Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Omán
Přehled politického vývoje

6.-5. století před n. l. - území pod vládou Persie.

3.-1. století před n. l. - významné centrum námořního obchodu mezi Egyptem, Mezopotámií a Indií.

7. století - Omán součástí arabské říše, počátek islamizace.

Polovina 8. století - vznik nezávislého imamátu.

Konec 9. století - nezávislý imamát podroben Abbásovci.

Konec 11. století - nezávislost imamátu obnovena.

Začátek 15. století - důležitou křižovatkou dálkového obchodu.

1507 - pobřeží (Maskat) ovládli Portugalci, kteří kontrolovali obchod v oblasti až do roku 1650, kdy byli vypuzeni.

1650 - Portugalci vypuzeni.

17. a 18. století - Omán mocným státem, ovládajícím sousední oblasti Arabského poloostrova, značnou část východoafrického pobřeží, jeho opěrné body byly v Perském zálivu i na pobřeží Balúčistánu.

1737 - invaze Persie.

1749 - Peršané vyhnáni. K moci se dostává jemenská dynastie Sa'ídů, která vládne dodnes.

1792 - odtržení sultanátu Maskat pod britským protektorátem.

19.-20. století - rozšíření ománské říše o Zanzibar a Mombasu na africkém východní pobřeží a části pobřeží indického subkontinentu.

Polovina 19. století - území rozděleno na sultanát (imamát) Omán, sultanát Maskat a Pirátské pobřeží (později Smluvní Omán, dnešní Spojené arabské emiráty).

1856 a 1861 - od Ománu se oddělily východoafrické državy.

1891 - vyhlášen britský protektorát nad Maskatem a Ománem.

1913 - Control of the country splits. The interior is ruled by Ibadite imams and the coastal areas by the sultan. Under a British-brokered agreement in 1920 the sultan recognises the autonomy of the interior.

1913 - rozdělení kontroly v zemi mezi vnitrozemí a pobřeží, které bylo ovládané sultánem.

1920 - sultán Maskatu uznal autonomii imámátu Ománu (vnitrozemí).

1951 - Velká Británie formálně uznala nezávislost sultanátu Omán.

1954 - maskatský sultán prohlásil dohodu o rozdělení za neplatnou, obnoveny srážky mezi silami vnitrozemských imámů a sultána.

1955 - na území Ománu vstoupila spojená britsko-maskatská vojska.

Do roku 1959 - ománské síly byly poraženy a ustoupily do hor, odkud vedly dlouholetou partyzánskou válku. Omán byl připojen k Maskatu a vznikl sultanát Maskat a Omán. Vláda sultána Sajída bin Tajmur je charakterizována feudálními přežitky a izolacionismem. V Saúdské Arábii vytvořil ománský imám exilovou vládu.

1964 - ojeveny naleziště ropy, těžba zahájena v roce 1967.

1965-75 - povstání levicových protimonarchistických sil v jižním regionu Dhofar, které se nakonec podařilo potlačit za pomoci vojáků z Jordánska a Íránu a za podpory Saudské Arábie a Pákistánu.

1970 - nekrvavým převratem svržen sultán svým synem Kábúsem bin Sa'íd. Počátek liberalizace a modernizace. Název státu změněn na sultanát Omán.

1981 - Omán zakládajícím státem Rady pro spolupráci v zálivu.

Od srpna 1990 - ománské vojenské letecké základny a přístavy poskytnuty Spojencům v době války v Kuvajtu.

1991 - sultán Kábús ustavil 59členný parlament - Poradní rada (Madžlís aš-Šúrá). Poslance vybral ze seznamu nominovaných za 59 ománských provincií. Poradní rada může komentovat a činit doporučení k navrhované vládní legislativě a částečně k hospodářské politice, ale nemá legislativní pramomoce.

Leden 1995 - sultán zvýšil počet členů Poradní rady, poprvé byly jmenovány i dvě poslankyně. Omán se tak stal jediným státem Arabského poloostrova se zastoupením žen v parlamentu.

1997 - Počet členů poradní rady zvýšen z 80 na 82. V prosinci sultán jmenoval 41 členů, včetně 4 žen, do nové Rady státu (Madžlís al-Dawla). Odpovědnost a funkce této Rady je nejasná. Dohromady tvoří Poradní rada a Rada státu Radu Ománu.

1999 - Omán a Spojené arabské emiráty podepsaly dohodu vymezující sporné vzájemné hranice.

2000 - oslava 30. výročí nástupu sultána Kábúse Ibn Sa'ida, který přeměnil zaostalý Omán na zemi s relativně moderní infrastrukturou a sociálními službami na úrovni západních zemí. Omán pokračuje v liberalizační hospodářské politice s cílem přilákat zahraniční investice a rozvinout i neropné sektory hospodářství. Před červencovými parlamentními volbami uskutečněny změny ve volebním zákoně, čímž se zvýšil počet volících z 50 000 na 175 000. Zvolení kandidáti automaticky získávají křesla v radě (parlamentu) (předtím vláda vybírala ze zvolených kandidátů). Volební účast však byla poměrně nízká (115 000 voličů) a o 17 % méně než ve volbách v roce 1997 bylo i kandidátů (nyní kolem 600). Malý zájem o kandidaturu bylo kvůli obavám o zaměstnání (jestliže je někdo zvolen, musí opustit svou práci), kmenové loajalitě a nedostatku autority rady.

2001 - velké britsko-ománské vojenské cvičení ve stejné době jako útok proti Talibanu v Afghánistánu.

2002 - sultán Kábús rozšířil volební právo na všechny občany starší 21 let. Do teď byli voliči vybíráni z kmenových vůdců, intelektuálů a obchodníků.

2003 - říjnové parlamentní volby, kterých se poprvé mohou účastnit všichni občané starší 21 let nepřinesly výrazné změny ve složení dolní komory parlamentu.

2005 - uvězněno skoro 100 islamistů. 31 Ománců odsouzeno z pokusu svrhnout vládu, nicméně v červnu omilostněno.

2006 - v lednu byla podepsána dohoda o volném obchodu mezi Ománem a USA, později schválená americkým kongresem a senátem.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.