Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Bangladéš
Přehled politického vývoje

4. století před n. l. - první historické prameny o Bengálsku.

3. století před n. l. - na území Bangladéše zasahuje starověká indické Ašókova říše.

4.-5. století n. l. - území Bangladéše součástí indické říše Guptovců.

1. polovina 7. století - území Bangladéše součástí Haršovy říše.

750-1160 - území Bangladéše ovládnuto buddhistickou dynastií Pálů (s centrem v severozápadním Bengálsku).

1095-1205 - území pod vládou hinduistické dynastie Sénů (s centrem jižně od Dháky).

Kolem roku 1200 - muslimští útočníci vytlačili hinduistické a buddhistické dynastie a většina obyvatelstva východního Bengálska přestoupila na islám. Od té doby hraje islám rozhodující roli v dějinách země.

16. století - Bengálsko začleněno do říše Velkých Mughalů.

Konec 15. století - příchod portugalských obchodníků a misionářů do Bengálska. Po nich přišli představitelé tří východoindických společností (nizozemské, francouzské a britské).

18. a 19. století - Velká Británie postupně rozšiřuje obchodní kontakty a politický vliv od Kalkaty až do údolí Gangy. Bengálsko slouží Britům jako základna pro šření svého vlivu do Indie.

1857-59 - indické národní povstání, po kterém převzala správu Bengálska od Britské východoindické společnosti britská koruna.

Přelom 19. a 20. století - rostou požadavky muslimských i hinduistických vůdců na větší stupeň nezávislosti (důležitou roli při tom hraje Indický národní kongres a Všeindická muslimská liga).

1905 - místokrál lord Curzon se pokusil rozdělit Bengálsko na dvě provincie podle náboženského hlediska, což vyvolalo nepokoje.

Po 1. světové válce - Bengálsko získalo částečnou místní samosprávu. Ta byla ještě rozšířena na základě zákona o správě Indie z roku 1935 zřízením provinčního Zákonodárného shromáždění.

2. světová válka - Bengálsko postiženo jedním z největších hladomorů ve svých dějinách, kterému padlo za oběť podle odhadů 2,5 až 3 miliony lidí.

1947 - britská koloniální říše skončila udělením nezávislosti Indii a Pákistánu. Západní část Bengálska byla připojena k Indii a východní část se stala provincií Východní Bengálsko (od roku 1955 Východní Pákistán) nového státu Pákistán, která byla od Západního Pákistánu oddělena indickým územím širokým zhruba 1600 km.

1949 - od počátku existence Pákistánu sílilo ve východní části Pákistánu separatistické hnutí. V roce 1949 byla vytvořena Lidová liga (Awami), jejímž cílem byla autonomie Východního Pákistánu.

1970 - Lidová liga (Awami) vedená šejkem Mudžíburem Rahmánem drtivě zvítězila ve volbách ve Východním Pákistánu. Vláda Západního Pákistánu odmítla uznat volební výsledky, což vedlo k nepokojům. Až 500 tisíc lidí přišlo o život při tropické vichřici, která zasáhla Východní Pákistán.

1971 - šejk Mudžíbur Rahmán byl uvězněn a odvezen do západní části země. Vůdci Ligy Awami vyhlásili v exilu nezávislost Bangladéšské lidové republiky (26. března). Pákistán se vojensky snažil prosadil svoji svrchovanost, ale po prohrané válce s Indií (3.-16. prosince), kdy Indie získala kontrolu nad velkým územím Bangladéše, byl Pákistán nucen uznat bangladéšskou nezávislost. Od svého vzniku však byla Bangladéš politicky nestabilním státem.

1972 - po návratu do země se šejk Mudžíbur Rahmán stal ministerským předsedou. Začal program znárodňování v klíčových oblastech průmyslu, který však nevedl k pozitivním výsledkům.

1974 - záplavy a následná neúroda si podle odhadů vyžádaly podle odhadů asi 28 tisíc obětí. Růst politického násilí vedl k vyhlášení výjimečného stavu.

1975 - šejk Mudžíbur Rahmán se stal bangladéšským prezidentem. V srpnu byl však zavražděn při státním převratu, po kterém bylo vyhlášeno stanné právo.

1976 - armáda zakázala odborové organizace.

1977 - generál Zía Rahmán se prohlásil prezidentem. Islám součástí bangladéšské ústavy.

1979 - po volbách, která vyhrála Bangladéšské národní strany (BNP) prezidenta Zía, zrušeno stanné právo.

1981 - Zía zavražděn během neúspěšného vojenského převratu a nahrazen Abdusem Sattarem.

1982 - vojenským převratem se moci chopil generál Ershad, který následně zrušil platnost ústavy a zakázal politické strany.

1983 - povolena omezená politická činnost. Generál Ershad se stal prezidentem.

1986 - obnovena plná politická práva. Uskutečněny parlamentní a prezidentské volby. Genrál Ershad zvolen prezidentem na 5 let. Ukončil platnost stanného práva a znovu zavedl ústavu.

1987 - po opozičních demonstracích a protestech vyhlášen výjimečný stav.

1988 - islám se stává státním náboženstvím. Záplavy zasáhly tři čtvrtiny země. Desítky milionů přišly o své domovy.

1990 - po masových protestech odstoupil prezident Ershad.

1991 - Ershad odsouzen za korupci a nelegální vlastnictví zbraní. Konaly se první svobodné volby v dějinách země, jejichž výsledkem byla koaliční vláda Bangladéšské národní strany a fundamentalistického islámského společenství. Ministerskou předsedkyní se stala vdova po bývalém prezidentovi Zijáuru Rahmánovi, který byl v čele Bangladéše v letech 1977-81, Bégam Chálida Zíjáová. Změna ústavy, po které se funkce prezidenta stává spíše ceremoniální, hlavní výkonné pravomoci má ministerský předseda. Mohutná přílivová vlna zabila 138 tisíc lidí.

1994 - poslanci opozičních stran složili na protest proti politice vlády svoje mandáty.

1995 - opoziční poslanci zahájili bojkot parlamentu, požadovali odstopení ministerské předsedkyně, vytvoření přechodné vlády a vypsání nových voleb.

1996 - konány parlamentní volby, ve kterých zvítězila vládnoucí BJD, což opoziční strany odmítly. Proto konány druhé volby, ve kterých zvítězila Lidová liga (Awami) vedená Hasínou Wadžídovou. V červenci se stal novým prezidentem Šahabuddín Ahmad navržený Lidovou ligou.

1997 - Ershad propuštěn z vězení. Opoziční BNP začíná demonstrace proti vládě. Vláda uzavřela dohodu spovstalci na jihovýchodě země, kteří usilují o nezávislost. Dohoda předpokládá autonomii pro místní kmeny. V prosinci podepsána mírová smlouvai s povstalci na severovýchodě země, která tak ukončila 22 let trvající konflikt, který si podle odhadů vyžádal kolem 20 000 obětí.

1998 - země zasažena doposud nejhoršími záplavami. Odsouzeno 15 bývalých armádních důstojníků za podíl na vraždě prezidenta Mudžíba v roce 1975.

2000 - předsedkyně Hasína Wadžídová kritizuje existenci vojenských vlád při projevu v OSN, pákistánský vůdce generál Mušaraf proto ukončuje rozhovory. Spor s Pákistánem o údajné jeho zprávě hodnotící válku za bangladéšskou nezávislost v roce 1971. Bangladéš vyhostila pákistánského diplomata kvůli poznámkám o této válce. Prohlásil totiž, že válka si vyžádala kolem 26 000 obětí, zatímco Bangladéš tvrdí, že bylo zabito kolem 3 milionů lidí. Bangladéš požaduje omluvu za genocidu, které se pákistánské síly podle ní dopustily na bangladéšském obyvatelstvu.

2001 - 7 lidí zabito při bombových útocích. 16 Indů a 3 bangladéšští vojáci zabiti při vzájemných potyčkách na hranicích. 10 lidí zabito při nedělním setkání v římskokatolickém kostele v Baniarcharu. 22 lidí zabito při bombovém útoku na úřadovnu Lidové ligy. Hasína Wadžídová se stala prvním ministerským předsedou v historii země, který dokončil svoje pětileté funkční období. V následných parlametních volbách vyhrála Nacionalistická strana Chálidy Zíjáové a tři její koaliční partneři.

2002 - vláda nařídila zpřísnit bezpečnostní standardy po té, co se potopil trajekt s 500 lidmi na palubě. Bangladéšská Nacionalistická strana (BNP) obvinila prezidenta Chowdhuryho ze zaujatosti vůči ní a prezident odstoupil. Návštěva pákistánského prezidenta Mušarafa, který při této příležitosti vyjádřil lítost nad excesy, kterých se Pákistánci dopustili během války za bangladéšskou nezávislost. Bangladéšským prezidentem se stal Iajuddín Ahmed. 17 lidí zabito při bombových útocích v Dháce.

2003 - asi 100 lidí zabito během dvou havárií trajektů.

2004 - opozice svolala 21 demonstrací za odstoupení vlády. Parlament přijal zákon, který vyhradil 45 křesel v parlamentu ženám. Bombový útok v muslimské svatyni zabil dva lidi a zranil asi 50 dalších včetně britského vysokého komisaře. Země zasažena silnými záplavami, které si vyžádaly stovky obětí. 22 lidí zabito při granátovém útoku na shromáždění opoziční Lidové ligy.

2005 - prominentní politik Lidové ligy šáh Shah AMS Kibria zabit při granátovém útoku. Strana vyzvala na protest proti tomu ke generální stávce. Kolem 300 lidí zahynulo při nehodách trajektů. Kolem 350 malých bomb vybuchlo v různých částech země, odpovědnost za to přiznala zakázaná islamistická skupina.

2006 - v únoru ukončila roční bojkot parlamentu opoziční Lidová liga (Awami). V srpnu přišlo o život 6 lidí při protestech proti plánům britské firmy vybudovat důl na uhlí v Phulbari v okrese Dinajpur. Odpůrci projektu tvrdí, že důl vyžene stovky rodin z jejich domovů a zničí životní prostředí v oblasti.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.