Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Sýrie
Přehled politického vývoje

7. tisíciletí před n. l. - osídleno území dnešní Sýrie.

3. tisíciletí před n. l. - sever Sýrie se dostává pod vliv Akkadu a Uru.

2500-2200 před n. l. - civilizace s centrem v Eble (blízko dnešního Aleppa).

Asi 2300 před n. l. - Ebla zničena akkadskou dynastií ze Sumeru.

Asi 2100 před n. l. - na území dnešní Sýrie začínají pronikat amorejské kmeny.

1. polovina 2. tisíciletí před n. l. - vznik městských států.

15.-13. století před n. l. - území součástí chetitské říše.

11.-6. století před n. l. - území součástí asyrské a babylonské říše..

539-333 před n. l. - součástí perské říše Achajmenovců.

333 před n. l. - území Sýrie dobyto Alexandrem Velikým, po jeho smrti součást helénistické říše Seleukovců.

64 n. l. - území pod nadvládou římské říše, zřízena provincie Syria.

395-7. století n. l. - byzantská vláda

633-640 - Sýrie dobyta muslimskými Araby. Většina obyvatel postupně konvertovala k islámu.

661-750 - území součástí chalífátu Umájovců. Hlavním městem se stal Damašek.

756-874 - území Sýrie součástí abbásovského chalífátu.

969-konec 11. století - území pod nadvládou egyptských dynastií.

Konec 11. století - egyptská dynastie Fátimovců poražena seldžuckými Turky.

Konec 11. století-13. století - na území Sýrie se dostávají křížové výpravy.

Polovina 13. století-1516 - území pod nadvládou egyptských mamlúků.

1516 - Sýrie připojena k Osmanské říši.

1799 - na území dnešní Sýrie se dostalo vojsko Napoleona při jeho tažení do Egypta a na Blízký východ.

30. léta 19. století - Sýrie okupována armádou egyptského vládce Muhammada Alího.

2. polovina 19. století - pronikání evropských mocností především Francie na území Sýrie.

Počátek 20. století - růst arabského nacionalismu v rámci Osmanské říše.

1. světová válka - v Sýrii probíhají boje a jednání o její budoucnosti.

1918 - na začátku října bylo hlavní město Damašek obsazeno arabskými vojsky z Hidžázu vedenými hášimovského emíra Fajsala. Po skončení první světové války bylo pobřeží pod kontrolou Francie, zatímco vnitrozemí bylo kontrolováno arabskými jednotkami. Palestinská část pobřeží obsazena Velká Británie. Začátek protifrancouzského odboje.

1919 - v červnu byly v bývalé osmanské provincii konány volby do syrského Národního kongresu. Nové shromáždění zahrnovalo i zástupce Palestiny.

1920 - 8. března prohlásil Národní kongres emíra Fajsala králem Sýrie, vymezené "v jejích přirozených hranicích" od pohoří Taurus v Turecku až po Sinajskou poušť v Egyptě. Červnová mezinárodní konference v San Remu rozdělila Fajsalovo nově vytvořené království a přidělila území dnešních států Sýrie a Libanon pod francouzský mandát a Palestinu pod mandát britský. V červenci okupovaly francouzské jednotky Damašek a donutily emíra Fajsala uprchnout do zahraničí. V srpnu Francie vyhlásila vytvoření nového státu Velký Libanon (Greater Lebanon)

1922 - Sýrie byla francouzskými úřady rozdělena do tří autonomních regionů. Jedním takovým odděleným regionem bylo území Alawitů na pobřeží a dalším území Drúzů na jihu.

1925 - Libanon oddělen od Sýrie.

1925-6 - velké protifrancouzské povstání, během kterého Francouzi bombardovali Damašek.

1928 - volby do ústavního shromáždění, které navrhlo ústavu Sýrie. Francouzský vysoký komisař návrh odmítá, což vyvolalo novou vlnu nacionalistických protestů.

1936 - francouzská vláda uznává princip nezávislosti Sýrie, nicméně podpisuje dohodu o trvání francouzské vojenské a hospodářské nadvlády.

1940 - po obsazení Francie německými jednotkami se Sýrie dostává pod kontrolu vichistické vlády.

1941 - Britové a jednotky Svobodných Francouzů obsadili v červnu území Sýrie. Generál De Gaulle slíbil ukončit francouzský mandát. 29. září byl mandát Společnosti národů zrušen a formálně vyhlášena nezávislost Syrské republiky.

1945 - Francie se pokusila obnovit koloniální nadvládu. Na protest proti pomalému stahování francouzských jednotek vypukly v Damašku i v jiných městech protifrancouzské demonstrace. Po vojenském zásahu Velké Británie byla nezávislost Sýrie zachována.

1946 - poslední francouzští vojáci opouštějí Sýrii, která tak získává i faktickou nezávislost.

1947 - Michel Aflaq a Salah-al-Dín al-Bitár založili Arabskou socialistickou stranu Baas.

1949 - důstojník armády Adíb al-Šíšaklí se chopil moci ve třetím převratu za poslední rok.

50. léta - růst vlivu Komunistické strany Sýrie a proegyptských nálad.

1952 - al-Šíšaklí rozpustil politické strany.

1954 - převrat vojenských důstojníků proti al-Šíšaklímu, po kterém se k moci vrátila civilní vláda. V září byl do syrského parlamentu zvolen Chálid Bakdaš ze Syrské komunistické strany, který se tak stal prvním komunistickým členem parlamentu zvoleným v arabském světě.

1955 - prezidentem zvolen Šukrí al-Kúvvatlí, veterán boje za nezávislost. Sýrie se posouvá směrem k větší politické a hospodářské spolupráci s Egyptem.

1958 - 27. února vytvořily Sýrie a Egypt Sjednocenou arabskou republiku (SAR). Egyptský prezident Gamal Abd al-Nássir se stal hlavou nového státu. Nássir nařídil rozpustit všechny syrské politické strany, čímž vyděsil mimo jiné i stranu Baas, která vedla kampaň za spojení s Egyptem.

1961 - 28. září rostoucí syrská nespokojenost s egyptskou dominancí v SAR vedla k převratu skupiny armádních důstojníků, kteří ukončili unii s Egyptem a obnovili tak nezávislost Sýrie.

60. léta - soupeření baasistické pravice s levicí o moc.

1963 - 8. března provedli armádní důstojníci vojenský převrat. Byla jmenována nová vláda vedená Socialistickou stranou Baas a prezidentem se stal Amín al-Háfiz (do 1965 předseda Národní rady revolučního vedení, poté předseda Prezidentské rady).

1966 - v únoru provedl vnitřní levicový převrat proti baasistickému vedení Salah Džadíd, který tak Amína al-Háfize a uvěznil Salaha al-Dín al-Bitar a Michela Aflaqa. Ministerem obrany byl jmenován Háfiz al-Assad.

1967 - izraelské síly během tzv. šestidenní války zabrali v červnu syrské Golanské výšiny a zničily velkou část syrských vzdušných sil.

1970 - v listopadu svrhl Háfiz al-Assad prezidenta Núraddína Atásího a uvěznil Salaha Džadída.

1971 - v březnu byl Assad v lidovém hlasování zvolen prezidentem na 7 let. Do klíčových vojenských pozicí byly instalováni příslušníci Alawitské muslimské menšiny, která tvoří asi jen 12 % syrských obyvatel. Počátek orientace na Sovětský svaz.

1973 - přijata nová ústava, která vyhrazoval výkonnou moc prezidentovi, který musí být muslim a je nominován stranou Baas a potom volen lidovým referendem. 250členné Lidové shromáždění má jen malou legislativní pravomoc. Assad zrušil zmiňovaný ústavní požadavek, podle kterého musí být syrský prezident muslimem, což vyvolalo nepokoje, neboť Assad byl obviňován z vytváření ateistického režimu. Povstání bylo potlačeno armádou. 6. října vstoupila Sýrie s Egyptem do války proti Izraeli, čímž chtěla získat zpátky strategické Golanské výšiny, které Izrael zabral během tzv. šestidenní války v roce 1967.

1974 - v květnu Sýrie podepsala s Izraelem smlouvu o stažení Izraele z některých území s výjimkou Golanských výšin.

1975 - v únoru Assad prohlásil, že je připraven podepsat mírovou smlouvu s Izraelem výměnou za stažení Izraele ze všech okupovaných arabských území.

1976 - v červnu intervenovala syrská armáda do libanonské občanské války, aby zajistila zachovaní statusu quo a udržela Maronity u moci.

1978 - v reakci na mírové dohody z Camp Davidu mezi Egyptem a Izraelem chce jít Assad cestou dosažení strategické parity s Izraelem.

1980 - pod vlivem islámské revoluce v Íránu se snaží muslimské skupiny vyvolat lidové nepokoje ve městech Aleppo, Homs a Hama. Assad začíná zdůrazňovat syrskou oddanost islámu. Členové Muslimského bratrstva se pokusili Assada zavraždit. V září začala írásko-irácká válka, ve které z důvodu tradiční rivality mezi vedením strany Baas v Iráku a Sýrii podporuje Sýrie Írán.

1981 - v prosinci Izrael formálně anektoval Golanské výšiny.

1982 - v únoru vypuklo povstání Muslimského bratrstva ve městě Hama. Povstání potlačeno armádou. V červnu intervenoval Izrael do Libanonu a napadl syrskou armádu, čímž ji donutil stáhnout se z několika území. Izrael napadl základny OOP v Bejrútu.

1983 - v květnu vyhlásily Libanon a Izrael ukončení nepřátelství. Syrské jednotky zůstávají v Libanonu. V červenci vyhlásil jeruzalémský muftí fatwu - požadavek zabití Assada - z důvodu jeho nepřátelského postoji vůči OOP. V průběhu roku prodělal Assad podle některých zpráv, které syrské úřady odmítly, infarkt. K převzetí moci se připravuje Assadův bratr Rifaat.

1984 - Rifaat byl povýšen na post viceprezidenta.

1987 - v únoru vyslal prezident Assad do Libanonu podruhé syrské vojáky, aby v Bejrútu prosadili ukončení bojů.

1990 - po irácké invazi do Kuvajtu se Sýrie stala součástí koalice vedené USA proti Iráku. To vedlo ke zlepšení vztahů s Egyptem a s USA. Od roku 1990 se snaží dále zlepšit vztahy se Západem a od roku 1991 vede mírová jednání s Izraelem.

1991 - v říjnu se Sýrie zúčastnila madridské konference o míru na Blízkém východě a vedla bilaterální rozhovory s Izraelem.

1992 - Sýrie zahájila jednání s Izraelem o budoucnosti Golanských výšin.

1994 - při automobilové nehodě přišel o život Assadův syn Basil, připravovaný převzít moc po svém otci.

1995 - podle květnových rozhovorů mezi Izraelem a Sýrií měla být otázka budoucnosti Golanských výšin vyřešena v tříletém přechodném období.

1998 - Assadův bratr Rifaat je "uvolněn ze své funkce" viceprezidenta.

1999 - v září údajně zkrátil Assad svůj pracovní den na tři hodiny, což vyvolává pochybnosti o jeho zdraví. V prosinci začaly v USA rozhovory mezi Sýrií a Izraelem o budoucnosti Golanských výšin.

2000 - v lednu byly syrsko-izraelské rozhovory odloženy na neurčito kvůli neshodám o přesném vymezení hranic v Golanských výšinách, které jsou od roku 1967 okupovány Izraelem. V únoru obnovila Sýrie diplomatické styky s Irákem, které byly přerušeny po vypuknutí irácko-íránské války v roce 1980. Obě země jsou závislé na zdrojích pitné vody z Eufratu a Tigridu, které pramení v Turecku, jež na nich staví přehrady. Syrský posun k Iráku byl také interpretován jako protitah proti sílícímu íránskému vlivu v Libanonu, kde Írán podporuje hnutí Hizballáh. V červnu zemřel po 30 letech autoritativní vlády prezident Assad a na jeho místo nastoupil jeho 34letý syn Bašár (minimální věk pro kandidaturu na prezidenta 40 let byl kvůli tomu snížen na 34 let). Na Západě vzdělaný nový syrský vůdce uvolnil dlouholetou represi a zahájil některé hospodářské reformy. V listopadu nařídil propustit 600 politických vězňů. Sýrie čelí požadavkům na stažení svých vojáků z Libanonu a to zvláště po stažení Izraelců z jižního Libanonu. Vestejném měsíci otevřely Sýrie a Irák ropovod, který spojil obě země. Sýrie tak porušila sankce OSN. Prodej ropy má Prezidentovi Assadovi zajistil finance pro hospodářský růst a snížení nezaměstnanosti.

2001 - v březnu bylo do provozu uvedeno elektrické vedení spojující elektrickou síť Sýrie, Jordánska a Egypta. V dubnu vyhlásilo nelegální Muslimské bratrstvo svůj záměr obnovit politickou aktivitu (vůdci Muslimského bratrstva byly před 20 lety donuceni opustit Sýrii). Poprvé za posledních téměř 40 let vláda oficiálně schválila vytváření soukromých bank. Po útoku Hizballáhu na izraelské pozice podnikli Izraelci letecký útok na území Libanonu, při kterém zasáhli i syrskou radarovou stanici. 5. května uskutečnil papež Jan Pavel II. historickou návštěvu Sýrie. Po libanonské kritice syrské přítomnosti v Libanonu se syrské jednotky stáhly v červnu z Bejrútu a přesunuly se do ostatních částí Libanonu. V srpnu navštívil poprvé od přerušení diplomatických styků v 80. letech syrský ministerský předseda Mero Irák. V září byli uvěznění proreformní členové parlamentu a další aktivisté, což podkopalo naděje na demokratizaci autoritativních poměrů v Sýrii z dob vlády Háfize al-Assada. V říjnu byla Sýrie zvolena do 15tičlenné Rady bezpečnosti OSN. V listopadu navštívil Sýrii britský premiér Tony Blair, aby zde získal podporu pro válku proti terorismu. Se syrským prezidentem Assadem se však údajně neshodl na definici terorismu. Více než 100 disidentů bylo amnestováno u příležitosti jednoho roku vlády nového prezidenta. Podle aktivistů na ochranu lidských práv však ve věznicích zůstávají stovky dalších politických vězňů.

2002 - v květnu zahrnul vysoký představitel USA Sýrii na seznam států tzv. "osy zla", kterou poprvé zveřejnil prezident George W. Bush v lednu 2002, kvůli údajným snahám Sýrie získat zbraně hromadného ničení.

2003 - v dubnu pohrozilo USA Sýrii ekonomickými, diplomatickými a dalšími sankcemi, pokud bude Sýrie pokračovat v údajném vyvíjení chemických zbraní a napomáhání uprchlým Iráčanům. V září jmenoval prezident Assad nového ministerského předsedu Mohammada Nadží al-Otárího a pověřil ho vedením nové reformní vlády. V říjnu provedl Izrael letecký útok proti údajnému táboru palestinských militantních sil poblíž Damašku. Sýrie označila tento útok za "vojenskou agresi".

2004 - v lednu navštívil prezident Assad jako první syrský vůdce Turecko, což naznačilo zlepšení dlouhodobě špatných vzájemných vztahů. V březnu bylo na severovýchodě země zabito minimálně 25 lidí při srážkách členů kurdské menšiny s policií a místními Araby. V květnu uvalilo USA na Sýrii hospodářské sankce kvůli údajné podpoře terorismu a kvůli neschopnosti či neochotě Sýrie ukončit pohyb militantních sil ze Sýrie do Iráku. Zářiová rezoluce Rady bezpečnosti OSN požaduje stažení všech zahraničních sil z Libanonu. V prosinci bylo údajně propuštěno 112 politických vězňů.

2005 - po zastřelení bývalého libanonského ministerského předsedy Rafíka al-Harírího v Bejrútu vzrostlo napětí mezi Sýrií a USA. Roste tlak na Sýrii kvůli stažení jejích vojáků z Libanonu, s čímž v dubnu Sýrie souhlasí. Vyšetřování smrti bývalého libanonského premiéra Harírího, které vede OSN, naznačilo zapletení syrských představitelů. V říjnu spáchal sebevraždu syrský ministr vnitra a bývalý šéf rozvědky na území Libanonu Ghází Kanaan.

2006 - v únoru byly zapáleny ambasády Dánska a Norska při demonstracích proti kresbám karikujícím proroka Mohammeda uveřejněným v dánském časopisu. V červenci uprchly tisíce lidí z jižního Libanonu do Sýrie kvůli izraelského bombardování. V září zahájili 4 ozbrojenci střelbu a házení granátů na americkou ambasádu v Damašku. Tři byli zabiti, jeden zadržen.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.