Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Brazílie
Přehled politického vývoje

1500 - objevena při Pinzónově a dále Cabralově výpravě. Kolonizována Portugalskem.

1808 - na Lisabonu se vyvíjela relativně nezávisle do doby, kdy byl portugalský král Joao VI. se svým dvorem nucen uprchnout před Napoleonem do Brazílie - konsolidoval a centralizoval správu a hospodářství kolonie.

1822 - po návratu Joaoa VI. do Portugalska se převratem shora - vyhlášením nezávislosti Brazílie - stal brazilským císařem jeho syn Pedro I.

1825 - Portugalsko uznalo nezávislost Brazílie.

Konec 20. let, 30. léta 19. stol. - v parlamentních volbách zvítězila proticísařská opozice. Demonstrace lidu, odpor liberálů i armády proti politice dvora (proti dohodě s Británií z roku 1826 o ukončení dovozu otroků).

1831-1840 - vláda tří regentů za mladého Pedra II.

30.-40. léta 19. stol. - federalistické, až separatistické tendence vedly k několika povstáním.

1840-1889 - období druhého císařství Pedra II. Čelil rostoucím rozepřím s aristokracií, která usilovala o decentralizaci.

1865-1870 - účast ve válce proti Paraguayi v rámci Trojité aliance (Argentiny, Brazílie a Uruguaye). Vítězstvím Aliance Brazílie získala na určitou dobu kontrolu nad politikou Paraguaye a nepatrně posunula svou hranici k pohoří Amambay.

1889-1930 - období první republiky. Císař nekrvavým převratem odstaven, ustavena republikánská vláda. Federativní uspořádání republiky. Provázeno rolnickými povstáními a dělnickým hnutím.

1930-1945 - Getúlio Dornalles Vargas prezidentem. Byl nucen čelit dalším povstáním. V roce 1937 Vargas provedl puč a zavedl vojenskou diktaturu (inspirovanou evropským fašismem a zejména portugalským salazarismem). V roce 1938 zrušil volby a vyhlásil "nový stát" (estado novo), centralizace politické moci a provedení korporativistických opatření, jimž stát ovládl odbory a kontroloval dělnické hnutí i opozici. K vládním programům patřila i modernizace a industrializace hospodářství.

2. sv. válka - účast brazilských jednotek na straně Spojenců.

1945 - zakládající člen OSN.

1948 - zakládající člen Organizace amerických států.

1945-1964 - období "demokracie" - nicméně navazující na odkaz Vargasovy diktatury. V politice se prosazuje nacionalismus a populismus. Přetrvával vliv armády v politice

1946-1951 - Eurico Gaspar Dutra prezidentem

1951-1954 - Getúlio Dornalles Vargas prezidentem, období prohlubující se politické polarizace. Svržen pučem.

1954-1955 - Joao Café Filho prezidentem

1955-1961 - Juscelino Kubitschek de Oliveira prezidentem. V roce 1960 přeloženo hlavní město z Ria de Janeira do Brasilie. Přijatými opatřeními přispěl k urychlení ekonomického růstu.

1961 - Janio da Silva Quadros prezidentem.

1961-1964 - Joao Belchoir Márques Goulart prezidentem. V roce 1964 vojenský převrat.

1964-1985 - období diktatury. Levice pronásledována.

1964-1967 - Humberto de Alencart Castello Branco prezidentem.

1967-1969 - Artur Da Costa e Silva prezidentem.

1969-1974 - Emílio Garrastazú Médici prezidentem. Zesílilo guerillové hnutí a v návaznosti protiguerillová kampaň. Podpořen růst ekonomiky.

1974-1979 - Ernesto Geisel prezidentem - započal proces otevírání (pozvolné demokratizace) politiky (abertura).

1979-1985 - Joao Baptista de Oliveira Figueiredo, zhoršeny sociální a ekonomické problémy. Přijat úsporný program Mezinárodního měnového fondu. V roce 1983 zastaveno splácení státního dluhu (činil zhruba 90 mld. dolarů).

1985 - civilním prezidentem představitel opozice vojenské diktatury Tancredo Neves. Pluralizace stran na politické scéně.

1985-1990 - José Sarney de Araujo Costa prezidentem.

1990-1992 - Fernando Collor de Mello prezidentem. Snahy o snížení inflace, zahájil měnovou reformu. Obviněn z korupce a Kongresem zbaven funkce, nahrazen viceprezidentem Itamarem Francem.

1991 - vznik hospodářského integračního uskupení MERCOSUR (společný trh Argentiny, Brazílie, Paraguaye a Uruguaye).

1992-1994 - Itamar Augusto Franco prezidentem. Pokračoval v protiinflačních opatřeních.

1994-1998 - prezidentem Fernando Henrique Cardoso.

1998 - finanční krize, pomoc Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

1998-2002 - znovu zvolen Henrique Cardoso prezidentem. Konsolidace demokracie. Zavedl program na ozdravení ekonomiky.

2002 - Luiz Inácio Lula da Silva levicovým prezidentem. Pokračoval v hospodářských úsporných opatřeních s cílem stabilizace veřejných financí.

2005 - protesty rolníků proti pomalému prosazování vládní pozemkové reformy.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.