Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Jordánsko
Přehled politického vývoje

Již kolem 8000 před n. l. - údolí Jordánu patří k místům nejstaršího městského osídlení na světě.

4.-3. tisíciletí před n. l. - existence městských států, které obchodovaly s Egyptem a Mezopotámií.

Kolem roku 2200 před n. l. - semitští Amorejci se začali usazovat kolem řeky Jordán, v oblasti Kanaán. V následujících dvou tisíciletích byla oblast postupně obsazena Chetity, Egypťany, Izraelity, Asyřany, Babylóňany, Peršany, Řeky a Římany.

633-636 n. l. - území Jordánska se stalo součástí arabského chalífátu.

11.-13. století - za křižáckých válek byly části Jordánska ovládány křižáky, zejména Latinským císařstvím.

1517 - území připojeno k Osmanské říši.

19. a počátek 20. století - Jordánsko součástí Sýrie.

1915-17 - na základě válečných tajných smluv z let 1915-17 připadlo do britské zájmové sféry.

Září 1918 - Jordánsko získalo nezávislost na Osmanské říši.

1920 - konference v San Remu, na které bylo území Jordánska přiznáno Velké Británii jako součást mandátu Palestina.

1922 - Britové rozdělili mandátní území na poloautonomní emirát Zajordánsko v čele s hášimovským princem Abdalláhem Ibn Husajn, členem panovnického rodu z arabského Hidžázu, a Palestinu pod přímou britskou správou.

22. 5. 1946 - konec mandátu nad Zajordánskem.

25. 5. 1946 - vyhlášeno nezávislé Hášimovské království Zajordánsko.

1948 - State of Israel created in British-mandate Palestine. Thousands of Palestinians flee Arab-Israeli fighting to West Bank and Jordan.

Květen 1948 - konec britského mandátu nad Palestinou. K Zajordánsku připojena východní Palestina a vytvořeno Jordánské hášimovské království. Napětí mezi králem a Palestinci.

1950 - Jordánsko anektovalo Západní břeh.

1952 - král Talal prohlášen mentálně nezpůsobilým zastávat funkci hlavy státu. Králem se stává Husajn.

1957 - dokončeno stahování britských vojáků z Jordánska.

Červen 1967 - v šestidenní válce izrael obsadil Východní Jeruzalém a Západní břeh. Válka vyvolal příliv asi 300 000 palestinských uprchlíků ze Západního břehu do Jordánska.

1970 - tisíce lidí přišly o život při srážkách jordánských ozbrojených sil s palestinskými ozbrojenými skupinami.

Teprve v červenci 1971 - vládní vojska dosáhla vítězství nad palestinskými ozbrojenci a zlikvidovala jejich základny na území Jordánska.

1972 - jordánský král Husajn navrhl vytvořit palestinský stát na území Gazy a Západního břehu Jordánu, který by s Jordánskem vytvořil federaci tzv. Spojeného arabského království pod vládou Hášimovců. Potlačen pokus o vojenský převrat.

1974 - král Husajn uznal Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP) jediným legitimním reprezentantem Palestinců.

1986 - Husajn přerušil diplomatické styky s OOP a nařídil uzavření hlavních kanceláří organizace.

Červenec 1988 - jordánský král se formálně zřekl Západního břehu Jordánu ve prospěch vyhlášeného Státu Palestina a veřejně podpořil palestinské povstání (intifádu) namířenou proti izraelské nadvládě..

1989 - Husajn volnil zákazy svobody vyjadřování a ukončil 32 let trvající zákaz činnosti politických stran. V prvních parlamentních volbách od roku 1967 získalo politické křídlo Muslimského bratrstva Islámská akční fronta (IAF) 22 křesel.

1990 - Jordan comes under severe economic and diplomatic strain as a result of the Gulf crisis following Iraq's invasion of Kuwait.

1990-91 - do konfliktu v Perském zálivu Jordánsko přímo nezasáhlo, odsoudilo však vojenský zásah sil OSN v operaci Pouštní bouře, v důsledku čehož bylo vystaveno silnému diplomatickému a hospodářskému tlaku.

1991 - Jordánsko souhlasilo s účastí spolu s představiteli Sýrie, Libanonu a Palestiny na přímých mírových jednáních s Izraelem.

90. léta - umírněná politika krále Husajne byla vystavena vzrůstající kritice nejen ze strany palestinských radikálů, ale také ze strany islámských fundamentalistů.

Listopad 1993 - parlamentní volby, ve kterých zvítězily umírněné strany, signalizovaly souhlas s pokračujícími mírovými rozhovory. Islámisté získali 16 křesel.

Říjen 1994 - uzavřena mírová smlouva s Izraelem a ukončen válečný stav mezi Jordánskem a Izraelem, trvající od roku 1948 (46 let).

Leden 1995 - během návštěvy palestinského prezidenta Jásira Arafata v Jordánsku byly podepsány dohody o východním Jeruzalému. Jordánsko uznalo nárok Palestinského státu na území východního Jeruzaléma, Palestina naopak akceptovala stávající jordánskou správu Skalního chrámu a mešity al-'Aksá až do definitivního vyřešení statutu východního Jeruzaléma, který byl součástí hlavního města Izraele.

1996 - demonstrace proti růstu cen potravin v důsledku odstranění dotací na produkci potravin v souladu s plánem Mezinárodního měnového fondu (IMF).

1997 - parlamentní volby, které byly bojkotovány 9 opozičními a islámskými stranami vedenými IAF (Islámskou akční frontou) na protest proti normalizaci vztahů s Izraelem, restrikcím týkajícím se veřejné svobody, neefektivní hospodářské politice a volebnímu zákonu, který nechává islamisty v nevýhodě s ohledem na kmenové vůdce, kteří podporují krále.

1998 - král Husajn léčen v USA kvůli rakovině.

1999 - nemocný král Husajn překvapivě odmítl dlouholetého dědice, svého bratra Hassana, a jmenoval svého syna Abdulláha korunním princem. V únoru se vrací z léčení v USA. 7. února umírá. Králem je prohlášen korunní princ Abdulláh inb al-Husajn. Ačkoli motivy bývalého krále Husajna jmenovat svého syna zůstávají nejasné, pomohla Abdulláhovi patrně jeho minulost velitele elitních vnitřních bezpečnostních sil a jeho sňatek s Palestinkou zajistit podporu ze strany armády a Palestinců, kteří tvoří 60 % obyvatel Jordánska. Abdulláh se ujal vlády v zemi, kde nezaměstnanost dosahuje 20-30 %, v zemi postiženou chudobou, nevýkonnou a zkorumpovanou státní správou. Očekávané hospodářské zisky z urovnání vztahů s Izraelem se nedostavili kvůli sankcím proti Iráku a Izraelským akcím na Západním břehu, které poškodily jordánské vývozy. Vláda iniciovala zákony na ochranu duševního vlastnictví a daňové reformy, snížení dovozních cel, privatizovala státní železnice a telekomunikace a stala se členem Světové obchodní organizace stejně jako obchodní dohody s USA.

2000 - Jordánsko se stalo první arabskou zemí se zvláštním přístupem na americké trhy. Rezignace vlády, novým ministerským předsedou se stal bývalý ministr průmyslu a obchodu Alí Abul Ragheb. Ten sestavil širokou vládu z Palestinců, islamistů a nacionalistů.

2002 - nepokoje v jihojordánském městě Maan kvůli podezřelé smrti mladistvého ve vězení. Diplomatická roztržka s Katarem, kvůli katarské televizi Al-Džazíra, která údajně ve svém vysílání napadla jordánskou královskou rodinu. Jordánsko a Izrael se dohodly na projektu vytvoření vodovodu pumpujícího vodu z Rudého moře do Mrtvého moře.

2003 - v červnu se konaly parlamentní volby, ve kterých získali nezávislí kandidáti loajální královi asi dvě třetiny hlasů. Bombový útok na jordánskou ambasádu v Bagdádu si vyžádal 11 lidských obětí. Po rezignaci Alího Abdula Rgheba jmenován novým ministerským předsedou Fajsal al-Fajez. Do čela 3 ministerstev jmenoval král ženy.

2004 - zahájena výstavba společného jordánsko-syrského projektu na výstavbu vodní nádrže na řece Jarmúk.

2005 - obnovení diplomatické zastoupení v Izraely, které Jordánsko stáhlo po vypuknutí palestinského povstání v roce 2000. Jmenována opět nová vláda, tentokrát pod vedením Adnana Badrana. Údajné bombové útoky Al-Kajdy na 3 hotely v Ammánu si vyžádaly asi 56 lidských životů, většinou Jordánců.

2006 - v srpnu kritizoval král Abdulláh USA a Izrael kvůli válce v Libanonu.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.