Úvod Latinská Amerika Subsaharská Afrika Blízký východ Asie Tichomoří O těchto stránkách
Venezuela
Přehled politického vývoje

1498 - objevena při třetí Kolumbově výpravě.

1499 - Španěl Alonso de Ojeda jako první Evropan prozkoumal objevené území.

1810 - povstání kreolů za nezávislost.

1811 - vyhlášena samostatnost Spojených států venezuelských (první venezuelská republika).

1812 - území znovudobyly španělské oddíly.

1813 - vyhlášena druhá venezuelská republika, s účastí Simona Bolívara.

1814 - Španělé obnovili kontrolu nad územím.

1819 - Kongres v Angostuře (dnes venezuelské město Bolívar) vyhlásil založení Velké Kolumbie, zahrnující kromě Kolumbie a Ekvádoru i Venezuelu.

1823 - španělská armáda definitivně opustila zemi.

1830 - rozpad Velké Kolumbie a vyhlášení nezávislosti Venezuely.

1862-1863 - tzv. federální válka mezi stoupenci centralismu a federalismu.

1863 - ústava zakládající Spojené státy Venezuely (vytvořeny 1864, složené z 20 federativních států relativně nezávislých).

1868 - tzv. modrá revoluce (povstání konzervativních sil vedlo k uprchnutí liberálního prezidenta Juana Crisótsoma Falcóna).

1870-1882 - Antonio Guzmán Blanco prezidentem - autokratický režim, prosadil centralizaci státu.

1886-1889 - spor s Británií o hranici s Britskou Guayanou, oblast naleziště zlata. Arbitráž přiřkla větší část sporného území Británii a strategické území Orinoka ponechala Venezuele.

1899-1900 - občanská válka.

1902 - venezuelská krize - spor o náhradu škod britským a německým podnikům, jež byly způsobeny v občanské válce, zapojení USA do řešení situace.

1914-1930 - USA významně posílily své zapojení ve venezuelské ekonomice.

1938 - Venezuela se stala třetím největším producentem ropy.

1941 - vstup do války na straně Spojenců, bojů se Venezuela nezúčastnila.

1941 - vznik Strany Demokratické akce (Partido de Acción Democrática) - masová strana nižších vrstev obyvatelstva.

1945 - zakládající člen OSN.

1945-1948 - Rómulo Enrique Betancourt Bello prezidentem po provedení puče v duchu programu Strany demokratické akce. Liberalizoval politiku.

1948 - zakládající člen Organizace amerických států.

1948 - vojenský převrat - vláda vojenské junty omezující činnost opozice.

1957-1958 - demonstrace a boj proti diktatuře.

1959-1964 - Rómulo Enrique Betancourt Bello prezidentem za Stranu demokratické akce. Sociální a hospodářské reformy.

1960 - členem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC).

1960 - radikální levicová frakce Strany demokratické akce vytvořila Hnutí revoluční levice (Movimiento de la Izquierda Revolucionaria - MIR), inspirovalo se revolucí Fidela Castra na Kubě. Ve spolupráci s komunisty rozpoutalo vlnu stávek a demonstrací.

1962 - zákaz činnosti komunistické strany a MIR (poté co byly objeveny dodávky zbraní z Kuby a MIR se podílela na povstání oddílů nacionalistických důstojníků v roce 1961). Tyto síly vytvořily Ozborjené síly národního osvobození (Fuerzas Armadas de Liberación Nacional - FALN) a vedly partyzánskou válku a teroristické akce.

1964-1969 - Raúl Leoni prezidentam.

1969-1974 - Rafael Caldera Rodríguez prezidentem. Prosazoval politiku ideologického pluralismu a opatření na podporu sociální spravedlnosti. Znárodněn těžařský průmysl zemního plynu. V ropném průmyslu zavedl zákon o reinvesticích.

1969 - vytvoření Společného andského trhu (Kolumbie, Bolívie, Ekvádor, Peru, Venezuela).

1974-1979 - Carlos Andrés Pérez Rodríguez prezidentem. Za náhradu znárodnil ropný průmysl.

1979-1984 - Luis Herrera Campínos prezidentem.

1984 - založení skupiny Contadora spolu s Kolumbií, Mexikem a Panamou.

1984-1989 - Jaime Lusinchi prezidentem.

1989-1993 - Carlos Andrés Pérez prezidentem. Čelil hospodářské krizi.

1989 - V únoru sociální nepokoje (více než 400 mrtvých). V květnu generální stávka proti hospodářské politice vlády

1992 - V únoru neúspěšný pokus o převrat, povstalce vedl Hugo Chávez Frías, byl zatčen. V listopadu další neúspěšný pokus o převrat (170 mrtvých, 1300 povstalců zatčeno).

1993 - po korupční aféře prezidenta nahradil ve funkci senátor Ramón José Vélasquez.

1994 - Rafael Caldera Rodriguez prezidentem.

1995 - v platnost vstoupila smlouva o zóně volného obchodu mezi Kolumbií, Mexikem a Venezuelou.

1995 - devalvace bolívaru o 41,4 %.

1996 - nepopulární hospodářská opatření dle požadavků Mezinárodního měnového fondu.

1999 - Hugo Chávez se ujal prezidentského úřadu. Ve volbách do Ústavodárného shromáždění získala většinu levicová koalice podporující Cháveze. Ústavodárné shromáždění přijalo dekret, jímž si přisvojilo široké pravomoci, a později rozpustilo parlament kontrolovaný opozicí. Referendem byla schválena nová ústava, která výrazně posiluje pravomoci prezidenta (prodlužuje jeho mandát z pěti na šest let a umožňuje jedenkrát znovuzvolení), ale také zahrnuje články o lidských právech a právech indiánského obyvatelstva.

2000 - Hugo Chávez znovu zvolen prezidentem, tak aby bylo jeho postavení legitimní dle nové ústavy. Vyhlásil mimořádný investiční plán s cílem zlepšit hospodářskou a sociální situaci.

2001 - prezident Chávez obsadil významné veřejné posty lidmi sobě blízkými (z armády).

2002 - opozice zorganizovala převrat. Po dvou dnech se Chávez opět ujal úřadu prezidenta.

2002-2003 - v období od prosince do začátku února proběhla generální stávka, kterou prezident Chávez ustál, následovalo pronásledování opozice a převzetí kontroly nad ropným průmyslem.

2003 - první snahy opozice o petici žádající referendum o odvolání prezidenta, Národní volební rada petici odmítla kvůli technickým nedostatkům. V prosinci druhá petice, sběr podpisů proběhl pod dohledem nezávislých pozorovatelů Carterova centra a Organizace amerických států. Prezident Chávez ji odmítl jako podvodnou.

2004 - Národní volební rada při posuzování zákonnosti petice odkládala rozhodnutí, což vedlo k vlně demonstrací, které byly násilně potlačeny. Senát pro volební otázky Nejvyššího soudu prohlásil sebrané hlasy za platné. Vláda rozhodla o nutnosti posouzení petice Senátem pro ústavní otázky Nejvyššího soudu, který rozhodl o neplatnosti rozhodnutí Senátu pro volební otázky Nejvyššího soudu kvůli jeho nekompetentnosti. V srpnu se v referendu 59 % zúčastněných vyjádřilo pro Cháveze

Použité a dopoučené informační zdroje

Tištěné publikace a časopisy:

Elektronické zdroje:
Chcete-li si ověřit dostupnost publikací v některých českých knihovnách, můžete použít Jednotnou informační bránu.
Tyto stránky vznikly v rámci interního grantového projektu VŠE v Praze č. IG 12/05.
Pokud máte nějaké připomínky k obsahu těchto stránek, napište nám.