické moře s Tureckem. Ázerbájdžán oficiálně přešel z ázerbájdžánské abecedy na latinku.

2002 - v květnu uskutečnil první návštěvu Papež Jan Pavel II. a vyzval k ukončení náboženských válek. Sporné referendum o změnách ústavy uskutečněné v srpnu mělo podle jeho kritiků umožnit Heydaru Alijevovy předat moc svému synovi. V září začala výstavba ropovodu, který má vést z Ázerbájdžánu přes Gruzii do Turecka.

2003 - prezident Alijev jmenoval v srpnu ministerským předsedou svého syna Ilhama. V es porných prezidentských volbách v říjnu Ilham Alijev rozhodně zvítězil. Protestující stoupenci opozice uvězněni. V prosinci zemřel v americké nemocnici ve věku 80 let Heydar Alijev.

2005 - v březnu se odehrál pohřeb novináře Elmara Huseynova, kritika ázerbájdžánských úřadů, který byl v Baku zastřelen. Pohřbu se zúčastnily tisíce lidí. Policie v září a říjnu zasáhla proti demonstracím v souvislosti s připravovanými volbami, které se uskutečnily v listopadu. Rozhodně v nich zvítězila vládnoucí Nová ázerbájdžánská strana. Volby podle pozorovatelů nesplňovaly mezinárodní standardy. Policie násilím potlačila demonstrace stoupenců opozice, kteří požadovali opakování voleb.

Červenec 2006 - oficiální zahájení provozu ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan vedoucí ropu z kaspické oblasti do Turecka.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.