Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Guatemala
Přehled politického vývoje

300-900 př. n. l. - rozkvět mayské civilizace.

1523-1524 - počátek španělského dobývání vedeného Pedrem Alvaradem.

1821 - získání nezávislosti na Španělsku.

1822-1823 - součást Mexického císařství (v čele s mexickým císařem Agustínem de Itúrbide).

1823-1838 - součástí Středoamerické federace (konfederace středoamerických republik: Guatemala, Honduras, Kostarika, Nikaragua, Salvador).

1839 - Guatemala se stala samostatným státem.

1901 - první smlouva (naloďovací list) uzavřená s United Fruit Company (UFC).

1912 - International Railways of Central America (součást UFC) ovládla guatemalské železnice.

1924 - formální poskytnutí půdy UFC pro pěstování banánů.

1931-1944 - Jorge Ubico Castaneda prezidentem - diktátorský režim.

1941 - vstup do druhé světové války na straně Spojenců. Vyvlastněny německé kávové společnosti.

1944-1945 - vláda vojenské junty.

1945-1951 - Juan José Arévalo prezidentem- započal pracovní a agrární reformy, zahájil guatemalskou revoluci.

1951-1954 - Jacobo Arbenz Guzmán - pokračoval v reformách a radikalizoval politiku svého předchůdce. Prosadil pozemkovou reformu, znárodnil rozsáhlé nemovitosti cizinců, zvláště UFC, což vedlo k negativní odezvě USA, spekulace o posilování komunismu v Guatemale.

1954 - USA prosadily na konferenci OAS v Caracasu rezoluci "na obranu západní polokoule proti komunistické agresi", fakticky ospravedlňující intervenci v Guatemale.

1954-1957 - vojenské síly vedené pluk. Carlosem Castillem Armas, podporované CIA vstoupily z Hondurasu do Guatemaly - začíná tzv. kontrarevoluce (znárodněná půda je navrácena původním vlastníkům, persekuce levice, rozpuštěny odbory, vzniká Komise národní obrany proti komunismu).

1957 - zavraždění Castilla Armase.

1958-1963 - gen. Miguel Ydígoras Fuentes prezidentem.

1960 - Guatemala, Honduras, Salvador a Nikaragua uzavřely Všeobecnou dohodu o středoamerické ekonomické integraci, na jejímž základě byl vytvořen Středoamerický společný trh (Mercado Común Centroamericano -MCCA), vstoupila v platnost 1962, Kostarika se připojila později v roce 1962 s platností od 1963.

60. léta - první vlna guerrillových rebelií s ohniskem ve východní oblasti (1962 založena první partizánská skupina MR 13).

1960 - povstání proti prezidentovi s účastí třetiny armády - potlačeno.

1963 - vojenský převrat vedený ministrem obrany pluk. Enriquem Peraltem Azurdiou.

1963-1966 - pluk. Enrique Peralta Azurdia prezidentem. Zesilují aktivity levicových guerill a současně pravicové represe. Pozastavena ústava.

1966-1970 - Julio César Méndez Montenegro prezidentem. Povoluje největší protipovstaleckou kampaň proti guerillovým skupinám. Pravice vytváří teroristické organizace.

konec 60.-poč. 70. let - aktivní zapojení až půl milionu lidí do povstání. Politika "spálené země" proti povstaleckému odporu (440 zcela zničených vesnic, 100 - 150 tisíc mrtvých civilistů, více než milion běženců, zejm. do Mexika a Hondurasu).

1970-1974 - Carlos Arana Osorio prezidentem. Zavražděno mnoho politických a lidových vůdců, únosy zahraničních diplomatů.

1974-1978 - Kjell Eugenio Laugerud García prezidentem.

1978-1982 - Fernando Romero Lucas García prezidentem.

1982 - státní převrat vedený vojenskou juntou gen. Efrína Ríose Montta. Vyhlášeno stanné právo.

1982-1983 - Ríos Montt zvolen prezidentem.

1982 - Guerrillová armáda chudých (Ejército Guerrillero de los Pobres), Vojenské síly rebelů (Fuerzas Armadas Rebeldes), Organizace lidu ve zbrani (Organización del Pueblo en Armas), Guatemalská strana práce (Partido Guatemalteco del Trabajo) se spojují do Národní revoluční guatemalské unie (Unión; Revolucionaria Nacional Guatemalteca - URNG).

1983-1986 - po puči se prezidentem stává gen. Oscar Humberto Majías Victores.

1986-1991 - Marco Vinicio Cerezo Arévalo civilním reformistickým prezidentem (konec vojenských vlád v Guatemale).

1987 - v Madridu jednali zástupci vlády a partyzánů z UNGR, uzavřena dohoda o příměří a dalších podmínkách, jež měli vést k ukončení občanské války.

1991-1993 - Jorge Serrano Elías pravicově orientovaný prezidentem - prosadil úsporná opatření.

1991 - prezident zveřejnil svou mírovou iniciativu týkající se ukončení bojů, sociální spravedlnosti a posílení demokracie.

1992 - jednání v Mexiku mezi URNG a zástupci guatemalské vlády.

1992 - Guatemala, Honduras a El Salvador vytvořily zónu volného obchodu.

1993 - armádní jednotky donutily prezidenta k abdikaci.

1993-1996 - Ramiro de León Carpio prezidentem - antikorupční reformy.

1994 - guatemalská vláda a zástupci partyzánů se dohodli na ukončení války.

1996 - Álvaro Arzú Irigoyen prezidentem. Pokračování jednání s URNG. Pod dohledem OSN podepsán mír.

1999 - Alfonso Portillo Cabrera prezidentem.

2003 - Óscar Berger Perdomo prezidentem.

2004 - Guatemala spolu s Hondurasem, Kostarikou, Nikaraguou a El Salvadorem podepsaly s USA dohodu o Středoamerické zóně volného obchodu (CAFTA).

2004 - ukončen dohled mírových jednotek OSN.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.