Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Středoafrická republika
Přehled politického vývoje

17. století - nájezdy z území Súdánu na území dnešní Středoafrické republiky.

Od 17. století - západní části země tvořili součást říše Baguirmi.

19. století - říše Baguirmi se stala vazalem říše Wadaj.

80. léta 19. století - do oblasti pronikají Francouzi a v roce 1887 prohlašují toto území za svojí zájmovou sféru.

1894 - Francie vytvořila francouzskou kolonii Ubangi-Šari (název podle dvou hlavních řek), jakožto součást Francouzského Konga, a rozdělila ji mezi obchodní společnosti.

90. léta 19. století - část území dobyl súdánský vojevůdce Rábih a připojil ho ke svému státu.

1910 - Ubangi-Šari se stává součástí Francouzské rovníkové Afriky (1910-58).

1920-30 - násilné protesty domorodých Afričanů proti porušování práv ze strany obchodních společností.

1946 - kolonie získala na základě nové francouzské ústavy statut zámořského území a také omezenou samosprávu v podobě vlastního shromáždění a reprezentaci ve francouzském parlamentu. Barthelemy Boganda, zakladatel Hnutí za sociální vývoj v černé Africe (MESAN) se stal prvním Středoafričanem, který byl zvolen do francouzského parlamentu.

1957 - MESAN získal kontrolu v místním shromáždění. Boganda se stal předsedou Velké rady Francouzské rovníkové Afriky.

1958 - v září bylo konáno referendum, po kterém byla 1. prosince vyhlášena autonomní republika v rámci Francouzské rovníkové Afriky a Boganda se stal ministerským předsedou.

1959 - v červnu vytvořila Středoafrická republika spolu s Gabonem, Čadem a Kongem (Brazaville) celní unii. Neúspěchem však skončily snahy o vytvoření svazu středoafrických republik. Téhož roku zemřel ministerský předseda Boganda.

1960 - 13. srpna byla vyhlášena nezávislost Středoafrické republiky v rámci Francouzského společenství. Prezidentem David Dacko, synovec Barthelemyho Bogandy. Téhož roku přijata Středoafrická republika do OSN.

1962 - prezident Dacko zavedl systém jediné politické strany, kterou se stal MESAN.

1964 - Dacko potvrzen prezidentem ve volbách, ve kterých byl jediným kandidátem.

1965 - nespokojenost s Dackovou vládou, země čelí bankrotu a hrozí generální stávky. Dacko byl 31. prosince svržen vojenským převratem Jeana-Bedela Bokassy. Následně rozpuštěn parlament a zrušena ústava. Režim Jeana-Bedela Bokassy se postupně mění v autokratickou vládu s neomezenými prezidentskými pravomocemi.

1972 - Bokassa prohlásil sám sebe za doživotního prezidenta.

1976 - v prosinci Bokassa vyhlásil Středoafrické císařství (1976-79).

1977 - Bokassa se prohlásil císařem Bokassou I. Během jeho vlády došlo k řadě masakrům civilního obyvatelstva, včetně demonstrujících studentů.

1979 - mohutné protesty, při kterých bylo zatčeno a zmasakrováno mnoho školáků. Proti Bokassově vládě byl vytvořen Výbor národní jednoty a v září byl Bokassa během své návštěvy v Libyi svržen převratem vedeným Davidem Dackem podporovaným francouzskými vojáky. Obnovena republika a Dacko se stal opět prezidentem. Členem jeho vlády se však nestal žádný zástupce jiných exilových skupin.

1981 - v únoru byla přijata nová ústava, která zavádí prezidentský systém vlády. V následných prezidentských volbách získal Dacko 50,23 % hlasů. 1. září se však uskutečnil vojenský převrat generála Andrého Kolingby. Moc v rukách Vojenského výboru národní obnovy (CMRN) vedeného generálem Kolingbou, který se stal předsedou vlády. Parlament opět rozpuštěn.

1982 - neúspěšný vojenský puč proti Kolingbovi podporovaný Osvobozeneckým hnutím středoafrického národa (MLPC). Kolingba vyhlásil plán postupného tříletého přechodu k civilní vládě. Opozice získáva podporu ze zahraničí, hlavně z Francie.

1984 - vyhlášena amnestie pro vůdce všech politických stran.

1986 - v listopadovém referendu byl Kolingba potvrzen v obnovené funkci prezidenta na další 4 roky. Schválena nová ústava potvrzující jednostranický politický systém. Po návratu do země byl zatčen bývalý "císař" Bokassa.

1988 - Bokassa odsouzen k trestu smrti za vraždy a zpronevěru, ale rozsudek zmírněn na doživotní vězení.

1991 - povoleno vytváření politických stran.

1992 - přijata nová ústava. V říjnu se konaly pluralitní prezidentské a parlamentní volby, ve kterých se Kolingba umístil na posledním místě. Výsledky ale byly anulovány Nejvyšším soudem kvůli všeobecným nepravostem.

1993 - konání pluralitních parlamentních a prezidentských voleb. Ange-Felix Patasse, kandidát Hnutí za osvobození středoafrického lidu (MLPC), v nich porazil Kolingbu a Dacka a stal se prezidentem, čímž ukončil 12 let trvající vojenskou vládu. Ještě před předáním úřadu prezidenta propustil Kolingba několik tisíc politických vězňů včetně Bokassy. Byla rozpuštěna ostraha prezidenta Patassého, armády, ovládaná převážně obyvateli jihu země, byla tradičně loajální spíše bývalému vojenskému vládci André Kolingbovi. V souvislosti s rozvratem armády roste neklid a obavy ze sociálních nepokojů.

1995 - 7. ledna vstoupila v platnost nová ústava, která nahradila ústavu přijatou v roce 1992.

1996 - zemřel bývalý "císař"" Bokassa. V květnu se v hlavním městě Bangui vzbouřili vojáci kvůli nezaplaceným mzdám. Od listopadu vypukají v armádě další vzpoury.

1997 - pokračující neklid a vzpoury v armádě. Francouzské jednotky byly postupně nahrazovány africkými mírovými sbory.

1998 - v dubnu byla vytvořena mírová mise OSN ve Středoafrické republice, která má uklidnit nepokoje v souvislosti se vzpourami v armádě v letech 1996 a 1997. Vojáci OSN tak začaly nahrazovat africké mírové sbory.

1999 - Patasse byl znovu zvolen prezidentem. Jeho největší rival, bývalý prezident Kolingba, získal 19 % hlasů.

2000 - v únoru byla po realizaci voleb v roce 1999 ukončena mírová mise OSN. Ke konci roku se Středoafrická republika stávala stále více nestabilní. Nedostatek a vysoké ceny paliv způsobené válkou v sousedním DRC ještě více zhoršily hospodářskou krizi. Světová banka a Mezinárodní měnový fond obvinily vládu z pomalého prosazování hospodářských reforem. V listopadu a prosinci se uskutečnily v hlavním městě Bangui demonstrace a generální stávka státních zaměstnanců za vyplácení mezd. Opoziční skupiny organizují demonstrace a obviňují prezidenta Patassého ze špatné vlády a korupce.

2001 květen - v květnu bylo při neúspěšném pokusu bývalého prezidenta André Kolingby o státní převrat zabito minimálně 59 lidí. Prezident Patassé tento pokus potlačil i s pomocí libyjských a čadských vojáků a konžských povstalců. Vyhlášen zákaz vycházení. Další srážky byly v listopadu vyvolané pokusem zatknout nejvyššího velitele armády generála Francoise Bozizea, který byl obviněn z účasti na květnovém pokusu o státní převrat. Tisíce lidí uprchlo v kvůli bojům mezi vládními vojáky a silami generála Bozize ze svých domovů.

2002 - v květnu vláda zrušila zákaz vycházení. V říjnu byl s pomocí Libye potlačen pokus o svržení prezidenta Patassého provedený silami loajálními odvolanému veliteli armády genrálu Bozizemu. Zhoršení vztahů se sousedním Čadem, kterého vláda obviňuje z napomáhání generálu Bozizemu.

2003 - v březnu bylo hlavní město Bangui obsazeno během nepřítomnosti prezidenta Patassého povstalci vedenými generálem Bozizem. Ten se prohlásil prezidentem a rozpustil parlament. Za něolik týdnů byla vytvořena nová přechodná vláda.

2004 - v prosincovém referendu byla schválena nová ústava.

2005 - po druhém kole prezidentských voleb byl v květnu prohlášen vítězem prezidentských voleb Francois Bozize. V důsledku srpnových záplav přišlo o střechu nad hlavou v hlavním městě Bangui asi 20 000 lidí. V důsledku rostoucího násilí v severozápadní části země musely odtud tisíce lidí uprchnout do jižního Čadu.

2006 - podle OSN bylo v červnu zabito 33 lidí pří útoku povstalců na armádní tábor na severu země. V srpnu byl bývalý prezident Angé Felix Patassé, sídlící v exilu, v nepřítomnosti shledán vinným z trestného činu zpronevěry a odsouzen na 20 let těžkých prací.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.