Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Nikaragua
Přehled politického vývoje

1508 - první Španělé připluli k území dnešní Nikaragui.

1522 - Gile Gonzále Dávil provedl první dobyvatelskou výpravu.

1821 - vyhlášena nezávislost na Španělsku.

1822-1823 - součást Mexického císařství (v čele s mexickým císařem Agustínem de Itúrbide).

1823-1838 - součástí Středoamerické federace (konfederace středoamerických republik: Guatemala, Honduras, Kostarika, Nikaragua, Salvador).

1826-1829 - válka v rámci federace.

1839 - vyhlášena nezávislost.

1912-1925 - na žádost konzervativců, kteří byli u moci, USA obsadily Nikaraguu s cílem potlačit liberální rebelie.

1925 - liberálové se ujali moci a dosadili prezidentem Emiliana Chamorra (1926).

1926 - představitelé USA v Nikaragui zprostředkovali mír mezi liberály a konzervativci, následně Chamorro rezignoval.

1927-1933 - liberální revoluce přinesla americkou okupaci, přestože byl uzavřen Pakt Espino Negro mezi liberály a konzervativci.

20. léta - Augusto César Sandino generál nikaragujské armády odmítl Pakt Espino Negro, přestože původně stál proti konzervativní vládě, začal usilovat o odchod Američanů z Nikaragui. Inicioval guerrillovou kampaň a dosáhl podpory lidu.

1934 - Sandino byl popraven, jeho spolubojovníci posléze pronásledováni a Sandinova armáda byla nakonec zlikvidována.

1936-1956 - se zmocnil vlády velitel národní gardy Anastasio Somoza García, stal se prezidentem a nastolil vojenskou diktaturu, vlastnil a kontroloval velkou část hospodářství, opíral svou moc o Národní gardu a podporu USA, využíval loutkové vlády. Za druhé světové války podporoval USA. V roce 1944 Somoza znovu zvolen prezidentem, a to i přes rostoucí domácí a zahraniční opozici, vč. USA. V roce 1950 Somoza opět zvolen prezidentem.

1945 - zakládajícím členem OSN.

1956 - Anastasio Somoza García zavražděn.

1956-1967 - moc převzal Somozův syn Luis Somoza, jeho bratr Anastasio "Tachito" Somoza Debayle se stal velitelem Národní gardy, vedl represe proti politickým oponentům. V roce 1958 úspěšně čelil povstání generála R. Randalose.

1959 - Somoza odsoudil Castrovu revoluci na Kubě a obvinil jej ze snahy revoluci rozšířit do Nikaragui (1961 podpořil invazi v Zátoce sviní, poskytl základnu pro vyplutí jednotek kubánského exilu).

1960 - Guatemala, Honduras, Salvador a Nikaragua uzavřely Všeobecnou dohodu o středoamerické ekonomické integraci, na jejímž základě byl vytvořen Středoamerický společný trh (Mercado Común Centroamericano -MCCA), vstoupila v platnost 1962, Kostarika se připojila později v roce 1962 s platností od 1963.

1960 - spolu s Hondurasem, Salvadorem a Guatemalou vytvořen Středoamerický volný trh (Kostarika se připojila později).

1961 - založena Sandinovskou frontou národního osvobození (Frente Sandinista de Liberación Nacional - FSLN) skupinou, která vystoupila ze nikaragujské Socialistické strany (Partido Socialista).

1967-1979 - moc převzal Anastasio Somoza Debayle - zesílil represe, což vedlo ke sjednocení opozice a zformování revoluční koalice v čele se Sandinovskou frontou národního osvobození (Frente Sandinista de Liberación Nacional - FSLN), vedla širokou lidovou vzpouru. V roce 1977 USA podmínily podporu Somozově režimu dodržováním lidských práv 1978 ukončily vojenskou pomoc. Zesílení opozičního hnutí, vč. akcí FSLN - ofensiva proti Národní gardě přerostla v občanskou válku. Organizace amerických států a OSN odsoudily porušování lidských práv v Nikaragui. Somoza odstoupil, režim padl.

1979-1990 - Sandinovské období.

1979 - revoluční vláda upevnila státní moc, vyvlastnila Somozův majetek a vydala zákon o pozemkové reformě. Reorganizovala státní správu, socializovala režim po vzoru Kuby, Sovětský svaz a Kuba podpořili Sandinisty výcvikem armády a policie. Střední vrstva a obyvatelé karibské oblasti odmítali tuto politiku, katolická církev se přidala k opozici.

1981 - v USA Ronald Regan inicioval kampaň s cílem izolovat Sandinovský režim a autorizoval podporu anit-Sandinovské opozice, na základnách v Hondurasu podporoval stoupence Somozy k odporu tzv. contras (contrarevolucionarios - kontrarevolucionáře), kteří odtud vedli proti nikaragujské vládě partyzánskou válku. Sandinisté na sílící útoky constras odpověděli omezením tolerance opozice. Ekonomická krize, zhoršená nutnými vojenskými výdaji.

1984 - prezidentem zvolen člen vedení FSLN Daniel Ortega Saavedra. Institucionalizace revoluce. USA zvyšují podporu contras.

1986 - podepsán Ariasův plán (podle kostarického prezidenta Oscara Ariase Sáncheze) prezidenty Guatemaly, Hondurasu, Salvadoru, Nicaragui a Kostariky v Esquipulas v Guatemale, který stanovoval podmínky, jež měly vést k míru v regionu.

1988 - Ortegaova vláda vedla rozhovory s contras a obě strany dojednaly ukončení bojů a amnestii pro členy contras.

1990-1997 - demokratické volby, prezidentkou zvolena Violeta Barrios Chamorrová ze Národní opoziční unie (Unión Nacional Opositora). Ukončena partyzánská válka.

1997 - Arnoldo Alemán prezidentem.

2003 - Enrique Bolanos Geyer prezidentem.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.