Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Irák
Přehled politického vývoje

3. tisíciletí před n. l. - vznik nejstarších městských států v jižní části dnešního Iráku (Sumer).

Konec 3. tisíciletí před n. l. - v severní Mezopotámii vznikla akkadská říše.

Přelom 3 a 2. tisíciletí před n. l. - vpád Amorejců, Asyřanů a Elamitů.

2. a 1. polovina 1. tisíciletí před n. l. - o nadvládu nad územím bojuje babylonská a asyrská říše.

6.-4. století před n. l. - území se stalo součástí perské říše (Achajmenovci).

331 před n. l. - Babylón dobyt Alexandrem Velikým.

Od roku 250 před n. l. - součást parthské říše.

Od roku 224 před n. l. - součást perské říše.

633-51 n. l. - území dobyli Arabové, počátek islamizace.

750-1258 - pod kontrolou chalífátu Abbásovců.

1258 - Mongolové vyvrátili abbásovský chalífát. Území připojeno k mongolské říši.

Konec 14. století - Irák ovládnut Timúrem Lenkem (Tamerlánem).

1534 - dobytí Bagdádu sultánem Süleymanem I., území Iráku připojeno k Osmanské říši.

Od roku 1623 - jižní část Iráku včetně Bagdádu dočasně součástí perské říše.

Od roku 1638 - Irák definitivně připojen k Osmanské říši.

Až do 30. let 19. století - bagdádští pašové prakticky nezávislými, na venkově byla moc v rukou místních šajchů.

2. polovina 19. století - roste významu Iráku.

Od konce 19. století - do Iráku začaly pronikají evropské mocnosti (Němci začali stavět Bagdádskou dráhu, Britové získali protektorát nad Kuvajtem).

1914 - na začátku 1. světové války obsadila britsko-indická vojska Basru. Do listopadu 1918 dokončeno obsazení Iráku.

1920 - 25. dubna se Irák stal mandátním územím Společnosti národů pod správou Velké Británie. V červnu vypuklo protikoloniální povstání.

1921 - 23. srpna bylo vyhlášeno Irácké království pod Britským protektorátem. V čele království stojí bratr nového jordánského emíra Abdalláha král Fajsal I. z rodu Hášimovců.

1922 - mandátní smlouva, podle které má největší vliv britský vysoký komisař.

1930 - mandátní smlouva nahrazena smlouvou spojeneckou.

1932 - 3. října získal Irák formálně nezávislost.

1933 - král Fajsal zemřel. Následující období je provázeno chaosem (boj o moc ve státě, vyvražďování křesťanských Asyřanů, povstání ši'ítských kmenů, ozbrojené konflikty v Kurdistánu).

Začátek 2. světové války - orientace některých politiků a armádních velitelů na nacistické Německo.

1941 - v květnu zahájila Velká Británie intervenci do Iráku kvůli obavám z pronacistického převratu.

1947 - stažení britských jednotek.

1958 - 14. července se uskutečnil převrat radikálních Svobodných důstojníků pod vedením generála Abdala Karíma Kásima a plukovníka Abdala Salama Muhammada Arifa, při kterém byl svržen a zabit král Fajsal II. Vyhlášena republika, Ministerským předsedou se stal Kásim.

1958-59 - irácká revoluce, ve které hráli významnou roli komunisté, postupně jejich význam klesá a režim se stává osobní Kásimovou diktaturou.

1961 - zhoršení vztahů s ostatními členy Ligy arabských států kvůli snaze Iráku znovu ovládnout Kuvajt. V Kurdistánu zahájeno povstání, až do roku 1968 časté vojenské převraty.

1963 - 8. února byl Kásim svržen při převratu Arabské socialistické strany Baas (ASBP). Prezidentem se stal Abdal Salam Muhammad Arif. 18. listopadu byla baasistická vláda Arifem a skupinou dalších důstojníků svržena.

1966 - 13. dubna byl při nehodě vrtulníku zabit Arif. 17. dubna byl ve funkci prezidenta nahrazen svým starším bratrem generálem Abd-al-Rahmánem Muhammadem Arifem.

1968 - baasisty vedený převrat svrhl 17. července Arifa a prezidentem se stal generál Ahmad Hasan al-Bakr, který stál v čele Iráku až do roku 1979.

1970 - Revoluční vládní rada (The Revolution Command Council - RCC) a mulláh Mustafa Barzání, vůdce Kurdistánské demokratické strany (KDP), podepsali 11. března mírovou dohodu.

1972 - podepsána 15tiletá smlouva o přátelství a spolupráci mezi Irákem a Sovětským svazem. Irák znárodnil Iráckou ropnou společnost (IPC).

1974 - v rámci realizace mírové dohody z roku 1970 přiznána Kurdům omezená autonomie, což KDP odmítá.

1975 - na březnové schůzce představitelů Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) v Alžíru podepsaly Irák a Írán smlouvu, která ukončovala jejich pohraniční spory.

1979 - prezident Al-Bakr rezignoval 16. července na svoji funkci a byl nahrazen viceprezidentem Saddámem Husajnem, který se podílel již na převratu v roce 1968. Po nástupu do funkce začal Husajn postupně nastolovat diktátorské metody a potlačovat opozici a národnostní a náboženské menšiny.

1980 - Husajnova snaha posílit postavení Iráku vedla k vyčerpávající a neúspěšné válce s Íránem (1980-88). Během ní dostává Irák hospodářskou a vojenskou pomoc jak od arabských států, tak od západních zemí, které se tak snaží potlačit íránskou islámskou revoluci. Válka si vyžádala asi 1 milion lidských obětí. 1. dubna vyhlásila proíránská strana Dawah odpovědnost za útok na zástupce ministerského předsedy Tárika Azíze na Univerzitě Mustansiriyah v Bagdádu. 4. září ostřeloval Írán irácká pohraniční města (Irák toto datum považuje za začátek íránsko-irácké války). 17. září Irák zrušil smlouvu s Íránem z roku 1975. 22. září napadl Irák íránské letecké základny. 23. září začal Írán bombardování iráckých vojenských a hospodářských cílů.

1981 - 7. června napadl Izrael irácké nukleární výzkumné středisko v Tuwaythah blízko Bagdádu.

1988 - 16. března Irák údajně použil chemické zbraně proti kurdskému městu Halabjah. 20. srpna vstoupilo v platnost ukončení bojů, které bylo monitorováno mírovou misí OSN UNIIMOG (the UN Iran-Iraq Military Observer Group).

1990 - Irák oživil staré snahy o obsazení Kuvajtu. 2. srpna provedl invazi, která byla odsouzena rezolucí 660 Rady bezpečnosti OSN, jež požadoval úplné stažení. 6. srpna uvalila rezoluce 661 RB OSN hospodářské sankce na Irák. 8. srpna vyhlásil Irák sjednocení Iráku a Kuvajtu. 29. listopadu oprávnila rezoluce 678 RB OSN státy spolupracující s Kuvajtem k použití "všech nezbytných prostředků" k prosazení rezoluce 660.

1991 - v lednu až únoru probíhá vojenská operace Pouštní bouře koalice mezinárodních sil z 22 států pod vlajkou OSN. 16.-17. ledna zahájeno letecké bombardování Iráku (začátek Pouštní bouře). 24. února byly zahájeny pozemní operace, které 27. února osvobodily Kuvajt. 3. března přijal Irák podmínky příměří. Válka v Perském zálivu si vyžádala na 100 tisíc obětí a dále prohloubila hospodářskou krizi v Iráku. Přes drtivou porážku a mezinárodní izolaci zůstala moc v zemi nadále v rukou Husajna a dalších členů klanu Takrítí. Na přelomu března a dubna irácké síly potlačily na jihu a severu země povstání. 8. dubna byl na schůzce Evropské unie schválen plán na vytvoření bezpečné zóny OSN na severu Iráku pro ochranu Kurdů. 10. dubna nařídily USA Iráku, aby ukončil veškeré vojenské aktivity v této oblasti. V dubnu přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 687, která požaduje, aby Irák zničil svoje zbraně hromadného ničení, přijal dlouhodobé monitorování svých zbrojních zařízení a uznal kuvajtskou suverenitu. OSN rovněž uvalilo na Irák ropné embargo, které může být zrušeno po té, co irácká vláda splní požadavky z rezoluce 687.

1992 - 26. srpna byla v jižním Iráku jižně od 32. stupně severní šířky vytvořena bezletová zóna, do které nemohou létat irácká letadla. V září založila politická opozice soustředěná v severním Iráku Irácký národní kongres, který se snaží o vytvoření demokratického federativně uspořádaného Iráku.

1993 - americké síly uskutečnily 27. června raketový útok na ústředí iráckých zpravodajských služeb v Bagdádu v odvetě na pokus o atentát na amerického prezidenta George Bushe v dubnu v Kuvajtu.

1994 - v květnu se Saddám Husajn stal předsedou irácké vlády. V listopadu uznalo irácké národní shromáždění suverenitu a hranice Kuvajtu.

1995 - rezoluce 986 RB OSN ze 14. dubna dovolila částečné obnovení iráckých ropných exportů k nákupu potravin a léků (tzv. program ropa za potraviny). Irák toto odmítl a až do prosince 1996 nebyla žádná výměna realizována. V červnu byla Husajnovými elitními jednotkami potlačena severně od Bagdádu vojenská vzpoura. V srpnu opustil Irák zeť Saddáma Husajna generál Husajn Kámil Hassan al-Madžíd, jeho bratr a jejich rodiny. Získaly azyl v Jordánsku. V referendu 17. října o možnosti setrvání Husajna u moci dalších 7 let bylo toto schváleno údajně 99,96 % hlasů.

1996 - Husajn Kamil Hasan al-Madžíd a jeho bratr, kterým bylo slíbeno prominutí jejich emigrace, se vrátili do Bagdádu a 23. února byli zavražděni. 24. března se uskutečnily první parlamentní volby od roku 1989, kterých se však mohli účastnit pouze členové Národní pokrokové fronty, založené na straně Baas (Socialistická strana arabské obrody), a další přívrženci baasistické vlády. Na konci srpna zahájily irácké síly ofenzívu do severní bezletové zóny. 3. září rozšířily USA severní hranici jižní bezletové zóny na 33. stupeň severní šířky, což je přímo na jih od Bagdádu. V prosinci byl při pokusu o atnetát v Bagdádu údajně vážně zraněn starší syn Saddáma Hussajna Udaj.

1998 - v dubnu zpráva Zvláštní komise OSN pro dohled nad destrukcí iráckých zbraní hromadného ničení (UNSCOM) a zbrojního inspektora Richarda Butlera potvrdila, že Irák do značné míry vyhověl požadavkům Rezoluce 687 pro jaderné a chemické zbraně, ale že nepokročil tolik v biologických zbraních. Husajn naopak tvrdil, že Irák požadavky Rezoluce 687 splnil a požadoval ukončení sankcí. 31. října Irák ukončil spolupráci se Zvláštní komisí. Po evakuaci příslušníků OSN z Bagdádu zahájily USA a Velká Británie 16.-19. prosince bombardování v rámci operace "pouštní liška", které mělo zničit irácký program na výrobu nukleárních, chemických a biologických zbraní.

1999 - velký ajatolláh Sajíd Muhammad Sádiq al-Sadr, duchovní vůdce šiítské společnosti, byl v únoru zavražděn ve městě Nadžáf. 17. prosince přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1284. Tato rezoluce dočasně ukončovala sankce proti Iráku (které se do té doby obnovovaly každých 120 dní) s cílem poskytnout Bagdádu možnost spolupracovat s novým kontrolním orgánem OSN - Monitorovací, verifikační a inspekční komisí OSN (UNMOVIC) - který má nahradit UNSCOM. Rezoluce také stanovila maximální limity pro irácké ropné vývozy a ponechala příjmy z těchto vývozů pod přísnou kontrolou OSN. Saddám Husajn Rezoluci odmítl a zakázal přítomnost zbrojních inspektorů OSN v Iráku do té doby, dokud budou trvat ropné sankce.

2000 - Saddám Husajn byl v relativně pevném postavení. Pomohly mu k tomu vyšší ceny ropy, nelegální obchod s ropou, rozvolnění sankcí OSN a také obavy mezinárodního společenství o dopady sankcí na irácké obyvatelstvo. Přes občasné bombardování Spojenými státy a Velkou Británií a přes deset let trvající sankce, které zapříčinily závažnou humanitární katastrofu, odmítal Husajn vstup zbrojních inspektorů OSN na irácké území. Podle UNICEF umřelo mezi lety 1991-98 500 000 dětí ve věku do pěti let. Podle zpráv jen 41 % populace má pravidelný přístup k pitné vodě. Kontaminovaná voda, zhoršující se zdravotní podmínky a podmínky ve zdravotnictví zvýšily úmrtnost na léčitelné nemoci. Podle Human Development Index byl Irák v roce 1990 na 55. místě. V roce 2000 byl na 126. místě ze 174 hodnocených zemí. Členové Rady bezpečnosti byli rozděleni v názorech na sankce vůči Iráku. Zatímco USA a VB zaujímaly nekompromisní stanoviska, Francie, Čína a Rusko se posunuly k podpoře zrušení sankcí a obnovení hospodářských vztahů s Irákem. Porušujíce zákaz komerčních letů do Iráku, Rusko i Francie začaly do Iráku posílat letadla s pomocí. Do konce roku byly běžné soukromé lety s humanitární pomocí a různými delegacemi z Evropy, Afriky i z arabských zemí, které usilovaly o navázání obchodních styků s Irákem. Rozhovory s Íránem vedly k dohodě o práci na normalizaci vztahů. Saudská Arábie souhlasila s otevřením hranic s Irákem k usnadnění iráckých vývozů. Sankce tím byly rozvolňovány. Irák pokračoval v pašování ropy přes Turecko a Perský záliv. Pozorovatelé odhadují, že na každou legální dodávku přes Turecko připadá asi 200 dodávek nelegálních. V lednu byl vybrán vedoucím UNMOVIC bývalý švédský ministr zahraničí a generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Hans Blix. Irák však odmítl s komisí spolupracovat. V únoru rezignovali na protest proti podmínkám v Iráku dva vysocí úředníci OSN. V březnu proběhly v Iráku parlamentní volby, ve kterých se poslancem stal i starší Saddámův syn Udaj, známý pro svou brutalitu, který v roce 1996 přežil atentát (po kterém se velitelem armády stal jeho mladší bratr Kusaj). V srpnu Irák otevřel svoje mezinárodní letiště. V listopadu byl po 18 letech znovuotevřen ropovod mezi Irákem a Sýrií. Bagdádský obchodní veletrh hostil 14 ministrů a vysokých úředníků z arabských zemí, stejně jako zástupců z 8 nearabských zemí.

2001 - v únoru provedly USA a Velká Británie útoky k vyřazení irácké vzdušné obrany. Bombardování se však setkalo jen s malou mezinárodní podporou. V květnu byl Saddámův syn Kusaj zvolen do čela vládní strany Baas, čímž se potvrdily spekulace o tom, že má být v budoucnu nástupcem svého otce.

2002 - v dubnu Irák přerušil exporty ropy na protest proti izraelským útokům na palestinská území. Přes výzvy Saddáma Husajna nenásledovala tuto akci žádná z arabských zemí. Export z Iráku byl po 30 dnech opět obnoven. V září vyzval americký prezident George W. Bush na zasedání Valného shromáždění OSN čelné představitele států světa, aby se postavili "vážnému a rostoucímu nebezpečí" Iráku, nebo aby zůstali stranou a nechali jednat USA. V listopadu se do Iráku vrátili zbrojní inspektoři OSN podpoření rezolucí, která hrozila Iráku vážnými důsledky, pokud závažným způsobem poruší její podmínky.

2003 - v březnu zveřejnil hlavní zbrojní inspektor Hans Blix zprávu, podle které Irák zlepšil spolupráci, ale inspektoři podle ní potřebují více času k ověření splnění podmínek Irákem. 17. března oznámil britský zástupce u OSN, že diplomatický proces s Irákem skončil. Zbrojní inspektoři z Iráku stáhli. George Bush dal Saddámu Husajnovi a jeho synovi 48 hodin k tomu, aby opustili Irák, jinak budou muset čelit válce. 20. března byl bombardováním cílů v Bagdádu zahájen útok USA směřující k odstranění Husajna. V následujících dnech vstoupily z jihu do Iráku americké a britské pozemní síly. 9. dubna pokročily americké síly do středu Bagdádu a zlomily moc iráckých jednotek. V následujících dnech kurdští bojovníci a americké síly převzali kontrolu nad severními městy Kirkuk a Mosul. V Bagdádu i v dalších městech se začaly stále častěji objevovat případy rabování. V dubnu USA sestavily seznam 55 nejhledanějších příslušníků bývalého režimu ve formě karet. Do vazby byl vzat bývalý místopředseda vlády Tárik Azíz. V květnu schválila Rada bezpečnosti OSN rezoluci podporující americkou správu v Iráku a rušící ekonomické sankce. Americká správa zrušila stranu Baas a instituce bývalého režimu. V červenci poprvé zasedala Američany jmenovaná Vládní rada. Velitel amerických sil oznámil, že jeho jednotky čelí málo intenzívní guerillové válce. Saddámovi synové Udaj a Kusaj byli zabiti během přestřelky v Mosulu. V srpnu zabil bombový útok na jordánskou ambasádu 11 lidí. Útok na kanceláře OSN v Bagdádu zabil 22 lidí včetně hlavního zástupce OSN. Byl zadržen Saddámův bratranec Ali Hassan al-Madžíd, zvaný "Chemický Alí". Bomba v autě v Nadžáfu zabila 125 lidí včetně šiítského vůdce ajatolláha Muhammada Bakr al-Hakima. V říjnu schválila Rada bezpečnosti OSN pozměněnou americkou rezoluci o Iráku, která udělila další legitimitu americké správě. Desítky lidí byly v říjnu zabity během bombových útoků v Bagdádu. Cílem byly i kanceláře Červeného kříže. Do začátku listopadu - 6 měsíců po oficiálním ukončení války Georgem Bushem - padlo v Iráku více amerických vojáků než bylo zabito během otevřené války proti Saddámovi. Během listopadu bylo zabito dalších 105 koaličních vojáků - to bylo nejvyšší číslo od zahájení války. 14. prosince byl ve městě Tigrít zadržen Saddám Husajn.

2004 - v únoru bylo více než 100 lidí zabito ve městě Irbilu během sebevražedných útoků na kanceláře hlavních kurdských skupin. Na přelomu dubna a května zahájily siítské ozbrojené skupiny loajální radikálnímu duchovnímu Muktadu Sadrovi útoky na koaliční síly. Stovky mrtvých si vyžádaly měsíc trvající boje v rámci amerického obléhání sunnitského města Fallúdža. Objevují se fotografické důkazy o zneužívání iráckých vězňů americkými vojáky. V červnu předalo USA svrchovanost prozatímní vládě v čele s ministerským předsedou Ijádem Alláwím. Saddám Husajn byl převezen do irácké vazby. V srpnu pokračují boje mezi americkými silami a šiítskými ozbrojenci radikálního duchovního Muktady Sadra. V listopadu byla zahájena hlavní ofenzíva proti povstalcům ve městech Falludža a Mosul.

2005 - 30. ledna proběhly volby do Přechodného národního shromáždění, kterých se zúčastnilo 8 milionů voličů. Většinu křesel vyhrála šiítská Spojená irácká aliance. Na druhém místě skončily kurdské strany. 28. února přišlo o život při bombovém útoku ve městě Hilla, jižně od Bagdádu, minimálně 114 lidí. I v následujících měsících roste v zemi násilí. V dubnu parlament zvolil prezidentem kurdského vůdce Džalala Talabáního. Ministerským předsedou jmenován šiít Ibrahim Džafárí. Při bombových útocích přišlo o život asi 364 lidí. V květnu přišlo o život během bombových útoků asi 672 lidí. V červu se stal regionálním prezidentem iráckých Kurdů Massúd Barzání. Podle studie nevládní irácké organizae (Iraq Body Count) zveřejněné v červenci přišlo od americké invaze v roce 2003 o život téměř 25 000 iráckých civilistů. V srpnu byl na jednáních mezi šiíty a Kurdy (nikoli sunnity) schválen návrh nové ústavy. Více než 1000 lidí přišlo o život v tlačenici během šiítského náboženského obřadu v Bagdádu. Během září přišlo v Bagdádu o život 182 lidí. V říjnu byl zahájen soudní proces se Saddámem Husajnem, který byl obviněn ze zločinů proti lidskosti. Rovněž byla schválena nová ústava, podle které se z Iráku stala islámská federativní demokracie. 15. prosince proběhly první řádné volby do parlamentu od americké invaze v březnu 2003.

2006 - 20. ledna byla vítězem voleb prohlášena převážně šiítská Spojená irácká aliance, která však v parlamentu nezískala absolutní většinu křesel. Únorový bombový útok na důležitou šiítskou svatyni v Samarře zahájil vlnu násilí, která si vyžádala během dalších měsíců stovky lidských životů. 22. dubna vyzval znovu zvolený prezident Talabání šiítského kompromisního kandidáta na funkci předsedy vlády Džaváda al-Malíkího k vytvoření nové vlády, což má odblokovat 4 měsíce trvající politickou krizi. Během května a června přišlo v Iráku podle odhadů OSN každý den o život v průměru více než 100 civilistů. 7. června byl při leteckém útoku zabit vůdce Al-Kajdy v Iráku Abú Músa al-Zarkáví. V září bylo odloženo předání operačního velení ze sil vedených USA na navou iráckou armádu.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.