Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Niger
Přehled politického vývoje

Asi před 6000 lety - osídleno území Nigeru.

Od 8. století n. l. - jednotlivé části území Nigeru součástmi domorodých říší (songhajská říše na západě, Kanem-Bornu na východě, hauské městské státy na jihu).

13. století - vytvořen stát Tuaregů.

Počátek 19. století - hauské městské státy se staly součástí fulbské říše Sokoto.

2. polovina 19. století - začátek pronikání Francouzů po řece Niger.

1884-85 - berlínská konference - území Nigeru ve francouzské zóně vlivu.

1893 - Niger začleněn do Francouzského Súdánu v rámci Francouzské západní Afriky.

1904 - Niger součástí francouzské kolonie Horní Senegal-Niger.

1906-17 - potlačena protifrancouzská povstání Džermů, Tuaregů a Kanuriů. Neklid v oblastech obývaných Tuaregy přetrvává i v období mezi světovými válkami.

1922 - vytvořena samostatná kolonie Niger v rámci Francouzské západní Afriky.

1946 - podle nové francouzské ústavy získal Niger statut zámořského území.

1956 - francouzský rámcový zákon o zámořských územích (loi cadre) poskytl Nigeru omezenou vnitřní samosprávu.

1958 - v září referendum schválilo novou francouzskou ústavu a v prosinci vyhlášena autonomní Nigerská republika v rámci Francouzského společenství.

1960 - Niger vyhlásil v srpnu nezávislost, prezidentem, vybaveným rozsáhlými pravomocemi, zvolen Hamadi Diori.

1968-75 - v důsledku sucha došlo k rozvratu hospodářství, občanským nepokojům na přelomu 60. a 70. let a vojenskému převratu v roce 1974.

1974 - prezident Diori svržen vojenským převratem, který vedl plukovník Seyni Kountché.

1987 - po smrti Kountchého na rakovinu se předsedou Nejvyšší vojenské rady stal velitel armády Ali Seibou.

Od konce 80. let - Niger sěřuje k obnově demokratické vlády.

1989 - přijata nová ústava, která zakotvuje civilní vládu jedné strany. Ali Seibou zvolen prezidentem.

1990 - po vlně demonstrací a nepokojů jsou legalizovány opoziční politické strany. Začátek povstání Tuarégů vedených uskupením Organizace ozbrojeného odporu (ORA) na severu země.

1991 - konference o nové ústavě znamená vytvoření nové přechodné vlády pod vedením André Salifoua.

1992 - ratifikována nová ústava, která umožňuje konání pluralitních voleb.

1993 - v únorových prvních svobodných parlamentních volbách získala většinu křesel v parlamentu opoziční Aliance sil změny (AFC) a její kandidát Mahamane Ousmane zvolen prezidentem. V březnu podepsala nová vláda příměří s Tuaregskou osvobozeneckou frontou Airu a Azawadu (FLAA), která vedla dlouholeté ozbrojené povstání na severu země.

1994 - v říjnu podepsáno příměří s tuaregským uskupením Organizace ozbrojeného odporu (ORA) a v dubnu 1995 i mírová smlouva. Vládní krize na konci roku znamenala vypsání předčasných parlamentních voleb na leden 1995.

1995 - v lednových předčasných parlamentích volbách zvítězilo opoziční Národní hnutí za rozvinutou společnost (MNSD), vnitropolitické napětí však pokračuje. V dubnu podepsána mírová smlouva s tuaregskou Organizací ozbrojeného odporu. Mírová smlouva předpokládala rozsáhlou autonomii pro severní oblast Nigeru, osídlenou převážně Tuaregy.

1996 - lednový vojenský převrat plukovníka Ibrahima Mainassary svrhl demokraticky zvoleného prezidenta Mahamana Ousmana. Vlády se ujala Rada národní spásy (CSN). Vlada a parlament byly rozpuštěny, ústava pozastavena a všechny politické strany zakázány. Po nepokojích a demonstracích byla reorganizována vláda a přislíbeny demokratické volby. V květnu byla referendem schválena nová ústava posilující pravomoci prezidenta a rušící zákaz politických stran. Ve sporných červencových volbách vyhrál Ibrahim Mainassara. Listopadové parlamentní volby byly bojkotovány opozičními stranami.

1997 - v lednovém druhém kole voleb, kterého se opoziční strany účastnily, zvítězil vládní Národní svaz nezávislých pro demokratickou obnovu, který získal 56 z 83 křesel v parlamentu. Dvě hlavní opoziční strany získaly celkem 12 křesel. Vláda podepsala mírovou dohodu s tuaregskou skupinou Demokratická fronta obnovy.

1999 - po vraždě Ibrahima Mainassary jeho vlastní tělesnou stráží se moci v dubnu chopil major Daouda Wanke. V srpnu byla v referendu přijata nová ústava, která obnovila rovnováhu mezi zákonodárnou a výkonnou mocí. V říjnu a listopadu se uskutečnily prezidentské a parlamentní volby, ve kterých zvítězil Mamadou Tandja a jeho strana Národní hnutí za rozvinutou společnost získala většinu křesel v parlamentu.

2001 - Niger zakázal lov lvů, žiraf a hrochů.

2002 - v srpnu potlačena vzpoura vojáků na východě země a v hlavním městě. Vojáci požadovali výplatu mezd a lepší podmínky.

2003 - v lednu obvinil americký prezident George W Bush Irák ze získávání uranu pro svůj jaderný program od Nigeru. V březnu však obvinění a dokumenty označeny dohlížecím orgánem OSN za podvržené a nepodložené.

2004 - v červencových prvních místních volbách v historii země získaly většinu strany podporující prezidenta Tandja. V prosinci byl na druhé funkční období zvolen prezidentem Mamadou Tandja (65,5 % hlasů ve druhém kole voleb).

2005 - plánovaný obřad propuštění asi 7000 otroků byl zrušen po té, co vláda prohlásila, že v Nigeru otroctví neexistuje. Nepokoje proti zvýšení daní na základníí zboží až na 20 %. V červenci OSN upozornilo na podvýživou, kterou trpí miliony obyvatel. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora přisoudilo většinu sporných říčních ostrovů podél hranic s Beninem Nigeru. V listopadu varoval Světový potravinový program, že 3 miliony lidí jsou ohroženy akutním nedostatkem jídla.

2006 - v červnu svolaly odbory národní stávku kvůli vysokým životním nákladům. Po tlaku mezinárodních dárců jsou propuštěni ministři zdravotnictví a vzdělání.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.