Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Tuvalu
Přehled politického vývoje

14. století n. l. - ostrovy osídleny přistěhovalci ze Samoy, Tongy a dalších polynéských ostrovů.

1568 a 1595 - na dvou výprvách uviděl ostrovy Nui a Niulakita španělský mořeplavec Alvaro de Mendana de Neyra.

Konec 18. a začátek 19. století - celé souostroví prozkoumáno evropskými mořeplavci.

1819 - na ostrov Funafuta připlula loď vlastněná členem britského parlamentu Edwardem Ellicem Kapitán lodi po něm pojmenoval tento ostrov a toto jméno bylo později používáno pro označení všech devíti atolů.

1850-75 - rozšířeno odchytávání domorodců a jejich odvážení na nucené práce na plantáže na Fidži a do australského Queenslandu. Tyto praktiky spolu se zavlečením evropským nemocí zredukovaly počet obyvatel Tuvalu z 20 000 v roce 1850 na pouhé 3000 v roce 1875.

1863 - peruánský obchodník s otroky unesl zhruba 400 lidí, což byly asi dvě třetiny obyvatel ostrovů Funafuta a Nukulaelae .

1877 - Elliceovy ostrovy se staly britským územím spravovaným Západopacifickou vysokou komisí (Western Pacific High Commission), která měla svoje ústředí na Fidži.

1892 - Británie spojila Elliceovy a Gilbertovy ostrovy do společného protektorátu.

1916 - protektorát změněn na Kolonii Gilbertových a Elliceových ostrovů. V dalších 20 letech se sočástmí kolonie staly i další skupiny ostrovů.

1941-43 - část ostrovů obsazena Japonskem, část USA.

1974 - etnické napětí vyústilo v referendum, ve kterém se 90 % převážně polynéských obyvatel Elliceových ostrovů vyslovilo pro oddělení od převážně Mikronésany obývyných Gilbertových ostrovů.

1975 - Elliceovy ostrovy se stávají zvláštním britským závislým územím. S platností od začátku roku 1976 byl také přijat název z předkoloniálních dob Tuvalu, který znemená "osm stojícíh pohromadě" (což vyjadřuje osm obydlených atolů). Hlavním ministrem zvolen Toaripi Lauti.

1978 - 1. říjan byla vyhlášena nezávislost Tuvalu. Toaripi Lauti jmenován ministerským předsedou.

1986 - referendum, které se vyslovilo pro zachování konstituční monarchie v ele s britským panovníkem a odmítlo vyhlášení republiky.

1987 - Británie, Nový Zéland a Austrálie vytvořily společný fond pro poskytování pomoci Tuvalu. Další prostředky do fondu poskytovány Jižní Koreou a Japonskem.

1989 - podle OSN patří Tuvalu na seznam nejohroženějších ostrovů, které pravděpodobně zmizí z mapy světa v průběhu 21. století v důsledku globálního oteploání.

1991 - vláda připravuje požadavek na odškodnění od Velké Británie za špatný stav financí Tuvalu v době vyhlášení jeho nezávislosti.

1992 - ministerský předseda Kamuta Laatasi usiluje o zrušení monarchie a ustavení prezidentské republiky.

1994 - parlament rozhodl o odstranění britského symbolu (tzv. Union Jack) ze státní vlajky a jmenoval komisi k vytvoření republiky.

1995 - přijata nová vlajka, o budoucnosti země má rozhodnout referendum.

1996 - nástup nového premiéra Bikenibeua Paeniua, Tuvalu se vrátilo ke staré vlajce a k politice podpory konstituční monarchie (nový oficiální název země proto "Konstituční monarchie Tuvalu").

1998 - Tuvalu pronajalo svých 900 telefonních linek zahraniční společnosti.

2000 - Tuvalu pronajalo americké společnosti právo na internetovou příponu ".tv", což přineslo prostředky umožňující podat přihlášku do OSN, kam bylo téhož roku přijato.

2001 - Nový Zéland nabídl poskytnout domov obyvatelům Tuvalu ohroženým stoupající hladinou Tichého oceánu. Tuvalu oznámilo, že spolu s Kiribati a Maledivami podají žalobu proti USA, kvůli nepodepsání kyótského protokolu, jehož cílem je snížení produkce skleníkových plynů.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.