Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Etiopie
Přehled politického vývoje

Paleolit - počátky osídlení.

1. tisíciletí před n. l. - příchod semitských kmenů (předchůdci Amharů) z jižní Arábie.

Kolem počátku našeho letopočtu - na severovýchodě dnešní Etiopie byla založena aksumská říše, jejíž panovnický rod, který v Etiopii vládl až do roku 1974, odvozoval svůj původ od krále Šalomouna a královny ze Sáby.

1. polovina 4. století n. l. - zavedeno křesťanství, etiopsko-koptská církev uznávána za státní do revoluce v roce 1974.

6. století - dovršena christianizace.

7.-9. století - útoky Arabů.

8.-12. století - úpadek aksumské říše v důsledku arabské expanze.

13. století - etiopský stát prožívá opět rozkvět, musel však čelit islámské expanzi a nájezdům kočovných Gallů (dnešní Oromové).

1490 - první styk s Portugalci (Pedro de Covilhao).

1530-31 - muslimský sultán Adalu Ahmad Gran dobývá spolu s kmeny Galla většinu Etiopie. Zároveň začínají na pobřeží (dnešní Eritrea) pronikat Turci. Proti cizím vpádům získali etiopští císaři podporu portugalského loďstva. Snahy jezuitů šířit v zemi katolicismus se setkaly s rozhodným odporem obyvatelstva.

1541 - proti zhroucení a úplné porážce zachránily habešské království jen portugalské jednotky vyslané k záchraně spřáteleného křesťanského království proti útokům muslimů.

1622 - proti činnosti jezuitů v zemi vypuklo lidové povstání.

1634 - jezuité, snažící se šířit katolicismus v zemi, vypovězeni ze země (císař Fasiladas z dynastie Gondar).

Polovina 17. století - odchod Portugalců.

18. století - úpadek centrální moci ve prospěch provinčních místodržících (rasů).

1818-68 - Lij Kasa zabral Amharu, Gojjam, Tigray a Shou.

1855 - Kasa se stal císařem jako Teodor II. Za jeho vlády modernizační snahy, zrušeno otroctví.

1867-68 - sjednocené habešské království musí čelit britské expanzi.

1868 - Teodor II. poražen britskými expedičními silami a spáchal sebevraždu, aby se vyhnul padnutí do rukou nepřátel. Po odchodu britských jednotek obsadil severní oblasti Egypt.

1868-1913 - vláda Menelika II.

70. a 80. léta 19. století - válka s Egyptem a Mahdisty, oslabení Etiopie využila Itálie k zahájení kolonizační expanze.

Od roku 1882 - začali ze svých základen na pobřeží Rudého moře pronikat Italové.

1887-89 - Menelik II. založil hlavní město Addis Abebu a snažil se zlepšit hospodářskou situaci země.

1889 - Menelik podepsal dvoustrannou smlouvu o přátelství s Italií ve Wuchale, kterou Etiopie potvrdila odstoupení Eritrey a poskytla výsady italskému obchodu. Itálie však smlouvu interpretovala tak, že získala protektorát nad Etiopií.

90. léta 19. století - likvidována separatistická povstání v provinciích Godžam, Amhara a Tigre a dokončeno sjednocení Etiopie.

1895-96 - italsko-etiopská válka, ve které Etiopie uhájila svou nezávislost (porážka Italů Menelikem II. v bitvě u Adowy) a evropské mocnosti uznaly nezávislost Etiopie. Byla anulována smlouva z Wuchaly. V následujících letech anektovala rozsáhlá území v sousedství, hlavně směrem na jih a východ (plocha Etiopie se zvětšila 2,5x).

1906 - Etiopie rozdělena na sféry zájmů Velké Británie, Francie a Itálie.

1913 - Menelik umřel a byl nahrazen svým vnukem Lij Iyasuem.

1916 - Lij Iyasu sesazen za svou konverzi k islámu a nabídnutí spojenectví Turecku a nahrazen Menelikovou dcerou Zauditou, která vládne přes regenta Ras Tafari Makonnena.

1923 - Etiopie se stala členem Společnosti národů.

1930 - Zaudíta umírá a je nahrazena Ras Tafari Makonnenem (synovcem Menelika II.), který se stává císařem Haile Selassie I.

1. polovina 30. let - liberalizační reformy.

1935 - v říjnu zahájila fašistická Itálie bez vyhlášení války invazi do Habeše. Invaze umožněna i váhavým postojem Velké Británie, Francie a USA ve Společnosti národů.

1936 - Italové obsadili Addis Abebu, Haile Selassie uprchl. Král Itálie se stal i etiopským císařem. Etiopie spojena s Eritreou a Italským Somálskem do Italské východní Afriky.

1940 - císař Haile Selassie I. začal formovat v súdánském exilu jednotky osvobozenecké armády.

1941 - britské jednotky a jednotky Commonwealthu za vydatné pomoci etiopské osvobozenecké armády - arbegnoch - porazily Italy a vrátily trůn Haile Selassiemu. Obnovena suverenita Etiopie. Zavedena první ústava, parlament a vláda. Přežívá však osobní moc císaře a feudální systém. Britské jednotky zůstaly v zemi až do roku 1954.

Prosinec 1950 - do etiopské správy vrácena Eritrea.

1952 - OSN federalizovala Eritreu s Etiopií.

Po roce 1961 - přiostřily se spory se Somálskem, usilujícím o připojení etiopských oblastí obývaných Somálci (zejména Harerge a Bale, oblast Ogaden).

1962 - v listopadu Etiopie zrušila federaci s Eritreou a vyhlásila unitární stát, Eritrea nadále jen jednou z provincií. To vyvolalo odpor obyvatel Eritrey a byla zahájena několik desítek let trvající vláda za eritrejskou nezávislost.

60. léta - odpor Haile Selassie I. proti modernizaci, zachována autoritativní vláda, ekonomická stagnace, hladomory.

1963 - v Addis Abebě založena Organizace africké jednoty - OAU.

1967 - konání prvních všeobecných voleb.

1973-74 - Podle odhadů zemřelo v provincii Wallo na 200 000 lidí v důsledku hladomoru.

1974 - Haile Selassie svržen a zatčen při převratu vedeném Teferi Bentim.

1975 - zrušeno císařství, Etiopie socialistickou republikou, znárodňování, družstva, zdravotní reformy. V srpnu za záhadných okolností zemřel Haile Selassie I.

1977 - v únoru se dalším vojenským převratem, při kterém byl Benti zabit, dostala k moci marxistická vláda Mengistu Haile Mariama. Somálsko provedlo invazi do etiopské provincie Ogaden, obývané převážně etnickými Somálci.

1977-79 - Tisíce oponentů vlády zemřelo během "rudého teroru" prováděného Mengistem Haile Mariamem. Začátek kolektivizace v zemědělství. Tigrajská Lidová osvobozenecká fronta začala boj za regionální autonomii.

1978 - v březnu byla Somálská agrese odražena za sovětské pomoci a za pomoci kubánských vojáků. Přijata nová ústava a realizovány parlamentní volby. Přeměna Etiopie v marxisticko-leninsky orientovanou lidovou republiku.

80. léta - vlny hladomoru, masová migrace, rostlo i protivládní ozbrojené hnutí. Občanská válka pokračovala až do května 1991.

1984 - podle sovětského vzoru vytvořena Etiopská strana pracujících (Worker's Party of Ethiopia, WPE). Pořádány živé koncerty na získání prostředků k boji proti hladomoru, který si vyžádal jeden milion obětí.

1985 - tisíce lidí násilně vystěhovány z Eritrey a Tigreje.

1986 - eritrejští rebelové získali pod svou kontrolu celé severovýchodní pobřeží.

1987 - vyhlášena Lidová demokratická republika Etiopie, Mengistu Haile Mariam zvolen prezidentem. Další ničivá sucha.

1988 - Eritrejská a Tigrejská Lidové fronty osvobození (EPLF, resp. TPLF) začaly další ofezívu. Etiopie a Somálsko podepsaly mírovou smlouvu, Etiopie souhlasí, že nebude zasahovat do frakčních bojů v Somálsku a obnovuje diplomatické styky se Somálskem přerušené v roce 1977.

1989 - neúspěšný pokus o puč. TPLF kontrolovala většinu území provincie Tigre. TPLF a Etiopské lidové revoluční hnutí vytvořilo společnou alianci Etiopskou lidovou revoluční demokratickou frontu (EPRDF).

1990 - Etiopská strana pracujících se přejmenovala na Etiopskou demokratickou stranu jednoty (EDSJ). Začal posun směrem k tržně orientovaným reformám. Tento pokus o záchranu systému však byl neúspěšný.

1991 - Etiopská lidová revoluční demokratická fronta postupně obsadila většinu území Etiopie. Po odsazení Addis Abeby uprchl Mengistu Haile Mariam do Zimbabwe. Konflikt mezi vládními vojsky a silami EPDRF (červen 1990-květen 1991) byl uzavřen jednáním v Londýně pod záštitou USA, moci se v zemi ujala EPDRF. Eritrea vytvořila svojí vlastní dočasnou vládu připravující referendum o nezávislosti. Nová vláda Etiopie rozdělila zemi do 14 poloautonomních regionů a slíbila zastoupení všech etnických skupin. Podle provizorní ústavy byl název země změněn na Etiopie (dříve Demokratická lidová republika Etiopie). Prezidentem se stal M. Zenawi (*1955).

1992 - Pozůstatky Haile Selassieho objeveny pod palácovými záchody.

1993 - v Eritreji realizováno referendum a vyhlášena její nezávislost.

1994 - v prvních svobodných volbách do Zákonodárného shromáždění, bojkotovaných opozičními stranami, získala dvoutřetinovou většinu EPRDF. V prosinci přijata nová ústava, Etiopie přeměněna na federativní republiku. Zároveň získalo 9 etnických oblastí právo vystoupit z etiopského státního svazku, pokud se pro to vysloví v referendu většina obyvatel.

1995 - v dubnu podepsaly Etiopie a Eritrea smlouvu o zóně volného obchodu. V květnu vstoupila v platnost nová ústava přijatá v prosinci 1994. V květnu a červnu konány parlamentní volby, opět bojkotované většími opozičními stranami. Negasso Gidada z Oromské lidově demokratické organizace se stal čestným presidentem. Dosavadní prezident Meles Zenawi byl jmenován ministerským předsedou.

1997 - na začátku roku došlo v pohraniční oblasti se Somálskem k obnovení bojů mezi etiopskými vládními vojsky a fundamentalistickým hnutím Islámský svaz (Ittihád al-islámí).

Květen 1998 - od získání nezávislosti Eritrea se s Etiopiou nikdy neshodly na přesném vymezení hranic a v květnu 1998 Eritrea iniciovala pohraniční srážky, které se vyvinuly v regulérní válku, která si vyžádala více než 80 000 mrtvých a ještě více zničila chatrné ekonomiky obou zemí.

2000 - více než 8 milionu Etiopanů bylo v důsledku dlouhodobého období sucha zasaženo hladomorem. Existuje více než 60 politických stran, politická scéna je však dominována hlavně EPRDF. Opoziční strany si stěžovaly na obtěžování ze strany vlády, ale podle pozorovatelů jsou často neochotné zapojit se do politického procesu. Etiopie byla kritizována za vyhošťování eritrejských občanů, z kterých mnozí žili v Etiopii po generace. Válka s Eritreou byla používána k politické mobilizaci a opozice byla často obviňována z nedostatku vlastenectví. V květnu konány místní a parlamentní volby. V parlamentních volbách získala EPRDF 472 z 548 křesel Rady lidových zástupců (dolní komora). V červnu bylo po nákladné a krvavé dvouleté válce dosaženo trvalé ukončení bojů, formální dohoda byla podepsána v prosinci 2000. V říjnu byl na dalších pět let premiérem zvolen Meles Zenawi. V listopadu byl Haile Selassie pohřben v katedrále nejsvětější Trojice v Addis Abebě. V prosinci podepsaly Etiopie a Eritrea v Alžírsku mírovou dohodu, která formálně ukončovala dvouletý konflikt. Dohoda ustavovala komise, které měly vytýčit sporné hranice, a byla v ní i ustanovení o výměně vězňů a návratu uprchlých lidí. OSN poskytla více než 4000 příslušníků mírových sil, kteří měli kontrolovat nárazníkovou zónu mezi oběma státy.

2001 - prezident Negaso Gidada rezignoval, údajně kvůli zasahování ze strany ministerského předsedy Melese Zenawiho. Předseda poslanecké sněmovny také rezignoval údajně kvůli nedostatku politické svobody. V únoru Etiopie oznámila, že dokončila stahování svých vojsk z Eritreje v souladu s dohodou zprostředkovanou OSN. V březnu se uskutečnily místní volby, které však byly bojkotovány 7 nejvýznamnějšími opozičními stranami. V dubnu proběhla stávka studentů na univerzitě v Addis Abebě na protest proti represivní vládní politice a pro ukončení policejní brutality. Tyto stávky a následná reakce bezpečnostních sil vyústily ve více než 40 mrtvých a 200 zraněných. Stovky lidí byly uvězněny, včetně předních aktivistů za lidská práva. Nepřátelství s Eritreou se ukázalo být účinným nástrojem politické mobilizace, který využívala vláda premiéra Zenawiho, protože opozice k jeho politice mohla být interpretována jako nedostatek vlastenectví nebo zrada.

2002 - v dubnu Etiopie a Eritrea oficiálně přijaly novou společnou hranici vytýčenou nezávislou komisí v Haagu. Obě strany však později vznesly požadavek na město Badme. V listopadu varoval premiér Zenawi, že Etiopie čelí hladomoru, který je horší než ten v roce 1984, který znamenal smrt pro téměř milion lidí. Prohlásil, že hladovění bude vystaveno až 15 milionů lidí, pokud Etiopie nezíská okamžitou mezinárodní pomoc.

2003 - v dubnu rozhodla nezávislá komise o tom že sporné město Badme leží v Eritreji. Etiopie prohlásila, že toto rozhodnutí je neakceptovatelné.

2004 - v období ledna až února bylo zabito skoro 200 lidí během etnických srážek v izolované oblasti Gambella na západě země. Desítky tisíc lidí z oblasti uprchlo. V březnu byl zahájen program na přestěhování více než 2 milionů lidí z vyprahlých oblastí Etiopské vysočiny. V listopadu Etiopie prohlásila, že v zásadě přijímá rozhodnutí rozhraničovací komise, nicméně přetrvávají výhrady k rozhodnutí v případě města Badme.

2005 - v březnu obvinila americká organizace Human Rights Watch etiopskou armádu z mučení, znásilňování a vražd příslušníků etnika Anuak v oblasti Gambella. Armáda tato obvinění popírá. Při protestech proti regulérnosti květnových parlamentních voleb přišlo o život asi 40 lidí. V srpnu a září byly volby částečně opakovány. Vládnoucí strana získala údajně dostatek mandátů na vytvoření vlády. V listopadu přišlo při srážkách kvůli výsledkům květnových voleb o život 46 demonstrantů. Tisíce lidí včetně opozičních politiků a novinářů bylo zadrženo. Podle prosincového rozhodnutí mezinárodní komise sídlící v Haagu porušila Eritrea mezinárodní právu, když v roce 1998 napadla Etiopii.

2006 - v květnu vytvořilo na schůzce v Nizozemsku 6 politických stran a ozbrojených skupin opoziční Alianci za svobodu a demokracii. V srpnu byla severní, jižní a východní část země postižena záplavami, které si vyžádaly několik set mrtvých a připravily o domovy tisíce lidí.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.