Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Maroko
Přehled politického vývoje

Starověk - vnitrozemí osídleno berberskými kmeny.

Od 12. století před n. l. - pobřeží kolonizovali Foiničané a po nich Kartáginci a Římané.

Od 2. století před n. l.-43 n. l. - Maroko součástí království Mauretánie, jež bylo podřízené římské říši. Později Maroko součástí římské provincie Mauretania Tingitana (43-429).

429 - území ovládli Vandalové.

534 - vyvrácení říše Vandalů, území pod vládu Byzantské říše.

Kolem 685 - Maroko dobyto Araby.

788 - založeno nezávislé království Idrísovců.

10. století - rozpad království Idrísovců.

11. století - území součástí říše dynastie Almorávidů.

1125 - Maroko dobyto Almohádovci.

1269 - Maroko ovládnuto berberskou dynastií Merínovců. Hospodářský a kulturní rozkvět.

1469 - rozpad království Merínovců na menší státy.

1415 - Portugalci obsadili Ceutu, šíření vlivu i na pobřeží.

2. polovina 16. století - začátek expanze Španělska.

1672-1727 - země sjednocena pod vládou sultána Ismáila a Evropané byli vytlačeni i z marockého pobřeží.

2. polovina 18. století - rozpad centrální panovnické moci, který využili Evropané.

19. století - evropská kolonizační expanze.

1. polovina 19. století - Evropané začali obsazovat jednotlivé části Maroka.

1859-60 - marocko-španělská válka, ve které Španělsko získalo Tetuán a Ifni a rozšířilo tak svoje území v okolí Ceuty.

1884 - Španělsko vytvořilo protektorát nad pobřežními oblastmi Maroka.

1904 - podepsána francouzsko-španělská smlouva o rozdělení sfér vlivu v Maroku.

1905-11 - dvě marocké krize v souvislosti se soupeřením Francie a Německa v Maroku.

1906 - algeciraská konference, na které získala Francie a Španělsko přístup do marockých přístavů a právo vybírat zde cla.

1907 - východní Maroko bylo spolu s Casablacou okupováno francouzskými vojsky.

1912 - Maroko se stává francouzským protektorátem podle smlouvy z Fezu, která ukončila druhou marockou krizi. V čele protektorátu stojí francouzský generální rezident. Španělsko nadále okupuje obsazené pobřežní oblasti (asi dvacetina rozlohy Maroka). Sultán má převážně jen formální funkce. Tanger prohlášen demilitarizovanou zónou.

1921-26 - protikoloniální povstání kabylských kmenů v pohoří Ríf vedené Abd al-Karímem připravilo budoucí rozvoj nacionalismu ve 30. letech. Potlačeno francouzskými a španělskými jednotkami.

30. léta - rozvoj moderního nacionalismu.

Od 1930 - Francie uplatňuje politiku "rozděl a panuj" zvláštním přístupem k marockým Berberům. Sílí nepokoje ve městech. Do čela protikoloniálního hnutí se postavil sultán Muhammad I.

1940 - po kapitulaci Francie Maroko pod kontrolou vichistické vlády.

1942 - vylodění anglo-amerických vojsk, Maroko přešlo do správy Svobodné Francie.

1943 - založena strana Istiqlal (Strana svobody) usilující o nezávislost.

1953 - sesazení sultána Muhammada, musel odejít do vyhnanství.

1955 - obyvatelstvo si vynutilo návrat sultána Muhammada I.

1956 - po nepokojích a silných protestech získalo Francouzské Maroko nezávislost pod vládou sultána Muhammada Ibn Yousifa. Téhož roku členem OSN. V dubnu získalo nezávislost i Španělské Maroko, Španělsko si udrželo kontrolu jen nad enklávami Ceuta, Melilla, Ifni a území na jihu Maroka. K Maroku připojen i Tanger.

1957 - v srpnu se marocký sultán, který vládl od roku 1927 prohlásil králem Muhammademm V.

1958 - v dubnu předalo Španělsko Maroku jižní část země, dosud spojenou se Španělskou Saharou.

1960 - Maroko vzneslo územní nároky vůči Mauretánii.

1961 - Král Mohammad V. zemřel a na jeho místo nastoupil korunní princ Hassan II.

1962 - Maroko vyhlášeno konstituční monarchií.

1963 - první parlamentní volby. Začátek pohrničního konfliktu s Alžírskem.

1965 - sociální nepokoje, Král Hassan II. vyhlásil výjimečný stav a rozpustil parlament.

1967 - Maroko podporuje Araby v šestidenní válce s Izraelem.

1969 - Španělsko vrátilo Maroku enklávu Ifni.

1970 - zrušen výjimečný stav.

1971 - neúspěšný pravicový pokus o převrat a vytvoření republiky.

1972 - Král Hasan II. přežil pokus o atentát. Postupná politická stabilizace.

1973 - vytvořeno hnutí POLISARIO usilující o nezávislost Španělské Sahary jižně od Maroka. Hnutí získává podporu Alžírska.

1975 - tzv. zelený pochod - král Hassan II. nařídil 350 tisícům dobrovolníkům překročit hranice do Španělské Sahary. V prosinci Španělsko souhlasí se stažením ze Španělské Sahary a předat ji společné marocko-mauritánské správě. Alžírsko hrozí vojenským zásahem. Marocké jednotky okupují Západní Saharu. Mezinárodní soudní dvůr garantoval lidu Západní Sahary právo na sebeurčení.

1976 - marocké a alžírské jednotky se střetly v Západní Sahaře. Alžírsko vyhlásilo vznik Saharské arabské demokratické republiky (SADR) spravovanou vládou v exilu. Maroko a Mauritánie si Západní Saharu fakticky rozdělily. Od roku 1976 pokračují střety mezi marockou armádou a hnutím POLISARIO. Válka představuje pro Maroko citelnou zátěž.

1979 - po stažení Mauritánie ze Západní Sahary obsadilo Maroko celé území a od té doby ji nazývá Marocká Sahara.

1983 - schůzka marockého krále a alžírského prezidenta. Král zrušil plánované volby kvůli sociálním nepokojům a hospodářské krizi.

1984 - Maroko opouští Organizaci africké jednoty na protest proti přijetí Saharské arabské demokratické republiky do OAJ. POLISARIO zabilo v letech 1982-85 podle svých tvrzení asi 5000 marockých vojáků. Maroko a Libye podepsaly smlouvu z Oujda, která byla prvním krokem k vytváření Maghrebské unie.

1986 - Maroko zrušilo smlouvu z Oujdy.

1988 - obnovení plných diplomatických styků s Alžírskem.

1989 - Založena Arabská maghrebská unie (AMU), jejímž cílem je vytvoření společného trhu mezi Marokem, Alžírskem, Tuniskem, Libyí a Mauritánií.

1990 - Maroko odsoudilo iráckou invazi do Kuvajtu. Postupně nastartován proces demokratizace. Opozici proti královi tvoří Socialistický svaz lidových sil (USFP) a radikální islamisté, kteří však nejsou v Maroku tak významní, jako v jiných arabských zemích.

1991 - Maroko přijalo plán OSN na referendum v Západní Sahaře. Na začátku září bylo podepsáno příměří mezi králem Hasanem II. a frontou POLISARIO, nicméně stále jsou zaznamenávány případy porušování sjednaného příměří. Další léta probíhají jednání o uskutečnění referenda, nicméně patová situace v otázce Západní Sahary přetrvává.

1992 - nová ústava garantovala vítězné politické straně právo sestavit vládu. V srpnových parlamentních volbách zvítězili umírnění stoupenci krále.

1993 - pod dohledem OSN obnovena jednání o Západní Sahaře.

1994 - jako 3. arabský stát navázalo Maroko po Egyptu a Jordánsku diploamtické styky s Izraelem.

1995 - Islámský opoziční vůdce Muhammad Basri se po 28 letech ve francouzském exilu vrátil do Maroka. Maroko podepsalo asociační dohodu s Evropskou unií. Referendem schválen králův návrh změny ústavy, podle kterého bude vytvořena druhá komora parlamentu. V prosincových tajných jednáních byla nabídnuta autonomie Západní Sahary.

1997 - OSN určilo prosinec 1998 termínem pro referendum o Západní Sahaře.

1998 - k moci se dostává první vláda vedená dosavadní opozicí (socialisty). Kvůli neshodám mezi vládou a hnutím POLISARIO o to, kdo může hlasovat v referendu o budoucnosti Západní Sahary, nebylo referendum nakonec realizováno. Nový termín byl stanoven na březen 2000.

1999 - v červenci zemřel král Hassan II. a králem se stal jeho syn jako Mohammad VI.

2001 - v listopadu uskutečnil král Mohammad kontroverzní cestu po Západní Sahaře.

2002 - Maroko a Španělsko souhlasily s řešením jejich sporu o ostrov Perejil, které bylo zprostředkováno USA. Španělé převzali jinak neobydlený ostrůvek od marockých vojáků.

2003 - soud v Casablance odsoudil tři saudské členy Al Kajdy obviněné z přípravy útoků proti americkým a britským válečným lodím v řpístavu Gibrltar. V červnu přišlo při sebevražedných bombových útocích v hlavním obchodním centru Casablance o život asi 41 lidí.

2004 - v únoru přišlo o život asi 500 lidí při zemětřesení, které zasáhlo sever země. V červenci vstoupila v platnost dohoda o volném obchodu s USA. USA uznalo Maroko za hlavního spojence mimo rámec NATO.

2005 - stovky afrických uprchlíků se napřelomu září a října snažilo překonat marocké hranice do španělských enkláv Melilla a Ceuta. Maroko deportuje stovky nelegálních přistěšhovalců. Podle vyjádření komise zabývající se porušováním lidských práv během vlády krále Hassana II. v letech 1959-99 bylo v tomto období zabito 592 lidí.

2006 - v lednu navštívil španělské enklávy Melilla a Ceuta jako první španělský představitel za posledních 25 let španělský premiér José Luis Zapatero. V dubnu navštívil Maroko čínský prezident Chu Jintao a podepsal zde řadu obchodních dohod.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.