Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Guinea
Přehled politického vývoje

9.-17. století - části dnešní Guineje jsou součástí velkých západoafrických říší. Postupně Ghana, Mali a Songhaj.

16. století - na pobřeží Guineje se objevují první evropští obchodníci s otroky.

1735-1898 - na většině území se rozkládá fulubský teokratický islámský stát s centrem na vrchovině Futa Djallon. Stát měl minimálně v pozdějším období i psanou ústavu. Oblast se vlivem fulubských misionářů islamizuje. Animistickou víru si ponechávají malá mossijská nezávislá království.

Pol. 19. století - počátky francouzské vojenské přítomnost.

1849 - guinejské pobřeží je francouzy kolonizováno.

1882 - Francouzi si podmaňují Fuluby, část dnešní Guineje je spravována z Dakaru jako součást Senegalu.

80. léta 19. století - většinu území kontroluje s pomocí moderních zbraní Almamy Samory Touré z kmene Mandinků, vládce státu Ouassoulou.

1891 - Guinea celá prohlášena francouzskou kolonií, oddělenou od Senegalu. Touré vzdoruje.

1898 - Touré poražen, Francouzi kontrolují celou Guineu.

Přelom 19. a 20. století - upřesňování hranic s okolními koloniemi a státy.

1906 - Guinea se stává součástí Francouzské západní Afriky.

1952 - Ahmed Sékou Touré, pravnuk Almamyho Samoryho Tourého, se stává generálním tajemníkem Parti Démocratique de Guinée (PDG - Demokratické strany Guineje).

1958 - Tourého řečnické schopnosti hrály velkou roli při agitaci proti francouzskému návrhu na guinejskou samosprávu v rámci Francouzského společenství.

2. 10. 1958 - Guinea jako jediná francouzská kolonie vyhlásila po referendu úplnou nezávislost pod heslem "raději chudoba ve svobodě než nadbytek v područí". Francie se ostentativně stáhla a cíleně se snažila z Guineje odvést maximum technických zařízení a na několik let zcela přerušila s Guineou styky. V čele státu je PDG, presidenta Sékou Tourého. Guinea navazuje styky se SSSR, brzy však volí čínský model socialismu a stává se značně uzavřenou zemí s jedinou povolenou politickou stranou v čele s všemocným Tourém.

1979 - země je přejmenována na Lidovou revoluční republiku Guinea.

Březen 1984 - Sékou Touré náhle umírá na návštěvě USA.

Duben 1984 - faktické bezvládí, kdy hlavou státu byl formálně premiér Louis Lansana Beavogui, ukončuje nekrvavý vojenský převratu v čele s plukovníkem Diarra Traorém, který se stal premiérem, a plukovníkem Lansana Contém, který se stal presidentem. Prvními kroky bylo odstranění represivních nástrojů Tourého režimu a propuštění politických vězňů. Nová vláda se alespoň zpočátku snažila vystupovat vstřícně vůči konstruktivní kritice ze všech sfér guinejské společnost. Brzy se začaly projevovat rozpory mezi dvěma hlavními politickými aktéry.

Prosinec 1984 - Conté ruší úřad premiéra, Traoré je "sesazen" na post ministra školství.

Červenec 1985 - Conté je na návštěvě Toga, Traoré se pokouší za podpory policejních sil o státní převrat. Armáda věrná Contému však rychle získává kontrolu nad situací. Traoré byl bezprostředně po neúspěšném pokusu o puč popraven, na dvě stě hlavních Traorého stoupenců bylo uvězněno a přibližně třetina jich byla posléze v tajném procesu odsouzena k smrti. Conté ve své upevněné pozici zahajuje spolupráci se Světovou bankou a MMF. I vlivem těchto mezinárodních organizací je Conté nucen zemi (byť pomalu) demokratizovat.

1990 - nová ústava, země směřuje k civilní vládě.

1993 - pluralitní presidentské volby, které vyhrál Conté. Volby označeny za nepřehledné a neprůkazné.

1995 - Contého Strana jednoty a pokroku získává většinu v parlamentních volbách.

Únor 1996 - čtvrtina armády se vzbouřila v protestu proti špatným platům, 30 obětí na životech, prezidentský palác v plamenech.

1998 - ve zmanipulovaných prezidentských volbách Conté obhájil svůj úřad. Po volbách začíná značně zvýhodňovat vlastní etnickou skupinu - Soussou. Contého vláda se stává ještě více autoritářskou.

Září 2000 - na Guinejské území pronikají povstalci ze sousední Libérie a Sierry Leone a také na půl milionu uprchlíků, údajně 1000 lidí přišlo o život. Předák opozičního Guinejského lidového shromáždění Alpha Condé je odsouzen za ohrožování bezpečnosti státu a najímání zahraničních žoldáků. Po několika měsících je omilostněn.

Únor 2001 - vláda nasazuje v boji proti povstalcům vrtulníky.

Listopad 2001 - Contému je v referendu bojkotovaném opozicí umožněna kandidatura do dalšího funkčního období, jehož délka je prodloužena z 5 na 7 let. Opozice obviňuje Contého, že chce být doživotním prezidentem.

Březen 2002 - Guinea a Sierra Leone spolu s Libérií uzavírají dohodu o lepší ochraně společných hranic a o postupu proti vzbouřencům.

Červenec 2002 - do země přichází na 200 000 uprchlíků z Libérie, mluví o zvěrstvech páchaných silami Charlese Taylora.

Listopad 2003 - opoziční politik Jean-Marie Dore je nakrátko zadržen poté, co prohlásil, že Conté je příliš nemocný, než aby se ucházel znovu o prezidentský úřad. V posledních letech se totiž Conté jen zřídka objevuje na veřejnosti a obecně panují obavy o jeho zdraví, neboť je diabetik a silný kuřák.

Prosinec 2003 - Conté jasně vítězí ve volbách, získává 95 % hlasů. Opozice je opět bojkotuje.

Duben 2004 - premiér Lounseny Fall se na návštěvě USA vzdává své funkce.

Leden 2005 - prezidentova ochranka ohlašuje pokus o atentát. Na prezidentskou kolonu bylo v Conakry stříleno.

Červenec 2005 - z francouzského exilu se vrací Alpha Condé, je vítán mnoha příznivci.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.