Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Uganda
Přehled politického vývoje

15. století - nilotsky mluvícími přistěhovalci z území dnešního jihovýchodního Súdánu, kteří ovládli místní bantuské kmeny, založeno království Buňoro, jehož náčelník má právo jmenovat místní náčelníky.

16. století - v jižní části dnešní Ugandy založeno království Buganda jako podaný stát království Buňoro v čele s vládcem (kabakou).

17.-18. století - hlavní postavení si v oblasti udržuje království Buňoro, v 18. století začíná expandovat Buganda.

Počátek 19. století - Buganda nahradila říši Buňoro jako vedoucí říše v této oblasti.

Od 40. lét 19. století - muslimští obchodníci z pobřeží Indického oceánu vyměňovali palné zbraně, oblečení a korálky za slonovinu a otroky z Bugandy.

60. léta 19. století - příchod prvních Evropanů.

1856-84 - panování kabaky Mutesy I., přijetí křesťanských misionářů, země se postupně dostává pd britský vliv.

1862 - britský objevitel John Hanning Speke se stal prvním Evropanem, který Bugandu navštívil.

1875 - bugandský král Mutesa I. dovolil křesťanským misionářům, aby začali působit v jeho oblasti.

1877 - příjezd členů Britské misijní společnosti (British Missionary Society).

1879 - příjezd členů Francouzských římskokatolických bílých otců (French Roman Catholic White Fathers).

Konec 80. let 19. století - území Ugandy se stalo předmětem sporu mezi Velkou Británií a Německem.

1890 - Británie a Německo podepsaly helgolandskou smlouvu, kterou si obě evropské mocnosti rozdělily sféry vlivu ve východní Africe. Uganda se dostává do britské zájmové sféry.

1892 - Agent Britské východoindické společnosti Frederick Lugard rozšířil kontrolu společnosti i na území jižní Ugandy a pomohl posílit postavení protestantských misionářů na úkor misionářů katolických.

1894 - Buganda se stala britským protektorátem.

1896 - území britského protektorátu rozšířeno o další území Ugandy, Buganda si však i nadále zachovává výjimečné postavení.

1900 - smlouva mezi Británií a Bugandou. Buganda autonomní konstituční monarchií. V dalších letech sílí příliv Indů pracujících na stavbě železnice, kteří později získávají vedoucí postavení v obchodě.

1902 - východní provincie Ugandy převedena k území Keni.

1904 - začátek pěstování bavlny ke komerčním účelům.

1921 - Uganda získala legislativní radu. Domorodý Afričan se však stal členem této rady až v roce 1945.

Po 2. světové válce - Buganda se stala centrem národněosvobozeneckého hnutí.

1953 - bugandský král Mutesa II. požaduje větší politickou nezávislost. Velká Británie vyhlásila výjimečný stav a krále ze země vypověděla.

1955 - král Mutesa II. se vrátil do země.

1958 - Uganda získala vnitřní samosprávu.

1960 - Buganda vystoupila z protektorátu, ale setkala se s odporem hospodářsky slabších provincií protektorátu.

1962 - v říjnu vyhlášena nezávislost Ugandy, jakožto federace jednotlivých království. Buganda získává velkou míru autonomie. Ministerským předsedou se stal Milton Obote. Uganda členem OSN.

1963 - v říjnu vyhlášena Ugandská federativní republika a vládce (kabaka) Bugandy Edward Frederic Mutesa II. (1924-69) se stal prezidentem, zároveň zůstal vládcem Bugandy.

1966 - státní převrat ministerského předsedy Apolla Miltona Oboteho, který sledoval prosocialistický kurs a který zrušil tradiční království a federaci a vyhlásil unitární stát.

1967 - nová ústava posiluje pravomoci prezidenta a rozděluje Bugandu na 4 samostatné distrikty.

1969 - zakázány opoziční politické strany.

1971 - Milton Obote svržen vojenským převratem genrálmajora Dada Idi Amina, který v zemi nastolil represivní krvavou diktaturu. Ústava zrušena, veškeré politické strany zakázány. Obote uprchl do sousední Tanzanie. Podle odhadů při šlo do roku 1977 o život na 300 tisíc obyvatel Ugandy.

70. léta - v Tanzanii bylo vytvořeno hnutí odporu vedené Ugandskou národněosvobozeneckou frontou (UNLF).

1972 - Amin nařídil Asiatům, kteří nebyli ugandští občané (asi 60 000 lidí), aby opustili zemi. Vypukly ozbrojené srážky mezi Ugandou a Tanzanií. Zestátněny britské podniky, hospodářství se ocitá v krizi.

1976 - Idi Amin sám sebe prohlásil prezidentem na doživotí a vznesl územní požadavky na části Keni. Velká Británie přerušila s Ugandou diplomatické styky.

1978 - Uganda zaútočila na tanzanské území s cílem obsadit region Kagera.

1979 - Tanzania provedla ve spolupráci s protiaminovskými silami spojenými v Ugandské národněosvobozenecké frontě invazi do Ugandy a přinutila Amina, aby uprchl ze země. Yusufu Lule byl dosazen do funkce prezidenta, ale byl rychle vystřídán Godfreyem Binaisem.

1980 - Binaisa svržen armádou a k moci se dostala vojenská komise vedená Paulem Muwangeou. V následujících sporných volbách byl prezidentem opět zvolen Milton Obote. proti jehož vládě se zformovalo partyzánské hnutí odporu.

1981 - Proti vládě Miltona Oboteho se zformovalo partyzánské hnutí odporu a vypukla občanská válka.

1985 - v červenci byl Obote svržen vojenským převratem a nahrazen Tito Okelloem.

1986 - povstalci z Národní armády odporu (National Resistance Army) obsadili Kampalu a dosadili Yoweri Kagutu Museveniho do funkce prezidenta.

1988, 1990 - uzavírání dohod o ukončení občanské války, které však zůstaly nesplněné.

1991 - v listopadu odhalena příprava atentátu na prezidenta.

1993 - v červenci přijata nová ústava, která znamenala obnovení tradičních království, která však nemají reálnou politickou moc a jsou spíše ceremoniálního charakteru. Ronald Muwenda Mutebi se stal bugandským kabakou jako Olimi Kaboyo.

1994 - v březnu konány první volby od roku 1980. Nemohou kandidovat politické strany, nýbrž jen nezávislí kandidáti. Stoupenci vlády získali asi dvě třetiny hlasů. Ústavodárné shromáždění má posoudit návrh nové ústavy. V průběhu roku opět vypukají nové guerillové boje.

1995 - přijata nová ústava, která legalizovala politické strany, nicméně zároveň zachovala zákaz politické činnosti. Ústavodárné shromáždění odmítlo možnost návratu pluralitní demokracie před rokem 2000.

1996 - v červencových parlamentních volbách byl zvolen nový Národní parlament. V prvních přímých prezidentských volbách zvítězil Yoweri Museveni.

1997 - ugandští vojáci pomohli Laurentovi Kabilovi svrhnout dlouholetého zairského diktátora Mobutua Sese Seka.

1998 - Uganda intervenovala do Konžské demokratické republiky, tentokrát na straně povstalců usilujících o svržení Laurenta Kabily.

2000 - Uganďané v hlasování odmítli nahrazení "nestranického" systému Yoweri Museveniho pluralitní demokracií.

2001 - v lednu bylo v tanzanské Arushe Ugandou, Keňou a Tanzanií obnoveno Východoafrické společenství (East African Community - EAC), jež se rozpadlo již někdy v roce 1977. V březnu označila Uganda Rwandu za nepřátelský stát kvůli bojům, které proběhly mezi jejich armádami v roce 2000 v Kongu. V prezidentských volbách opět zvítězil Yoweri Museveni, když získal 69 % hlasů a porazil tak svého rivala Kizza Besigyeho, jež získal 28% hlasů.

2002 - v březnu Uganda podepsala se Súdánem dohodu o potlačení ugandské Armády božího odporu (Lord's Resistance Army - LRA), která je aktivní v oblasti společné ugandsko-súdánské hranice. LRA údajně usiluje o to, aby byla Uganda spravována v souladu s 10 biblickými přikázáními. Je přitom obviňována z únosů tisíců dětí a útoků na civilní obyvatelstvo. Je vedena "prorokem" Josephem Konym. V říjnu musela ugandská armáda evakuovat kvůli bojům s LRA na 400 tisíc lidí. V prosinci byla po více než 5 letech jednáních podepsána mírová dohoda s povstalci z Fronty ugandské národní záchrany (Uganda National Rescue Front - UNRF).

2003 - v květnu Uganda ukončila stahování svých vojáků z východní části Demokratické republiky Kongo. V srpnu zemřel v nemocnici v saudskoarabském Jeddahu bývalý diktátor Idi Amin.

2004 - pokračují boje s LRA, která v únoru zmasakrovala v uprchlickém táboře na severu země více než 200 lidí. V prosinci se uskutečnily první přímá jednání mezi zástupci vlády a LRA, která však nevedla k ničemu zásadnímu.

2005 - v dubnu Uganda odmítla obvinění Demokratické republiky Kongo vznesená před Mezinárodním soudním dvorem v Haagu z toho, že v roce 1999 vtrhla na území Konga, zabíjela tady civilní obyvatelstvo a drancovala. V červenci parlament schválil změny ústavy, které odstranily omezení týkající se zastávání prezidentského úřadu. V referendu byl jednoznačně odsouhlasen návrat k systému více politických stran. V říjnu vydal Mezinárodní trestní tribunál zatykače na vůdce LRA (včetně hlavního vůdce Josepha Konyho). V listopadu byl krátce po svém návratu z exilu zatčen vůdce opozice Kizza Besigye a obviněn z terorismu a nedovoleného držení střelných zbraní. V lednu 2006 propuštěn na kauci. Podle prosincového rozhodnutí Mezinárodního soudu v Haagu musí Uganda odškodnit Demokratickou republiku Kongo za porušování lidských práv a drancování v letech 1998-2003.

2006 - v únorových pluralitních volbách zvítězil dosavadní prezident Yoweri Museveni, který získal zhruba 59 % hlasů, nad opozičním kandidátem Kizzou Besigyem, který získal 37 % hlasů. V červenci byly v jižním Súdánu zahájeny mírové rozhovory mezi vládou a LRA a 26. srpna byla podepsána mírová dohoda, která vstoupila v platnost 29. srpna.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.