Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Demokratická republika Kongo
Přehled politického vývoje

Již v době kamenné - území bylo osídleno.

Asi 2. tisíciletí před n. l. - migrace bantuských kmenů ze severozápadu. Bantuové zatlačili původní Pygmeje do tropických pralesů.

Středověk - na území Konga existovala řada velkých říší. Většina těchto říší existovala ještě v 19. století.

Asi v 10. století - vznikla mezi řekami Kasai a Sankuru bakubská říše (stát Bušongo).

13. století - Vzestup konžské říše, která měla centrum v dnešní severní Angole a zahrnovala západní Kongo a území kolem jezer Kisale a Upemba ve střední Katanze (dnešní Shabě).

Konec 15. století - založena říše Luba.

Od konce 15. století - příchod prvních portugalských misií následovaných obchodníky.

1482 - ústí řeky Kongo objevil Diego Cčo (též Diogo Cam).

1491 - konžský panovník a rodová šlechta přijali křesťanství.

16.-18. století - britští, nizozemští, portugalští a francouzští obchodníci byli zapojeni do obchodu s otroky přes konžské prostředníky.

Počátek 16. století - na severu se objevili kmeny Zande a vytvořili zde svá království.

16. století - lubské království převzalo Lundu a lundští vůdci odešli do Angoly, aby tam vytvořily lundské státy. Konžský král Affonso si vyžádal technickou pomoc od Portugalců a začal obchodovat s mědí, otroky a slonovinou. Za státní náboženství prohlásil katolicismus. Největší rozmach konžské říše, která sahá od mysu Lopez k Benguele na jihu a ke Kwagu ve vnitrozemí.

V polovině 17. století - Shyaam Ambul Angoong založil království Kuba. Toto království se stalo do 19. století velmi prosperujícím obchodním státem.

17.-18. století - rozkvět Lubské říše.

1704 - portugalská výprava do vnitrozemí, která skončila nezdarem.

70. léta 19. století - Belgický král Leopold II. vytvořil vlastní společnost na kolonizaci Konga. Prvními Evropany, kteří pronikli do vnitrozemí Konga byli Britové David Livingstone (1813-73) a Sir Henry Morton Stanley (1841-1904).

1874-77 - Britský objevitel Henry Stanley se plavil řekou Kongo až do Atlantického oceánu.

Od roku 1879 - z pověření belgického krále Leopolda II. procestoval Angličan Henry Morton Stanley území Konga a uzavřel s domorodci ochranné smlouvy, čímž se celé území dostalo do soukromého vlastnictví Leopolda II.

1884-85 - Berlínská konference, na které evropské mocnosti uznaly nároky belgického krále na konžskou nížinu.

1885 - Leopold II. vyhlásil Svobodný konžský stát pod svou přímou vládou (formálně v personální unii s Belgií). V roce 1885 - region byl uznán jako Konžský svobodný stát a belgická kolonie. Do poloviny 90. let 19. století byla ustavena koloniální infrastruktura. Kaučuk, slonovina a minerální zdroje se staly hlavními obchodními komoditami. Do konce století vyloučili Belgičané hlavní konkurenty a ukončili obchod s otroky. Zavedli zde však brutální systém, který měl za následek katastrofální úbytek obyvatelstva (v letech 1885-1905 zahynulo 6 milionů obyvatel). Když pronikly na veřejnost informace o vykořisťovatelských metodách a systému teroru ve Svobodném státě Kongo, musel se roku 1908 Leopold II. za odstupné vzdát své soukromé kolonie ve prospěch Belgie.

1891-92 - Belgičané si podmaňují Katangu.

1892-94 - Východní Kongo obsazeno východoafrickými Araby a swhilsky mluvícími obchodníky.

1908 - v důsledku negativních reakcí veřejnosti na zprávy o poměrech v soukromé kolonie krále Leopolda II. se král kolonie za odstupné vzdal ve prospěch belgického státu.

Od počátku 20. století - vypukají četná protikoloniální povstání a roste národněosvobozenecké hnutí, zejména od 20. let, kdy byla Simonem Kimbangem založena Kimbanguistická církev.

Během 1. světové války - britské a belgické síly bojovaly proti silám Německé východní Afriky.

Po 1918 - ekonomický rozvoj, těžba drahých kovů a strategických surovin.

2. světová válka - Belgické Kongo zdrojem pro financování belgické účasti ve válce. Mnozí obyvatelé venkova se v této době stěhují do měst, což zvyšuje tlak na politické reformy. Postupně zavedena možnost Afričanů vlastnit půdu, podílet se na správě a v menší míře se i účastnit v politice.

Po roce 1945 - objevena naleziště uranové rudy.

50. léta 20. století - národněosvobozenecké hnutí dosáhlo vrcholu pod vedením Josepha Kasavubua (1910-1969) a Patrice Emery Lumumby, belgická vláda byla donucena k ústupkům.

1955 - Belgický profesor Antoin van Bilsen publikoval "30tiletý plán" pro udělení zvýšené samosprávy Belgickému Kongu.

1956 - Alliance konžských lidí (Abako) vznesla požadavek na úplnou nezávislost. Brzy po té se k nim připojila Konfederace Katanžských asociací.

1957 - afričtí obyvatelé měst získali právo volit do lokálních městských rad. Abako vyhrála většinu v městských volbách.

1958 - vytvořeno Konžské národní hnutí (MNC), které se stalo hlavní silou v boji za nezávislost.

1959 - Belgie začíná ztrácet kontrolu nad děním v Kongu po sérii nacionalistických nepokojů v Leopoldvillu (dnešní Kinshasa) a nakonec slibuje vyhlášení nezávislosti. V polovině roku se Konžské národní hnutí (MNC) rozdělilo na dvě části. Patrice Lumumba stál v čele radikálního křídla, Joseph Ileo, Cyrille Adoula a Albert Kalonji vedli umírněnou frakci.

1960 - v lednu v Bruselu uspořádána Konference u kulatého stolu, na které byly dohodnuty podrobnosti týkající se vyhlášení nezávislosti. V květnu 1960 se uskutečnily první parlamentní volby, ve kterých získalo nejvíce hlasů Lumumbou vedené křídlo MNC. Belgické úřady jmenovaly Lumumbu předsedou vlády a vyhlásily základní zákon, který měl sloužit místo ústavy a dovést zemi k nezávislosti. V červnu 1960 byl prezidentem zvolen Kasavubu a 30. června 1960 byla vyhlášena nezávislost (tzv. první republika). Kongo se téhož roku stalo členem OSN. V červenci však vypuklo povstání konžské armády, Joseph Desiré Mobutu jmenován vrchním velitelem armády. Moise Tshombe vyhlásil nezávislost provincie Katanga. Belgičtí vojáci byli vysláni na ochranu belgických občanů a těžebních zájmů. Nová konžská vláda požádala o pomoc OSN, aby byla schopna kontrolavat separatisty a belgické síly a Rada bezpečnosti OSN rozhodla o vyslání mezinárodních vojsk do této oblasti, aby pomohly obnovit pořádek, která však nesměla zasohovat do vnitřních záležitostí. V srpnu vyhlásil Albert Kolonji nezávislost středokonžské provincie Jižní Kasaj. Pokračoval ideologický i osobní spor mezi prezidentem Kasavubuem a levicovým ministerským předsedou Lumumbou, který hledal pomoc i u Sovětského svazu. To přimělo Kasavubua, aby v září Lumumbu odvolal a jmenoval ministerským předsedou Ilea. Aktivity Lumumby také vyvolaly zájem USA, které se obávaly, že se Kongo stane horkým bojištěm ve studené válce. Prezident J. F. Kennedy prohlásil Kongo za strategický zájem a nabídl Mobutuovi proti Lumumbovi pomoc. Mobutu zakročil a převzal moc, přičemž nechal Kasavubua jako prezidenta a instaloval Radu komisařů, aby tak kontroloval vládu. Zásahem Mobuta byl Lumumba v prosinci uvězněn a předán svým nepřátelům, frakci povstalců v Katanze, kde byl v roce 1961 zavražděn. Jeho nejbližší poradci včetně Laurenta Kabily opustili spěšně Kinshasu a utekli do vesnických provincií ve východním Kongu nebo v Tanzánii. Obecně se nepochybuje o tom, že západní země včetně americké CIA hrály významnou roli v pádu Lumumby a posílení Mobutua. Lumumbův vliv přetrvával do roku 1967, neboť jeho podporovatelé v severovýchodní části země a secesionisté v Katanze v boji pokračovali.

1961 - v únoru byla rozpuštěna Rada komisařů vytvořena provizorní vláda v čele s Ileem. Lumuba zavražděn, údajně s belgickou a americkou spoluvinou. V první polovině roku byly konány konference k projednání znovusjednocení Konga. Těchto konferencí se účastnily představitelé ze všech provincií. V srpnu byl ministerským předsedou jmenován Cyrill Adoula.

1961-63 - občanská válka, do které byly zataženy jednotky OSN, belgická vojska, přímou podporu poskytovaly válčícím stranám USA i SSSR. Paralelně s tím boj v o moc v ústřední vládě.

1962 - dobyt Jižní Kasai.

1963 - Tshombe souhlasil s ukončením katanžské secese. V září byl rozpuštěn parlament. Vyhlášen výjimečný stav. Proti vládě se organizovalo rozsáhlé partyzánské hnutí.

1964 - na začátku roku vypuklo povstání v Kwilu pod vedením Pierra Muleleho. Bylo následováno dalším povstáním na východě, vedené Gastonem Soumialotem, které trvalo až do prosince 1964. V červnu jmenován ministerským předsedou Moise Kapenda Tshombe, vůdce dříve separatistické provincie Katanga. V srpnu byla přijata nová ústava. Země přejmenována na Konžskou demokratickou republiku. V září byla v Stanleyvillu levicovími povstalci vyhlášena lidová republika (povstání trvalo do července 1965).

1965 - v říjnu prezident Kasavubu odvolal ministerského předsedu Tshombeho. Během období, kdy vláda kvůli jejich sporům nepracovala vláda, byli oba politici v listopadu svrženi vojenským převratem generála Josepha Desiré Mobutua, který v zemi nastolil vojenskou diktaturu. Jmenoval se prezidentem a založil tzv. Druhou republiku. V prosinci Mobutu potlačil povstání v Kwile.

1966 - Mobutu převzal všechny pravomoci a zahájil ostře protibelgický kurs. Patrice Lumumba prohlášen národním hrdinou. Belgické názvy měst nahražovány názvy africkými (Léopoldville - Kinshasa, Stanleyville - Kisangani, Elisabethville - Lubumbashi apod.). Do tohoto data se země jmenovala Kongo (Léopoldville). 1966-71 se stát jmenoval Kongo (Kingshasa). V červenci zahájeno povstání katanžských ozbrojených sil v Kisangani.

1967 - v červnu zavedena druhá ústava od vyhlášení nezávislosti. I v následujících letech pokračují nepokoje a povstání v provincii Katanga.

1971 - Mobutu se nechal zvolit prezidentem, název státu změněn na Republika Zair. Do té doby se jmenoval Kongo (Kinshasa). Evropská jména postavena mimo zákon, Sám Mobutu se přejmenoval na Mobutu Sese Seko (všemocný Mobutu). Jedinou povolenou politickou stranou je Mobutuovo Lidové revoluční hnutí. Politika afrikanizace znamenala i to, že zahraniční společnosti musely nejméně 50 % kapitálu odevzdat státu.

70. léta - upevněna Mobutova diktatura, orientace na Západ.

1973-74 - Mobutu znárodnil mnoho firem vlastněných zahraničními společnostmi a přinutil evropské investory opustit zemi. Sílí hospodářský rozvrat.

1974 - revidována ústava, Lidové revoluční hnutí se stává synonymem státu.

1975 - v listopadu byla většina předtím vyvlastněného majetku vrácena zahraničním majitelům.

1977-78 - v Shabě (dříve Katanga) vypuklo povstání podporované Angolou. Povstání krvavě potlačeno s pomocí francouzských a marockých vojsk (v roce 1978 i belgických jednotek). Invaze Konžské národní osvobozovací fronty (tzv. katanžských četníků) z území sousední Angoly vyvolaly spor urovnaný v roce 1978. Zair i nadále podporoval angolskou povstaleckou organizaci UNITA.

1978 - nová ústava, podle které je Zair prezidentská republika.

Od 80. let - zairské hospodářství prožívá hospodářskou krizi, zejména v důsledku omezení zahraniční pomoci.

1982 - v září proběhly parlamentní volby. 13 členů parlamentu bylo uvězněno před volbami pro jejich snahu vytvořit další politickou stranu. V prezidentských volbách jediným kandidátem Mobutu. Pokračují problémy s povstalci v provincii Shaba.

1983 - v lednu jednal v Kinshase izraelský ministr obrany Ariel Šaron o realizaci pětiletého plánu na vytvoření územní obrany Zairu. Hospodářská situace zůstala i přes pomoc západu katastrofální. Inflace v tomto roce kolem 50 %. Průmyslová zařízení byla využita jen na 30 %, hospodářství trpělo korupcí. Vztahy mezi Zairem a Izraelem narazily na kritiku Organizace africké jednoty (OAJ). Do konfliktu mezi Čadem a Libyí zasáhl Zair vysláním jednotek bojujících na straně čadské vlády. Tento krok mnoho členů OAU kritizovalo, USA ho ale podpořily.

1986-90 - rostoucí neklid a mezinárodní kritika porušování lidských práv.

1989 - Zair přestal splácet úvěry od Belgie, což vyvolalo omezení rozvojových programů a další úpadek konžského hospodářství.

Přelom 80. a 90. let - Mobutuova moc oslabena několika vlnami protivládních demonstrací a odchodem francouzských a belgických jednotek.

1990 - v dubnu vyhlášena tzv. třetí republika spolu se slibem uskutečnění národních vícestranických voleb v roce 1991, které však nebyly realizovány. Zrušen zákaz opozičních stran a brzy vzniklo na 200 nových politických stran. Mobutu jmenoval přechodnou vládu, sám si však zachovává rozhodující moc. V květnu definitivně ukončily rozvojovou pomoc Belgie, Evropská unie, Kanada a USA v reakci na masakry protestujícíh studentů.

1991 - Po nepokojích v Kinshase vyvolaných nezaplacenými vojáky, Mobutu souhlasí s vytvořením koaliční vlády s opozičními vůdci, ale stále si ponechává kontrolu nad bezpečnostním aparátem a důležitými ministerstvy. Ministerským předsedou se nakrátko stal vůdce Unie pro demokracii a sociální pokrok (UDPS), pronásledované politické strany založené v roce 1982, Etienne Tshisekedi. Pokračují demonstrace a zásahy proti demonstrantům. Povstání výsadkářů, které se přeměnilo ve všeobecné rabování, bylo potlačeno francouzskými a belgickými vojáky. Předseda vlády Tshisekedi byl Mobutuem odvolán jen týden po svém jmenování, což vyvolalo zastavení humanitární pomoci od Francie.

1992 - asi 45 lidí bylo v únoru zabito během zásahu bezpečnostních sil proti pokojným demonstracím. V dubnu se sešla Národní konference svolaná k sestavení návrhu nové ústavy a uskutečnění vícestranických voleb. Vytvořena přechodná vláda. V srpnu zvolila Národní konference Tshisekediho předsedou vlády. Mobutu však opakovaně odmítl dovolit jednání Národní konference, což v prosinci vyvolalo požadavek západních zemí po Mobutuově rezignaci.

1992-94 - spor o legitimitu soupeřících vlád: opozice podporovala vládní předsednictví Étienna Tshisekediho a zvolila Vysokou radu republiky (HCR - High Council of the Republic), zatímco Mobutu propustil Tshisekediho a znovusvolal národní shromáždění.

1993 - desítky vojáků byly zabity během pokusu Mobutuových bezpečnostních sil ukončit povstání části armády. V březnu Mobutu jmenoval ministerským předsedou Faustina Birindwa, který o moc soupeří s opozicí podporovanou vládou Etienna Tshisekediho. V červenci vypukly etnické násilnosti v Kasia, Kivě a Shabě, které si vyžádaly více než 3000 životů. Intervence sil prezidenta Mobutua do této oblasti situaci ještě více zhoršila.

1994 - v dubnu Evropská společenství přislíbila podporu transformační vládě Etienna Tshisekediho. V květnu přišla Birindwavova vláda s návrhem ústavního referenda, které se mělo konat 30. června, a voleb konaných v druhé polovině září. Kombinací Vysoké rady republiky a dosavadního prozatímního parlamentu vznikl nový prozatímní parlament , který zvolil opozičního politika Kenga wa Donda novým ministerským předsedou a ukončil tak osmnáctiměsíční vládní krizi. V srpnu Dondo vytvořil dvě volební komise a vyhlásil rozvrh transformačních voleb, které se měly konat v červenci 1995. Vláda požadovala mezinárodní pomoc pro miliony rwandských hutuských uprchlíků.

1995 - v červnu prodloužil prozatímní parlament funkční období prezidenta Mobutua a celé transformační období o další dva roky. Tím i odloženy volby. Mobutuovi však byla zjištěna rakovina a on zahájil v Paříži léčení. To omezilo jeho možnosti účinně zasahovat do situace. Národní volební komise začala připravovat ústavní referendum, které se mělo uskutečnit v prosinci 1996 a parlamentní a prezidentské volby, které se měly konat v květnu 1997.

1996 - v říjnu byl vyhlášen výjimečný stav kvůli násilným konfliktům ve východním Zairu, kde vypuklo povstání tutsijského kmene Banyamulengů, kteří byli v uplynulých měsících napadáni ze strany hutuských uprchlíků - příliv asi 1,5 milionu hutuských uprchlíků z Rwandy a téměř 200 tisíc z Burundi totiž zavlekl konflikt mezi Hutuy a Tutsiji do Zairu. Toto povstání bylo vedeno kromě kemnů Banyamulengů i Aliancí demokratických sil za osvobození Konga (AFDL), která sjednocovala různé skupiny rebelů včetně Lidové revoluční strany (Popular Revolutionary Party - PRP) Laurenta Desiré Kabily. AFDL byla podporována sousedními státy - od listopadu Rwandou, dále Angolou, Jižní Afrikou a také USA. V důsledku probíhajících bojů se řada uprchlých Hutů vrátila zpátky do Rwandy a Burundi. Během 8 měsíců dobyla vojska AFDL většinu země a v květnu 1997 vstoupila do Kinshasy. Nemocný prezident Mobutu odstoupil a uprchl do Maroka, kde žil v exilu a 7. 9. 1997 tam zemřel.

1996/1997 - po chirurgickém zákroku k odstranění rakoviny Mobutu restrukturalizoval vládu a odvolal premiéra Kenga wa Donda.

1997 - v dubnu vyhlásil Mobutu výjimečný stav. V květnu zprostředkoval Nelson Mandela jednání mezi Mobutuem a Kabilou. Mobutu odmítl vzdát se moci navzdory Kabilově hrozdě, že zaútočí na Kingshasu. Brzy po té opustil Mobutu zemi s členy svojí rodiny a uprchl do marockého exilu, kde ještě téhož roku zemřel. Podle odhadů Mobutu získal za dobu své vlády kolem 6 miliard USD. Jednotky Kabily převzaly kontrolu nad Kinshasou. Kabila se prohlásil prezidentem Demokratické republiky Kongo a převzal veškerou zákonodárnou a výkonnou moc. Vytvořil transformační vládu ze zástupců hlavních politických stran a naplánoval volby na duben 1999. Do té doby byly všechny politické strany zakázány. V srpnu 1997 započal Kabila proces vytváření administrativních celků a jmenování místních správ. Jmenoval také ústavní komisi, která byla pověřena vypracováním návrhu nové ústavy do března 1998.

1998 - květnovým prezidentským dekretem byl ustaven 300členný prozatímní parlament. V srpnu vypuklo povstání proti Kabilovi podporované Rwandou a Ugandou. Zimbabwe, Namibie a Angola, které se obávaly o destabilizaci celého regionu, naopak podporovaly prezidenta Kabilu. Povstalci převzali kontrolu nad velkou částí východního Konga.

1999 - objevují se rozepře mezi povstalci z Konžského osvobozeneckého hnutí (MLC), podporovanými Ugandou, a povstalci ze Shromáždění za konžskou demokracii (RCD), podporovanými Rwandou. V červenci se 6 zemí účastnící se konfliktu dohodlo v zambijské Lusace na ukončení bojů. K dohodě se o několik týdnů později připojili i vůdci povstalců. Boje však i nadále pokračovaly.

2000 - Rada bezpečnosti OSN vyslala jednotku 5 500 vojáků k monitorování příměří, ale i nadále pokračoval boj mezi povstaleckými a vládními silami a mezi ugandskými a rwandskými jednotkami.

2001 - v lednu byl členem svojí ochranky zastřelen president Laurent Kabila. Na jeho místo byl vojenským velením jmenován jeho syn Joseph, který byl hlavou armády a sloužil již svému otci jako vojenský velitel od revoluce v roce 1997. Diplomaty i pozorovatele překvapil prohlášením, že chce ukončit konflikt a zavést demokracii. V únoru se Kabila setkal s rwandským prezidentem Paulem Kagamem ve Washingtonu. Podle odhadů si válka od srpna 1998 vyžádala na 2,5 milionu lidských obětí. Podle zpráv OSN válčící strany záměrně prodlužují konflikt, aby mohly i nadále drancovat zdroje zlata, diamantů, dřeva a koltanu, který se používá na výrobu mobilních telefonů. V průběhu roku pokračují mírová jednání.

2002 - v dubnu vláda souhlasila s přenecháním části moci zástupcům povstalců. V červenci podepsali prezidenti Konga a Rwandy mírovou dohodu, podle které Rwanda stáhne svých 35 tisíc vojáků z východního Konga a Kongo odzbrojí a uvězní rwandské hutuské ozbrojence obviňované ze zabíjení tutsijské menšiny během genocidy ve Rwandě v roce 1994. V září byla obdobná taková mírová smlouva podepsána s Ugandou. Téhož měsíce byla v Jižní Africe podepsána mírová dohoda mezi konžskou vládou a hlavními povstaleckými skupinami. Podle této dohody získali povstalci a členové opozice účast v prozatímní vládě.

2003 - v dubnu podepsal prezident Kabila novou ústavu sepsanou na mírových rozhovorech v roce 2002 v Jižní Africe, podle které bude prozatímní vláda vládnout 2 roky do připravovaných voleb. Byla jmenována přechodná vláda a v červenci byli jmenováni vůdci bývalých hlavních povstaleckých skupin viceprezidenty. V srpnu byl ustaven prozatímní parlament.

2004 - v červnu proběhl neúspěšný pokus o státní převrat. V prosinci vypukly na východě země boje mezi konžskou armádou a odpadlickými příslušníky prorwandských jednotek. Rwanda podporu těchto sil popírá.

2005 - pokračují přestřelky mezi povstalci a vládními jednotkami, do kterých jsou zapojeni i mírové sbory OSN. V květnu parlament přijal novou ústavu. V prosinci byl v referendu schválen návrh nové ústavy, čímž se otevřela možnost konání parlamentních voleb v roce 2006. Mezinárodní soudní dvůr rozhodl o tom, že Uganda musí odškodnit Kongo za porušování lidských práv a drancování zdrojů z let 1998-2003.

2006 - v únoru vstoupila vplatnost nová ústava. Přijata i nová vlajka. Prvním zločincem odpovědným za spáchání válečných zločinů, který stanul před Mezinárodním trestním tribunálem se stal Thomas Lubanga. V březnu byly tisíce lidí vyhnány ze svých domovů na severovýchodě země při akcích konžské armády a sil OSN na odzbrojení ozbrojených skupin před konáním parlamentních voleb. V červenci se po 40 letech uskutečnily první svobodné parlamentní a prezidentské volby. V prvním kole však nezískal žádný z kandidátů na úřad prezidenta jasnou podporu (ani dosavadní vůdce Joseph Kabila, ani opoziční kandidát Jean Pierre Bemba). V hlavním městě proběhly srážky mezi stoupenci obou kandidátů.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.