Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Togo
Přehled politického vývoje

Ranná historie - prehistorické lovecko-sběračské osídlení bylo doloženo ve středním a jižním Togu.

10.-13. století n. l. - do oblasti přicházejí lidé z oblasti horního Nilu.

14.-16. století - na území dnešního Toga přicházejí Eweové z území dnešní Nigérie. Minaové, Aneové a další etnika přicházejí z oblasti dnešní Ghany. Na území se již nachází Kwaové a další skupiny hovořící voltaickými jazyky.

Konec 15. století a 16. století - pobřeží často navštěvují portugalští mořeplavci a obchodníci.

17. století - do Toga migrují Cotocoliové a další skupiny z území Burkiny Faso. Tato etnika měla vlastní království přesahující hranice dnešního Toga.

1600-1800 - celá oblast je centrem Evropského obchodu s otroky a je nazývána Otročí pobřeží.

18. století - pobřežní oblasti jsou okupovány Dány.

Polovina 19. století - začátek větší přítomnosti německých obchodníků a misionářů.

1884 - smlouvou z Togoville Německo vyhlašuje malý protektorát v pobřežních oblastech. Svůj vliv postupně rozšiřuje do vnitrozemí. Je zavedena nucená práce na plantážích. Togoland se stává vzorovou německou kolonií, jedinou soběstačnou. Kolonie zahrnuje území dnešního Toga a východní část Ghany.

1914 - během první světové války je kolonie rychle zabrána spojenými anglo-francouzskými silami.

1922 - Togoland je Společností národů rozdělen na dvě části, jedna je jako mandátní území svěřena Britům, druhá Francouzům. Britský Togoland je posléze spravován jako část britského Zlatého pobřeží a stal se součástí samostatné Ghany.

1946 - na půdě OSN se debatuje o problémech, které způsobilo rozdělení některých etnik mezi francouzskou a britskou správu. Mluví se o vzniku Eweského státu, k čemuž však nedojde.

1946 - Nicolas Grunitzky, syn německého otce polského původu a tožské matky, zakládá s přispěním koloniálních úřadů profrancouzskou Parti togolais du progres (PTP - Tožskou pokrokovou stranu )

1955 - Francouzské Togo se stává autonomní republikou v rámci Francouzské Unie. Jako poručenské území OSN není součástí velkých francouzských koloniálních celků - Francouzské západní či rovníkové Afriky.

1956 - Grunitzky se ve volbách (patrně s přispěním koloniálních úřadů) stává prvním premiérem Tožské autonomní republiky.

1958 - ve volbách pod dohledem OSN vítězí Comité de l'union togolaise (CUT - Výbor tožské jednoty) v čele se Sylvanem Epiphaniem Olympiem, dloudoletým soupeřen Grunického (a shodou okolností jeho švagrem). Olympio se stává premiérem.

27. 4. 1960 - vyhlášení nezávislosti.

12. 4. 1961 - Olympio zvolen prvním prezidentem. Jeho cílem bylo omezit ekonomickou závislost na Francii a orientovat se na Velkou Británii, USA a Německo. Jeho negativní postoj vůči vojákům demobilizovaným z francouzské armády po alžírské válce, kteří chtěli získat pozice v nově vznikající armádě, vyvolal první státní převrat v moderních dějinách nezávislých států subsaharské Afriky.

12.-13. 1. 1963 - převrat. Olympio zastřelen osobně vůdcem puče seržantem Étiennem Eyadémou Gnassingbéem, později známým jako Gnassingbé Eyadéma.

15. 1. 1963 - Grunitzky, který byl do příprav převratu zasvěcen, byl povolán z exilu v Dahome, aby se stal výkonným prezidentem země.

5. 5. 1963 - Grunitzky oficiálně zvolen jako řádný prezident. Během vlády se neúspěšně snažil utlumit rozpory mezi severní a jižní částí, zavést ústavní vládu a systém více stran.

1965 - Eyadéma se ve 27 letech stává náčelníkem generálního štábu.

Leden 1967 - Eyadéma provádí další převrat, tentokrát bez krveprolití. Grunitzky odchází do exilu ve Francii.

15. 1. 1967 - Eyadéma se formálně stal třetím tožským prezidentem, předsedou vlády a ministrem obrany. Pozastavuje platnost ústavy a zavádí vojenskou vládu. Politické strany jsou rozpuštěny.

1969 - založeno Rassemblement du peuple togolais (RPT - Shromáždění tožského lidu), jediná povolená politická strana v zemi.

1972 - prezidentské volby. Vyhrává jediný kandidát - Eyadéma.

1974 - zestátnění těžby fosfátů, nejdůležitějšího exportního artiklu.

1979 - prezidentské volby. Vyhrává jediný kandidát - Eyadéma.

1985 - pokus o převrat. Vládě pomáhají francouzské jednotky. Togo obviňuje Ghanu a Burkinu Faso z vměšování. Hranice s Ghanou na 2 roky uzavřeny.

1986 - prezidentské volby. Vyhrává jediný kandidát - Eyadéma.

1986 - Olympiův syn Gilchrist, významný opoziční vůdce, je in absentia odsouzen k smrti za účast na přípravě puče.

1991 - stávky a demonstrace, krvavě potlačované. Pod mezinárodním tlakem Eyadéma přistupuje k určité demokratizaci režimu a zavést vícestranický systém. Svolaná národní konference se pokusila Eyadému sesadit z jeho funkcí, avšak ten si své pozice za pomoci armádního násilí udržel.

1992 - nová ústava. Dovoluje Eyadémovi pouze dvě další pětiletá funkční období.

1993 - prezidentské volby. Opozice je označuje za zmanipulované a bojkotuje je. Eyadéma rozpouští vládu. Tvrdé střety demonstrantů s policí. Ze země prchají tisíce lidí. Západ zastavuje rozvojovou pomoc Togu.

1998 - prezidentské volby. Sčítání hlasů přebírá armáda, krvavé střety si vyžádali stovky obětí. Eyadéma vyhlášen vítězem. Opozice obviňuje Eyadému z politického násilí a vyhlásila za vítěze voleb kandidáta organizace Union des forces de changement (Unie sil změny) Gilchrista Olympia. Pozorovatelé EU označují volby za zfalšované.

1999 - parlametní volby bojkotované opozicí jasně vyhrává RPT.

Březen 2000 - OSN odviňuje Burkinu Faso a Togo z účasti na prodeji zbraní povstalcům v Angole.

Červen 2000 - OSN a OAJ začínají prošetřovat obvinění Amnesty International, že tožská armáda během voleb v roce 1998 popravila stovky lidí.

Červenec 2000 - v Togu se koná summit OAJ, otvírá jej generální tajemník OSN Kofi Annan.

Únor 2001 - mezinárodní vyšetřovatelé potvrzují systematické porušování lidských práv v Togu při volbách v roce 1998.

Srpen 2001 - opoziční vůdce Yawovi Agboyibo je odsouzen k vězení za pomluvy premiéra. Demonstrace.

Březen 2002 - Eyadéma osvobozuje Agboyiboa jako gesto usmíření.

Červen 2002 - Eyadéma odvolává svého dosavadního spojence - premiéra Kodja, který jej obvinil z podpory korupce a porušování lidských práv.

Říjen 2002 - RPT vyhrává parlamentní volby. Většina opozičních stran volby bojkotuje.

Prosinec 2002 - parlament ovládaný RPT ruší ústavní omezení počtu prezidentských mandátů.

Červen 2003 - za posledních 25 let klesla výše HDP na hlavu v Togu na polovinu. Eyadéma vítězí ve volbách, kandidatura Olympia nebyla připuštěna. Protesty.

Září 2003 - Togo posílá 150 vojáků do Libérie na mírovou misi.

Listopad 2004 - zlepšení vztahů s EU. Tožská vláda slibuje brzké volby.

5. února 2005 - Eyadéma po 38 letech ve funkci tožského prezidenta umírá na palubě svého vládního letounu, který jej po prodělaném srdečním infarktu převážel na léčení do Francie. Armáda vzápětí prohlásila prezidentem Eyadémova syna Faurea Gnassingbého. Tuto skutečnost mezinárodní společenství označilo za převrat.

25. února 2005 - pod mezinárodním tlakem především okolních západoafrických států Faure odstupuje a rozhoduje se potvrdit svůj prezidentský mandát v dubnových volbách.

Duben 2005 - volby. Faure Gnassingbé získal přesvědčivých 60,6 % hlasů. Opozice volby zpochybnila a v nepokojích zahynulo několik set lidí.

Červen 2005 - Faure Gnassingbé premiérem jmenoval představitele umírněné opozice Edema Kodju a opozice participuje i na dalších vládních postech. Klíčové pozice ve státě však patří Fauremu Gnassingbému a jeho bratru Kpatchovi Gnassingbému, který zastává funkci ministra obrany.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.