Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Írán
Přehled politického vývoje

3. tisíciletí před n. l. - na jihu Íránu založen první státní útvar (Elam).

Na konci 3. tisíciletí před n. l. - Elam ovládl část Sumeru.

Přibližně polovina 2. tisíciletí před n. l. - Írán osídlen íránskými kmeny, jejichž součásti byli i předkové Peršanů.

8.-6. století před n. l. - médská říše si podmanila část íránských kmenů.

646 před n. l. - dobytí Sús Aššurbanipalem.

553-550 před n. l. - médská říše dobyta Peršany, kteří postupně vybudovali mocnou říši (Achajmenovci) s centrem na území Íránu

331 před n. l. - říše dobyta Alexandrem Velikým po vítězství u Gaugamel.

250 před n. l. - nástupci Alexandra Velikého (Seleukovci) byli poraženi Parthy, kteří ovládali většinu Íránu až do roku 226 n. l. Novoperská říše Sasánovců, hlásící se k tradicím achajmenovské říše, zahrnovala v době svého největšího územního rozmachu Írán, Afghánistán, Irák a část Arménie a Gruzie.

634-51 n. l. - Perská říše dobyta Araby a připojena k chalífátu.

Již 9. století - na severu Íránu se ustavily domácí dynastie (Sámánovci, Saffárovci, Táherovci aj.).

11. století - Írán vystaven vpádům Seldžuků ze severu, většina říše připojena k říši Seldžuků.

13. století - území dobyto Mongoly, na území Íránu zřízen ulus Ílchánů (1251-1334).

Konec 14. století - jádro říše Timúra Lenka (Tamerlán).

Počátek 16. století - nastala renesance bývalé perské slávy za dynastie Safíjovců.

1588-1629 - vláda Abbáse I. Velikého (vrcholné období Persie), v době největšího rozmachu ovládala Persie rozsáhlé území, zahrnující Írán, Irák, Ázerbajdžán, Arménii a Afghánistán.

1736 - vlády se zmocnil Nádir Šáh, který dále rozšířil území na sever a východ.

Od počátku 19. století - moc Persie zeslábla v důsledku pronikání koloniálních mocností (Rusko a Velká Británie).

1804-13 a 1826-28 - rusko-perské války, které zahájily novou éru. Zastavily perskou expanzi do Zakavkazka.

Konec 19. století - Persie přeměněna v polokolonii Ruska a Velké Británie.

1907 - britsko-ruská smlouva potvrdila polokoloniální statut Persie. Rozdělovala Persii na sféry zájmů. Zavedena ústava, která omezovala absolutní moc panovníka.

1905-11 - narůstající nespokojenost vyústila v letech "probuzení Asie" v perské revoluci v letech 1905-11.

1. světová válka - Persie (přes vyhlášení neutrality) obsazeny tureckým vojskem, po něm britskými a ruskými jednotkami.

Leden 1918 - sovětská vláda se vzdala všech práv carského Ruska, toho využila Velká Británie, která se snažila přeměnit Persii v britský protektorát.

1919-21 - revoluční hnutí v Gílánu v severozápadním Íránu a íránském Ázerbájdžánu, které vyvrcholilo vyhlášením gílánské republiky a vytvořením ázerbájdžánského státu v Tabrízu.

1921 22. února - důstojník perské kozácké brigády Rezá chán provedl státní převrat a potlačil demokratické hnutí v Gílánu a íránském Ázerbájdžánu a separatistické snahy na jihu.

1923-41 - diktatura Rezy chána, během které uskutečněna řada reforem podobných kemalistickým reformám v Turecku.

1925 - Rezá chán sesadil Ahmada Šáha a nechal se ústavodárným shromážděním zvolit šáhem sám (Rezá Šáh Pahlaví).

1926 - korunovace Rezá Šáha Páhlavího. Korunním princem jmenován jeho nejstarší syn Mohammad Rezá.

1935 - Persie oficiálně přejmenována na Írán ("země Árjů").

Počátek 2. světové války - v Íránu vzrostl vliv nacistického Německa.

Srpen 1941 - v důsledku sympatií Rezá Chána k mocnostem Osy byl po dohodě velmocí sever obsazen sovětskými vojsky a jih vojsky britskými. Rezá Šáh byl nucen rezignovat ve prospěch syna Muhammada Rezá Páhlavího.

1943 listopad/prosinec - teheránská konference protihitlerovské koalice. Teprve po ní vyhlásil Írán válku Německu.

Po 2. světové válce - v severní části, která byla pod sovětským vlivem vyhlášeny v letech 1945-46 krátkodobé separatistické režimy (Tabríz, Mahábád).

1950 - ministerským předsedou se stal Alí Razmara, po 9 měsících však zabit. Na jeho místo nastupue nacionalista Muhammad Mossadek.

1951 - parlament rozhodl o znárodnění ropného průmyslu. Začátek boje o moc mezi Mossadkem a šáhem.

1953 22. srpna - za podpory západních zemí zainteresovaných v íránském ropném průmyslu svrhl šáh Mossadka.

1963 - šáh zahájil kampaň za modernizaci země známou jako tzv. "bílá revoluce". Během 60. let se šáh stal závislý na tajné policii (SAVAK), která kontrolovala stoupence opozice k jeho reformám.

70. léta - represe proti opozici.

1978 - šáhova policie si znepřátelila duchovenstvo a jeho autoritářská vláda vedla k nepokojům, stávkám a masovým demonstracím. Zavedeno stanné právo.

1979 - zhoršení politické situace, šáh a jeho rodina v lednu nuceni odejít do exilu. V únoru se po 14 letech v iráckém a francouzském exilu do Íránu vrátil islámský fundamentalista ajatolláh Rudolláh Chomejní. V dubnu je vyhlášena Islámská republika Írán, před tím schválená v referendu. V listopadu zajali islámští ozbrojenci 52 amerických rukojmí na ambasádě USA v Teheránu. Požadovali vydání šáha, který byl zrovna na léčení v USA, k soudnímu stíhání v Íránu. Přijata nová ústava, která zakotvila přímo voleného prezidenta a 12tičlennou Radu strážců (Council of Guardians). Tato Rada schvaluje všechny prezidentské a parlamentní kandidáty a kontroluje, aby všechny zákony schválené parlamentem byly v souladu se šaríou (islámským právem). Chomejní byl jmenován nejvyšším náboženským vůdcem na doživotí a byla mu svěřena kontrola bezpečnostních a zpravodajských služeb, ozbrojených sil a soudnictví. Byla mu také dána moc odvolat prezidenta na návrh parlamentu nebo z rozhodnutí nejvyššího soudu a má rovněž konečné slovo ve všech oblastech zahraniční a domácí politiky.

1980 - prvním prezidentem islámské republiky zvolen Abolhasan Bani-Sadr. Jeho vláda zahájila znárodňování. V Egyptě zemřel na rakovinu íránský šáh. Po pohraničních přestřelkách a sporu o vodní kanál Šatt al-Arab zahájil Irák 22. září invazi do Íránu, čímž zahájil irácko-íránskou válku.

1981 - po 444 dnech propuštěni američtí rukojmí.

1985 - po té, co USA a SSSR ukončily dodávky zbraní, USA se pokusilo vyjednat propuštění rukojmí ch v Libanonu výměnou za tajné dodávky dalších zbraní. Tato aféra sestala známou jako Írán-kontra.

1988 20. července - po mírových jednáních v Ženevě zprostředkovaných OSN souhlasí Írán s dohodou o příměří s Irákem.

1989 - ajatolláh Chomejní vyhlásil náboženský edikt (fatwu) na britského autora Salmana Rushdieho za jeho román "Satanské verše". Ajatolláh Chomejní zemřel, njvyšším vůdce jmenován dosavadní prezident Chameneí.

Srpen 1989 - Alí Akbar Hašemi Rafsandžání jako jediný kandidoval na prezidenta a získal téměř 95 % všech hlasů.

Přelom 80./90. let - určité uvolnění a snahy tehdejšího prezidenta Rafsandžáního o omezení extrémního fundamentalismu. Přesto mají islámští fundamentalisté v zemi nadále významné postavení.

1990 - po irácké invazi do Kuvajtu zůstal Írán neutrálním. Kritizuje jak invazi, tak americkou přítomnost v oblasti. V září obnoveny diplomatické styky mezi Íránem a Irákem.

1995 - za údajnou podporu terorismu USA uvalilo na Írán obchodní sankce.

Březen a duben 1996 - parlamentní volby, ve kterých opět zvítězili extrémní fundamentalisté.

1997 - rostoucí inflace a nezaměstnanost, významný pokles v příjmech na hlavu, demografický trend vedoucí k mládnutí populace a omezování osobní svobody vyvolaly touhu po změně. Ze čtyř kandidátů vybraných Radou strážců byl považován za jasného favorita mluvčí parlamentu Alí Akbar Nateq-Nouri, podporovaný Chameneím a většinou konzervativců v Madžlísu. Bývalý ministr kultury hadžatoleslám Mohammed Chatámí, který byl nucen rezignovat v roce 1992 z důvodu příliš liberálního přístupu a který vedl svoji kampaň v duchu snahy o hospodářské reformy, vládu zákona, občanské společnosti a zlepšení vztahů se zahraničím, získal podporu intelektuálů, žen, mládeže a obchodníků, kteří hledali větší sociální svobodu a konec zasahování státu do ekonomiky. Volební účast byla 90 % a 70 % volilo Chatámího. Do funkce jednoho ze 7 viceprezidentů poprvé zvolena žena.

1998 - Írán rozmístil tisíce vojáků na hranicích s Afghánistánem po té, co Taliban připustil zabití 8 íránských diplomatů a novinářů ve městě Mazare Šaríf. V podmínkách restriktivního politického systému má Chatámí jen málo skutečné moci. Je odpovědný parlamentu a zavázán absolutní autoritě Chameneího. Ale jeho popularita mu pomohla v zavádění umírněnějších politik. Během jeho působení zaznamenal Írán zlepšení v oblasti svobody tisku, když vzniklo několik novin. Ačkoli politické strany byly stále formálně zakázané, zaktivizovaly se neformální skupiny jako například Islámská íránská fronta účasti (IIPF) nebo Výkonné síly výstavby (Executives of Construction). Tato zlepšení však nebyla institucionalizována a konzervativci využívali soudů a mešit k omezování liberalizace. Noviny byly opakovaně zakazovány a znovu vydávány pod jinými jmény a novináři stíháni. Proreformní politici a klerici byli vězněni. Násilí islamistických bdělců se zvýšilo, jako například při brutálním zátahu na koleje Teheránské university v červenci 1999, který následoval po studentských protestech proti zákazu novin. Rovněž uvěznění 13 Židů obviněných ze špionáže pro USA a Izrael bylo mnohými posuzováno jako pokus konzervativců znemožnit přiblížení Íránu a Západu.

1999 - v únoru se konaly první íránské celonárodní municipální volby, ve kterých ve kterých získali reformističtí kandidáti podle odhadů asi 80 %, čímž Chatámímu byla opět potvrzena důvěra. V červenci se odehrály srážky se studenty na Teheránské univerzitě kvůli zákazu vydávání reformních novin "Salam".

2000 - v prvním kole voleb do Madžlísu vyhrály liberálové a stoupenci Chatámího 170 z 290 křesel. Zastánci islámské tvrdé linie získali jen 44 křesel. Ve druhém kole získali stoupenci Chatámího 52 z 66 zbývajících míst. Přes rozhodné vítězství nedokázali umírnění spojenci prezidenta Mohammada Chatámího využít politickou podporu k uspokojení požadavků národa a reformovat a modernizovat zemi.

2001 - dohoda se Saudskou Arábií o boji proti organizovanému zločinu a terorismu. V červnu Chatámí znovu zvolen prezidentem (asi 77 % hlasů).

2002 - Írán zařazen spolu Irákem a KLDR Georgem Bushem na "osu zla". Navzdory důrazným americkým protestům zahájili ruští specialisté výstavbu první íránské jaderné elektrárny v Bušeru.

2003 - demonstrace tisíců studentů v Teheránu proti církevní vládě. Agentura OSN pro atomovou energii (IAEA) vyzvala Írán, aby dokázal, že nemá svůj program na výrobu jaderných zbraní. Írán oznámil, že končí s obohacováním uranu a podrobí se ispekcím IAEA.

2004 - ve sporných volbách vyhrály konzervativní představitelé. Tisíce reforních kandidátů bylo před tím diskvalifikováno islámskou Radou vůdců. Írán je znovu pokárán IAEA kvůli nespolupráci při inspekci svých jaderných zařízení. Podle dohody s EU se Írán znovu zavázal ukončit většinu svého programu obohacování uranu.

2005 - v červnu vyhrál prezidentské volby islámský ultrakonzervativní starosta Teheránu Mahmúd Ahmadínedžád, když porazil duchovního a bývalého prezidenta Akbara Hašemí Rafsándžáního. Írán oznámil obnovení programu na konverzi uranu a jeho využití k mírovým účelům. Podle IAEA Írán porušuje Smlouvu o nešíření jaderných zbraní.

2006 - v lednu Írán porušil zákaz IAEA a obnovil činnost ve svém jaderném výzkumném centru v Natanzu. V únoru IAEA odhlasovala předložení otázky jaderných aktivit Íránu před Radu bezpečnosti. Írán obnovil v Natanzu obohacování uranu. Na konci srpna vypršela lhůta Rady bezpečnosti OSN pro ukončení íránského jaderného programu. Podle IAEA Írán program neukončil.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.