Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Burundi
Přehled politického vývoje

14. století - Hutuské kmeny osídlily tuto oblast a asimilovali původní obyvatele Twa Pygmeje.

15. století - Tutsijští osadníci ustavili sami sebe jako feudální pány. Dějiny země po staletí ovlivňovány vztahem dvou majoritních etnických skupin, zemědělských Hutuů a pasteveckých Tutsiů, kteří vždy hráli dominantní sociální úlohu.

16. století - Tutsiové založili feudální stát v čele s králem (mwani).

Od 50. let 19. století - začínají přicházet evropští misionáři a cestovatelé.

1858 - britští objevitelé Richard Burton a John Speke navštívili území Burundi.

1871 - Brit Henry Morton Stanley nalezl v Udžidži svého nezvěstného krajana, badatele Davida Livingstonea.

1890 - tutsijská království Urundi a sousední Ruanda (Rwanda) byly začleněny do Německé východní Afriky.

1916 - území obsazeno Belgičany.

1923 - Belgie získala mandát Společnosti národů ke správě Ruanda-Urundi.

Po 2. světové válce - statut území byl změněn na poručenské území OSN ve správě Belgie (1946-62). Počátek šíření národněosvobozeneckého hnutí. Vytvořeno 18 politických stran. Nejvýznamnější z nich byla strana Jednota pro národní pokrok (UPRONA), která požadovala nezávislost a odvolání belgických jednotek.

1960 - v listopadu volby do orgánů místní samosprávy.

1961 - parlamentní volby, které vyhrála UPRONA.

1962 - zrušen poručenských statut. Urundi bylo odděleno od Ruanda-Urundi, stává se z něj Burundi a získává nezávislost jako monarchie pod vládou krále Charlese Mwambutsa IV. (Tutsi), který fakticky vládl již od roku 1915. Burundi členem OSN.

1963 - Tisíce Hutuů prchá do Rwandy po vlně etnického násilí v Burundi.

1965 - Král Mwambutsa odmítl jmenovat hutuského ministerského předsedu, ačkoli Hutuové vyhráli většinu v parlamentních volbách. Brutálně byl potlačen pokus hutuské policie o státní převrat vedený Michelem Micomberem.

1966 - v červenci byl burundský král Mwambutsa sesazen svým synem Ntarem V. V listopadu se uskutečnil vojenský převrat vedený plukovníkem Micomberem (příslušník kmene Tutsi) odstranil monarchii a byla vyhlášena republika. Od té doby byly časté vojenské převraty (1966-90). V celém období vypukají vlny násilí mezi mezi vládnoucími Tutsii a diskriminovanými Hutuy.

1972 - asi 150 000 Hutuů bylo zmasakrováno po té, co byl údajně Hutuy zavražděn Ntare V.

1976 - Micombero je svržen vojenským převratem a ve funkci prezidenta nahrazen plukovníkem Jean-Baptiste Bagazou.

1981 - přijata nová (v pořadí již třetí) burundská ústava, ve které se potvrzuje vedoucí úloha vládnoucí Strany jednoty a národního pokroku (UPRONA), de facto jednostranický stát.

1987 - prezident Bagaza byl svržen převratem vedeným Pierrem Buyoyou.

1988 - Hutuové zahájili ozbrojené povstání proti Tutsiům, v reakci na ně bylo v jediném týdnu na 20 000 Hutuů zabito a dalších 50 000 uprchlo zejména do sousední Rwandy.

Začátek 90. let - objevují se tendence k politické liberalizaci.

1992 - v březnu byla na základě výsledků referenda přijata nová ústava, obnovující pluralitní politický systém.

1993 - v říjnu porazil Hutu Melchior Ndadaye Pierre Buyoyu v prvních svobodných prezidentských volbách v dějinách země a stal se prvním hutuskýcm prezidentem Burundi. V současně probíhajících parlamentních volbách do Národního shromáždění překvapivě po 30 letech vlády Tutsiů zvítězila hutuská Fronta za demokracii v Burundi (FRODEBU). Další masakry asi 50 000 lidí (asi 1 milion uprchl do sousedních zemí) však byly vyvolány vojenským převratem spojeným patrně s neúspěšným prezidentským kandidátem Pierrem Buyoyou, při kterém byl zabit demokraticky zvolený prezident Ndadaye.

1994 - parlament jmenoval Hutua Cypriena Ntaryamira prezidentem. Ntaryamira byl však v dubnu zabit při zřícení letadla, ve které letěl spolu s rwandským prezidentem Juvenalem Habyarimanem. To vyvolalo další etnické násilí jak v Burundi, tak i v sousední Rwandě, a příliv vlny rwandských uprchlíků. Prezidentem byl jmenován mluvčí parlamentu Sylvestre Ntibantunganya. N a jednání mezi znepřátelenými stranami bylo stanoveno, že z hutuské FRODEBU budou voleni prezidenti, z opozičního tutsijského Svazu pro národní pokrok (UPRONA) ministerští předsedové. V říjnu byla vytvořena Rada národní bezpečnosti. Místa v této Radě, jakož i ministerská křesla, budou rozděleni paritně mezi obě strany.

1995 - v březnu vypukla nová vlna etnických nepokojů v okolí hlavního města Bujumbura. Následovaly těžké boje mezi armádou, kde mají většinu Tutsiové, a hutuskými ozbrojenými skupinami.

1996 - po vlně etnického násilí provedl Pierre Buyoya druhý pokus o státní převrat. Svrhl prezidenta Ntibantunganyeho, zrušil ústavu a jmenoval předsedou vlády Pascala Firmina Ndimaru (Hutu). Oba jsou představiteli tutsijského Svazu pro národní pokrok (UPRONA). V srpnu byla sestavena vláda národní jednoty s paritním zastoupením Hutuů i Tutsiů. Země fakticky nadále ve stavu občanské války.

1997 - v srpnu se za zprostředkování tanzanského prezidenta konaly ve městě Arusha rozhovory o příměří s hutuskými povstalci.

1998 - Buyoya a parlament se shodli na vytvoření přechodné ústavy, podle které byl Buyoya formálně jmenován prezidentem.

1999 - neúspěšné mírové rozhovory mezi bojujícími stranami konané pod záštitou bývalého tanzanijského prezidenta Julia Nyererea.

2000 - pokračuje násilí, v tanzanské Araushe probíhají jednání za zprostředkování Nelsona Mandely. Vláda a povstalci nakonec podepsali dohodu o ukončení bojů, ale dvě hlavní hutuské skupiny se odmítly dohody účastnit. Jejich útoky si vyžádaly stovky životů.

2001 - v lednu souhlasil president Buyoya s otevřením přímých jednání o ukončení bojů s vůdcem hlavní skupiny hutuských povstalců (Síly pro obranu demokracie - FDD). V březnu boje s hutuskými povstalci o hlavní město Bujumburu. V dubnu a červenci potlačeny pokusy o státní převrat. V říjnu vytvořena přechodná vlády z tutsijských i hutuských zástupců, ale hlavní hutuské povstalecké skupiny odmítly mír podepsat a boje pokračují.

2002 - v lednu byl předsedou přechodného Národního shromáždění zvolen vůdce hlavní hutuské strany FRODEBU Jean Minani. V červenci zpozdila další vlna bojů mezi armádou a hutuskými rebely plánované mírové rozhovory. V prosinci byla v tanzanské Arushe podepsána dohoda mezi vládou a hlavní hutuskou povstaleckou skupinou FDD. Podle dohody budou povstalci součástí národní armády.

2003 - nyvzdory dohodě s FDD vypukly v lednu další těžké boje mezi povstalci a vládou. V dubnu nahradil Hutu Domitien Ndayizeye Pierra Buyoyu ve funkci prezidenta v souladu s podmínkami stanovenými při vytvoření tříleté přechodné společné vlády ustavené v roce 2001. V červenci další útok povstalců na hlavní město Bujumburu. Tisíce lidí uprchly ze svých domovů. V listopadu podepsali prezident Ndayizeye a vůdce FDD Pierre Nkurunziza dohodu o ukončení občanské války, a to na summitu představitelů afrických zemí v Tanzanii. Nkuruziza a několik dalších členů FDD získalo ministerská křesla. Menší hutuská povstalecká skupina, Síly pro národní osvobození (FNL - Forces for National Liberation), pokračovala v útocích na vládní cíle.

2004 - v červnu byly nahrazeny jednotky AU mírovými sbory OSN. Hutuští povstalci zabili asi 160 konžských Tutsiů v uprhlickém táboře poblíž hranic s Demokratickou republikou Kongo. V prosinci zahájila vláda a OSN demobilizaci tisíců vojáků a bývalých povstalců.

2005 - v lednu prezident podepsal zákon, podle kterého by měla být vytvořena nová armáda z bývalých vládních sil a všech povstaleckých skupin s výjimkou FNL. V březnu voliči schválili novou ústavu. Parlement v srpnu zvolil Pierra Nkurunzízu z hutuské skupiny FDD, která v červnu vyhrála parlamentní volby, prezidentem. Poslední bojující povstalecká skupina FNL odmítla vládní návrhy na mírové rozhovory.

2006 - v dubnu zrušen zákaz vycházení vyhlášený na začátku 70. let. Bývalý prezident Domitien Ndayizeye byl v srpnu obviněn z účasti na údajném pokusu o státní převrat. V září podepsala v Tanzanii vláda dohodu o příměří s poslední bojující skupinou povstalců ze Sil národního osvobození (FNL).

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.