Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Uruguay
Přehled politického vývoje

1516 - prvně objeveno výpravou Juana Díaze de Solís.

1519-1522 - dále mapováno Magallanovou výpravou.

1776 - součástí zřízeného místokrálovství Río de la Plata.

1816-1820 - území obsadila portugalská armáda.

1825 - vyhlášena nezávislost. Uruguay se rozhodla připojit do regionální federace s Argentinou (Spojené provincie Río de la Plata).

1825-1828 - účast v argentinsko-brazilské válce.

1828 - podporována britskou intervencí získala nezávislost.

1903-1907, 1911-1915 - José Batlle y Ordónez prezidentem. Zavedl politické, sociální a ekonomické reformy. V roce 1904 ukončena epocha občanských válek, které provázely celé 19. stol.

1938-1943 - Alfredo Baldomir prezidentem. Sociální reformy. Industrializace země.

1945 - zakládajícím členem OSN.

1947-1951 - Luis Batlle Berres prezidentem. Za náhradu znárodnil železnice a podniky městské dopravy. Reformoval výkonnou moc podle švýcarského vzoru. Plebiscitem byl zrušen prezidentský systém a nahrazen Národní vládní radou v čele s předsedou.

1948 - členem vzniklé Organizace amerických států.

50. léta - po hospodářském vzestupu způsobeném potřebami korejské války následoval pokles vývozu masa vedoucí k hospodářské recesi.

1958 - zahájen stabilizační hospodářský plán podporovaný Mezinárodním měnovým fondem.

1966 - plebiscitem obnoven prezidentský systém.

1967, 1967-1972 - Oscar Diego Gestino zvolen prezidentem, po jeho smrti jej nahradil viceprezident Jorge Pacheco Areco - autoritářské sklony vlády.

60. léta - ekonomický pokles, vlna odporu pracujících. V roce 1968 vláda reagovala represemi. Vznikla městská guerillová skupina Tupamaros, aktivizovaly se levicové strany. Politizace armády.

1972-1976 - Juan María Bordaberry prezidentem. V roce 1973 armádní představitelé provedli puč a rozpustili Národní shromáždění, jako nejvyšší státní orgán působila Rada národní bezpečnosti (Consejo de Seguridad Nacional), jejím prostřednictvím měla armáda moc ve svých rukách (vláda armády až do 1985). Sílily represe, rostl počet zatýkání. Byly omezeny občanské svobody a působení politických stran, zejména levice.

1971 - armáda porazila partyzánské hnutí.

1976-1981 - Aparicio Méndez prezidentem. Prezident Carter zastavil americkou pomoc Uruguayi.

1980 - armáda, aby legitizovala svou moc, navrhla referendum o ústavních změnách, v referendu však byly změny odmítnuty.

1981-1985 - Gregorio Álvarez prezidentem. V roce 1984 vlna protestů proti diktátorské vládě, generální stávka. Vláda ohlásila návrat k civilní formě vlády, prezident vypsal volby. Legalizace většiny levicových stran.

1985-1990 - prezidentem Julio María Sanguinetti (první zvolený prezident od roku 1972). Ekonomické reformy. Konsolidace demokracie. V roce 1986 přijat zákon o amnestii příslušníků armády a policie vinných z porušování lidských práv, potvrzen referendem.

1990-1995 - Luis Alberto Lacalle Herrera prezidentem. Liberalizoval obchod a zavedl strukturální ekonomické reformy. Privatizaci veřejných služeb však veřejnost v referendu odmítla.

1991 - vznik hospodářského integračního uskupení MERCOSUR (společný trh Argentiny, Brazílie, Paraguaye a Uruguaye).

1995-2000 - Julio María Sanguinetti podruhé prezidentem. Podpořil volební a sociální zákony.

2000-2005 - Jorge Batlle prezidentem. Období ekonomické recese, způsobené též hospodářskými problémy v Brazílii a Argentině.

2005 - Tabaré Vázquez prezidentem (levicově orientován). Vyhlásil sociální plán na pomoc chudým.

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.