Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Egypt
Přehled politického vývoje

Asi 7000 před n. l. - začátek osídlování údolí Nilu.

5. tisíciletí před n. l. - počátek zemědělství.

3180 před n. l. - sjednocení Horního a Dolního království předznamenalo vytvoření jedné z největších civilizací starověkého světa spojované s hospodářskou prosperitou, zavedením písma a centralizovaného státního aparátu.

2778-2263 před n. l. - Období Staré říše.

2700-2200 před n. l. - období IV. dynastie, během kterého byly postaveny pyramidy v Gíze, které ukazují moc egyptského náboženství a moci faraónů.

1991-1786 před n. l. - Období Střední říše.

1786-1580 - vpád a nadvláda Hyksósů.

1567-1085 před n. l. - období Nové říše, kdy starověký Egypt dosáhl vrcholu své moci a územního rozšíření - pod egyptskou kontrolu se dostala Palestina, Sýrie a severní Irák.

1364-47 před n. l. - Achnatonovy reformy.

Asi 1298-30 před n. l. - vláda Ramese II. Velikého.

Asi 1200 před n. l. - odražení vpádu mořských národů.

1085-332 před n. l. - pozdní doba. Od 20. dynastie moc Egypta slábla a země se stávala cílem nájezdů sousedních národů.

669 před n. l. - Egypt podroben Asýrii.

525-404 a 341-333 před n. l. - Egypt se stal na téměř dvě staletí perskou kolonií.

332 před n. l. - Egypt dobyt Alexandrem Velikým a nastolena vláda Ptolemaiovců (332-30 před n. l. - helenistické období), založena Alexandrie.

30 n. l. - porážka u Aktia, po které se Egypt dostal pod římskou nadvládu (30-395).

395 - Egypt se dostal pod byzantskou nadvládu (395-638).

642 - arabská invaze byla koptskými křesťany uvítána jako osvobození od jejich řeckých vládců.

Od 2. poloviny 7. století - nastoupila arabizace a islamizace, která vytlačila staré egyptské zvyky z faraonského období. Příslušníci koptské církve, i když ztratili svůj jazyk, si však své náboženství uchovali (koptština je dnes pouze liturgický jazyk). V následujících 1300 letech se v Egyptě postupně vystřídaly arabské, mamlúcké a posléze osmanské dynastie.

868-905 - vláda Tulúnovců.

969 - počátek panování Fátimovců. Hlavním městem Káhira.

1250-1517 - vláda mamlúckých dynastií charakterizovaná prosperitou.

1517 - Egypt připojen k turecké Osmanské říši, požíval však značnou míru autonomie, byť musel platit pravidelnou dávku centrální vládě v Istanbulu. Strategická poloha Egypta přilákala zájem evropských mocností o toto území.

1798-99 - Napoleonova expedice do Egypta, která skončila vojenským neúspěchem, zasadila citelnou ránu mamlúckému panství.

1805 - situace oslabení mamlúckého postavení po Napoleonově expedici v letech 1798-99 využil Albánec Muhammad Alí (1769-1849), který se v roce 1805 nechal uznat egyptským pašou a v následujících letech vybudoval silný de facto nezávislý centralizovaný stát; modernizační reformy, nicméně zahájen proces postupného zadlužování, který vyvrcholil ve druhé polovině 19. století.

20. léta 19. století - připojen Súdán.

1831-33 a 1839-47 - války s Tureckem.

2. polovina 19. století - růst vlivu evropských mocností.

1859-69 - výstavba Suezského průplavu.

1869 - otevření Suezského průplavu znamenalo zvýšení strategického významu Egypta, následné finanční problémy a vnitřní boje vedly k britské okupaci v roce 1882.

1882 - britská okupace Egypta z důvodů údajné snahy obnovit v zemi pořádek po vypuknutí povstání v roce 1881. Egypt nadále formálně součástí turecké říše pod vládou chedíva, ve skutečnosti však součástí Britského impéria.

1899 - Súdán se stal britsko-egyptským kondominiem.

1914 - po vstupu Turecka do 1. světové války na straně německého bloku byl turecko-egyptský svazek oficiálně přerušen a byl vyhlášen britský protektorát (1914-22).

Po 1. světové válce - sílí egyptský nacionalismus.

28. 2. 1922 - Velká Británie vyhlásila Egypt formálně nezávislým královstvím v čele s králem Fuádem I. Vliv v Egyptě si Velká Británie udržela až do 50. let, kdy byla v říjnu 1951 jednostraně Egyptem zrušena anglicko-egyptská spojenecká smlouva.

1928 - Hasan al-Banna založil Muslimské bratrstvo.

1936 - na egyptský trůn nastoupil syn krále Fuáda I. Farúk I.

Za 2. světové války - Velká Británie využívala Egypt pro spojenecké akce.

1948-49 - Egypt, Irák, Jordánsko a Sýrie neúspěšně zaútočily na nový stát Izrael. Egypt anektoval pásmo Gaza.

1949 - zavražděn vůdce Muslimského bratrstva Hassan al-Banna, vytvořen Výbor Hnutí svobodných důstojníků.

Říjen 1951 - Egypt jednostranně zrušil anglicko-egyptskou spojeneckou smlouvu (uzavřenou v roce 1936).

1952 - v lednu v Káhiře zabito minimálně 20 lidí při protibritských nepokojích.

1952 - po nepokojích v oblasti Suezského průplavu provedlo Hnutí svobodných důstojníků v čele s Gamalem Abd an-Násirem a M. A. Nagíbem v červenci státní převrat. Král donucen k abdikaci ve prospěch svého syna Fuáda II.

1953 - rozpuštěny politické strany, zrušena monarchie a v červnu vyhlášena republika. Prezidentem se stal M. A. Nagíb.

1954 - prezident Nagíb odstraněn, moc v rukách nového ministerského předsedy Násira. Podepsána smlouva o dokončení stahování britských vojsk, které pozvolna Britové zahájili už v roce 1936 a v roce 1954 ho dokončili.

1955 - bandungská konference asijských a afrických zemí, na které Egypt stál na straně politiků hlásajících zásady positivní neutrality. V září nakoupeny zbraně od Československa, což vyvolalo roztržku se západními zeměmi.

1956 - v červenci Násir vyhlásil znárodnění anglicko-francouzské Společnosti Suezského průplavu, čímž chtěl získat prostředky na vybudování Asuánské přehrady. Suezská krize, která záhy přerostla ozbrojený konflikt s Velkou Británií, Francií a Izraelem, jež provedly invazi do oblasti Suezského průplavu, avšak na nátlak OSN a USA se stáhly, znamenala sblížení Egypta s východním blokem. V listopadu vyhlášeno příměří.

1957 - znovuotevření Suezského kanálu.

1958 - v únoru se Egypt a Sýrie spojily do Sjednocené arabské republiky (SAR), jako prvního kroku k budoucímu plánovanému vytvoření arabské unie. V březnu se k SAR připojil na federativním základě Jemen.

1960 - odborníci ze SSSR začali pracovat na stavbě Asuánské přehrady.

1961 - Sýrie se ze SAR stáhla a federace se rozpadla, Egypt si nadále ponechal název Sjednocená srabská republika (SAR).

1965 - v březnu v Římě zemřel král Farúk I.

1967 - v květnu podepsal Egypt s Jordánskem obrannou smlouvu, která podle Izraele zvyšuje nebezpečí války Izraele s arabskými zeměmi. V červnu zahájily Egypt, Jordánsko a Sýrie neúspěšnou "šestidenní" válku s Izraelem. Izrael získal kontrolu nad Sinajským poloostrovem, Golanskými výšinami, pásmem Gaza, Východním Jeruzalémem a Západním břehem.

Přelom 60. a 70. let - nový pokus o vytvoření arabské federace (Federace arabských republik) byl ještě volnějším svazkem sousedních zemí než SAR (1969 SAR+Libye+Súdán, 1971 Egypt+Libye+Sýrie, od 1972 Egypt+Libye).

1970 - Násir zemřel na selhání srdce, jeho nástupcem se stal dosavadní viceprezident Anwar Sadat.

1971 - podepsána smlouva o přátelství mezi Egyptem a Sovětským svazem. Přijata nová ústava, podle které je veškerá výkonná moc soustředěna do rukou prezidenta, který je nominován 454 členným Lidovým shromážděním a volen přímou volbou na 6 let. Země přejmenována na Arabská republika Egypt. Islám se stal státním náboženstvím. Dokončena stavba Asuánské přehrady, která má velký vliv na možnosti zavlažování, zemědělství i průmysl Egypta.

1972 - odchod sovětských vojenských poradců z Egypta.

1973 - v říjnu napadla egyptská a syrská vojska Izrael, čímž byla zahájen jomkipurská válka, která měla arabským zemím vrátit území zabraná Izraelem během šestidenní války v roce 1967. Po válce zahájil Egypt jednání o navrácení Sinajského poloostrova.

Po 1973 - změna kurzu vnitřní i zahraniční politiky, liberalizace ekonomiky, sblížení se Západem.

1974-75 - USA zprostředkovaly částečné stažení izraelských vojsk ze Sinajského poloostrova.

1975 - v červnu byl znovu otevřen Suezský průplav uzavřený od války v roce 1967.

1976 - Egypt jednostranně vypověděl smlouvu o přátelství a spolupráci se SSSR uzavřenou v roce 1971.

1977 - Egypt zahájil separátní jednání s Izraelem. Anwar Sadat navštívil Jerusalém, aby se poprvé v historii setkal s izraelským premiérem a vystoupil v izraelském parlamentu.

1978 - dohody z Camp Davidu podepsané Izraelem a Egyptem a zprostředkované USA.

1979 - v březnu podepsána separátní mírová smlouva s Izraelem v americkém Camp Davidu. Egypt získal od Izraele zpět území okupovaná od roku 1967. Egypt odsouzen ostatními arabskými zeměmi a vyloučen z Ligy arabských států.

1981 - zavražděn prezident Anvar Sadat islámskými extrémisty (pro uzavření míru s Izraelem), 14. 10. 1981 se stal prezidentem Husní Mubárak, vyhlášen vyjímečný stav, prodloužený v dubnu 1994 o 3 roky. Za Mubaraka vládnoucí Národní demokratická strana (NDP) pokračoval v dominaci v pevně kontrolovaném politickém systému.

Do května 1982 - Egypta získal od Izraele na základě separátní mírové smlouvy z roku 1979 podepsané v americkém Camp Davidu zpět okupovaná území (Sinajský polostrov), která byla obsazena Izraelem v červnu 1967 (sedmidenní válka).

Říjen 1984 - Egypt vystoupil z Federace arabských republik, která se tak definitivně rozpadla.

1986 - prezident Mubarak navštívil izraelského ministerského předsedu Šimona Perese, aby spolu diskutovali mír na Blízkém Východě.

1987 - v říjnu Mubarak zvolen prezidentem na druhé funkční období.

1988 - egyptský spisovatel Nagíb Mahfúz získal Nobelovu cenu za literaturu.

Až koncem 80. let - normalizace vztahů mezi Egyptem a arabskými zeměmi, Egypt opět ve vedoucím postavení.

1989 - normalizace vztahů Egypta s ostaními arabskými zeměmi, po 12 letech navázala s Egyptem diplomatické styky Sýrie, Egypt se opět stává členem Organizace arabských států.

1990 - Egypt se podílel na operaci OSN k osvobození Kuvajtu.

1991 - deklarace z Damašku, která vytváří obranný pakt mezi Egyptem Sýrií a zeměmi Rady pro spolupráci v zálivu (GCC) proti Iráku.

Začátek 90. let - radikální Gamaat Islamiya (Islámská skupina) těžila z obecné nespokojenosti s korupcí, vysokou nezaměstnaností a všeobecnou chudobou. V kampani za ustavení islámské republiky silou eskalovaly útoky na policii, koptské křesťany a turisty. Vládní odpovědí byly brutální represe všech forem politického disentu. Tisíce podezřelých příslušníků ozbrojených skupin bylo obviněno a odsouzeno bez patřičného procesu a více než 70 politických vězňů bylo popraveno speciálními vojenskými soudy, které byly ustaveny k boji s teroristy. Nenásilné muslimské bratrstvo, fundamentalistické hnutí, které vzniklo ve 20. letech 20. století, které je oficiálně postaveno mimo zákon avšak je obecně tolerováno, se stalo cílem vládních útoků kvůli svojí popularitě.

Počátek roku 1993-srpen 1994 - popraveno 41 fundamentalistických teroristů jako součást boje proti islámskému terorismu.

1993 - v říjnu zahájil prezident Mubarak výkon třetího funkčního období.

1994-98 - teroristická kampaň islámských extremistů, která si vyžádala mnoho obětí z řad civilistů a cizinců. Vláda podniká řadu protiopatření.

1994 - v dubnu byl o 3 roky prodloužen výjimečný stav, vyhlášený v roce 1981 po zavraždění prezidenta Anvara Sadata. Na konferenci národního dialogu vládnoucí Národnědemokratické strany (NDP) prezidenta Mubaraka a zástupců legálních opozičních politických stran požadovala opozice změnu ústavy, reformu volebního práva, přímé volby hlavy státu a omezení prezidentského úřadu na dvě funkční období.

1995 - v červnu se prezident Mubarak stal v etiopské Addis Abebě po příjezdu na summit Organizace africké jednoty terčem nezdařeného pokusu islámských fundamentalistů o atentát. V listopadových parlamentních volbách získala NDP opět většinu křesel (90,4 %). Opozice ji však obvinila z volebního podvodu.

1997 - 58 turistů bylo zabito ozbrojenci před Hatšensutovým chrámem poblíž Luxoru. Za útok je údajně odpovědné Islámské sdružení (Džamá'a al-islámíja).

1999 - v březnu vyhlásilo Islámské sdružení konec bojů a vláda od té doby postupně začala propouštět uvězněné ozbrojence, kteří se zřekli extrémistické ideologie. V říjnu zahájil prezident Mubarak svoje čtvrté funkční období.

2000 - na začátku roku vyzvalo několik islámských náboženských vůdců k míru, ale vláda zpochybňuje jejich důvěryhodnost a je stále proti jakémukoli dialogu s islámskými skupinami. V únoru vláda prodloužila výjimečný stav o 3 roky, což jí umožňuje nejen pokračovat v relativně úspěšném boji s militantními islamisty, ale i potlačovat politické odpůrce ve jménu ochrany národní bezpečnosti. V červenci ústavní soud zpochybnil legislativní orgány vzešlé z voleb v letech 1990 a 1995, protože volby byly tehdy kontrolovány policií a ne soudy. Přes určitá zlepšení pozorovatelé hodnotí volby v roce 2000 jen o málo průhlednější než v předchozích letech. Vládnoucí Národní demokratická strana (NDP) vyhrála 170 křesel, ale více než 200 kandidátů, kteří byli zvoleni jako nezávislí, přeběhli po zvolení k NDP. Zakázané Muslimské bratrstvo získalo 17 křesel, 7 křesel strana WAFD, 6 Tagammu, 2 Nássirova strana, 1 Liberální strana. Do září bylo postupně uvězněno 1000 příslušníků Muslimského bratrstva. V říjnu Egypt hostil náhlý summit představitelů 22 členských států Ligy arabských států, který byl svolán v reakci na vlnu nepřátelství mezi Palestinci a Izaelci (tzv. druhou intifádu). V listopadu Egypt odvolal svého velvyslance z Izraele v reakci na "izraelskou agresi" proti Palestincům. V prosinci se Egypt, Sýrie a Libanon dohodly na vybudování plynovodu vedoucího pod Středozemním mořem a dopravující egyptský zemní plyn do libanonského přístavu Tripoli.

2002 - v únoru zabity stovky lidí při vlakovém neštěstí jižně od Káhiry.

2004 - v říjnu zasaženi izraelští turisté na Sinajské poloostrově bombovými útoky, při kterých při o život 34 lidí. V listopadu se v Káhiře uskutečnil pohřeb palestinského vůdce Jássira Arafata.

2005 - v únoru až dubnu se v Káhiře odehrály protivládní demonstrace stoupenců opozice. V květnu byla v referendu schválena změna ústavy umožňující více kandidátů při prezidentských volbách. V červenci zabity desítky lidí při bombových útocích v Šarm al-Šaik. V září byl na páté funkční období zvolen prezidentem Husní Mubarak. Prosincové parlamentní volby skončily srážkami policie s opozičním Muslimským bratrstvem. Vládnoucí Národní demokratická strana a její spojenci si v parlamentu udržely většinu. Stoupenci Muslimského bratrstva, kteří kandidovali jak nezávislý kandidáti však získali rekordních 20 % křesel.

2006 - až 1000 lidí zemřelo při potopení trajektu plujího ze Saudské Arábie v Rudém moři. Více než 20 lidí bylo v dubnu zabito při bombových útocích v letovisku Dahab u Rudého moře.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.