Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Kolumbie
Přehled politického vývoje

Předkolumbovské období - místo střetů obyvatel Mezoameriky, karibské oblasti a Jižní Ameriky, vytvořila se zde Říše Chibchů.

1499, 1500 - prvními španělskými dobyvateli na tomto území byli Alonso de Ojeda , resp. Rodrigo de Bastidas.

1739 - generální kapitanát přeměněn na místokrálovství Nová Granada.

1821-1830 - Velká Kolumbie (území dnešní Kolumbie, Venezuely, Panamy a Ekvádoru, který se připojil 1822). Po jejím rozpadu Kolumbie zůstala součástí republiky Nová Granada, jež byla vyhlášena v roce 1831 na území bývalé Velké Kolumbie po odtržení Ekvádoru a Venezuely.

1858-1863 - na základě nové ústavy vznikla z Nové Granady Granadská federace.

1863-1886 - Spojené státy Kolumbie nahradily Granadskou federaci, nová ústava uvolnila svazek jednotlivých států. V roce 1886 přijata nová ústava, která centralizovala stát a přejmenovala stát na Kolumbijskou republiku.

1899 - tzv. tisícidenní válka konzervativců proti liberálním silám. Oslabená země nemohla zabránit odtržení Panamy v roce 1903, jejíž separatistické skupiny byly podporovány ze strany USA (jež měly zájem na stavbě průplavu).

1914 - Kolumbie uznala nezávislost Panamy (a přijala od USA odškodné ve výši 25 milionů dolarů).

1918-1921 - Marco Fidel Suárez prezidentem. Konsolidace hospodářství, obnoveny vztahy s USA, ty nahradily Británii jako nejvýznamnějšího obchodního partnera.

1932-1934 - peruánsko-kolumbijská válka o příhraniční území. Ukončena dohodou, podle které peruánská vláda přenechala obsazená území Kolumbii.

1934-1938 - Alfonso López Pumajero prezidentem. Jeden z nejvýznamnějších reformistů v oblasti agrární, pracovní, daňové a školství, posílen růst hospodářství.

2. sv. válka - Kolumbie podporovala USA.

1945 - zakládajícím členem OSN.

1945 - demokratické volby byly zmařeny násilím mezi liberály a konzervativci.

1946-1950 - Mariano Ospina Pérez prezidentem, postupně posiloval diktátorskou formu vlády.

1948 - zavraždění liberálního předáka Jorgeho Eliécera Gaitána vyvolalo povstání v Bogotě tzv. Bogotazo - odráželo beznaděj nižších vrstev obyvatelstva ohledně zastoupení svých zájmů v politice, šanci, kterou Gaitán reprezentoval, a pokračovalo vlnou násilí na venkově tzv. la violencia (trvala 11 let, s nekrvavějším obdobím od 1948 do 1958).

1950-1951 - Laureano Gómez prezidentem, omezil osobní svobody a represemi potlačoval opozici.

1953-1957 - pučem se dostal k moci Gustavo Rojas Pinilla, ustavena vojenská vláda s cílem zastavit násilí v zemi. Populistickými kroky se pokusil překonat sociální nepokoje. Po neúspěchu těchto opatření posílil diktátorský charakter režimu.

1957-58 - vytvoření Frente Nacional (národní fronty), které řešilo spor konzervativců a liberálů a napomohlo k ukončení období la violencia 1958-1974 dle dohody se v prezidentské funkci střídali konzervativci a liberálové.

1958-1962 - Alberto Lleras Camargo prezidentem. Reformami stabilizoval ekonomiku, prosadil sociální programy.

1962-1966 - Guillermo León Valencia prezidentem. Nenavázal na politiku svého předchůdce, což vedlo ke zhoršení ekonomického vývoje a sociálním nepokojům.

1964 - vznikla FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia - Revoluční ozbrojené síly Kolumbie ), jako jedna z řady organizací stojících v opozici k Frente Nacional.

1966-1970 - Carlos Lleras Restrepo, 3. prezident Frente Nacional. Ddokázal zlepšit hospodářský vývoj, přesto veřejnost nepovažovala Národní frontu za adekvátní řešení domácí situace.

1969 - vytvoření Společného andského trhu (Kolumbie, Bolívie, Ekvádor, Peru, Venezuela).

70. léta - dělnické hnutí, rozhořela se partyzánská válka (FARC, Národně osvobozenecká armáda - ELN, Lidově osvobozenecká armáda - EPL, M-19), která přerostla ve válku občanskou levicových (příp. krajně pravicových) guerillových organizací propojených s obchodem s drogami proti armádě a polovojenským pravicovým jednotkám.

1970-1974 - Misael Pastrana Borrero prezidentem, posledním z Národní fronty.

Konec 70.let - posílil "paralelní finanční trh", který vycházel z obchodu s drogami a pěstováním marihuany a který fungoval mimo kontrolu státu.

1974-1978 - Alfonso López Michelsen prezidentem. Přijal úsporná ekonomická opatření a kroky k překonání nerovnoměrné distribuce příjmů.

1978-1982 - Julio César Turbay Ayala prezidentem. Usiloval, vč. amnestií, o ukončení aktivit guerillových skupin a překupníků drog.

80. léta - pokračující guerillové aktivity a porušování lidských práv.

1982-1986 - Belisario Bentacur Cuartas prezidentem. Zdědil ekonomiku v recesi s mnoha problémy.

1984 - Komise pro národní dialog zahájila jednání s guerillovými organizacemi.

1986-1990 - Virgilio Barco Vargas prezidentem. Čelil narkoterorismu.

1990-1994 - César Gaviría Trujillo prezidentem.

1994-1998 - Ernesto Samper Pizano prezidentem.

1998-2002 - Andreas Pastrana prezidentem. Neúspěšné snahy o dosažení dohody s FARC. Pokračující útoky a násilí. Kolumbijská ekonomika v krizi.

2000 - zahájen "Plán Kolumbie", jehož cílem byl boj proti obchodu s drogami, USA poskytly finanční a vojenskou podporu, nepřinesl významný úspěch.

2002 - Alvaro Uribe prezidentem. Pokračující občanská válka propojená s překupnictvím drog.

2005 - v Havaně proběhly mírové rozhovory kolumbijské vlády a FARC (za účastí prostředníků z Norska, Švýcarska, Španělska a spisovatele Gabriela Garcíi Marquéze).

2006 - pokračování jednání, dohodnuto odevzdání zbraní části polovojenských oddílů (AUC - Kolumbijských sebeobranných oddílů) v departamentu Antioquia.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:
Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.